V tom mě někdo chytí za ruku. Cory. "Pusť mě prosím.."kvíkla jsem.
"Ne nebudeš riskovat.."Cory
"A ostatní jako můžou riskovat"já
"Ne!" Chris
"Tak a mám toho dost.."Já
"Cože" rekli sborově
"KDYŽ NEBUDU RISKOVAT JÁ TAK ONI TAKY NE..A JESTLI TOHLE NEBUDETE RESPEKTOVAT TAK SBOHEM" řvala jsem na ně
"J-jak to jako myslíš" Chris
"Tak jak to říkám.."
"Ty nás chceš zase opustit?!" Cory
"Nemám jinou možnost..nesnáším když mi něco tajíte.."
"TAK KDYŽ CHCEŠ TAK JDI!NO" řval na mě Chris. On to myslí vážně.
"TAK JO!" já
"FAJN" oba dva.
"FAJN!"
"FAJN!" zase oba dva.
"FAJN!"
"TAK JDI.." zase jednohlasně.
Odešla jsem. A balila si kufr. Měla jsem zabaleno. Vzala jsem kufr a sešla dolů. Otevřela dveře a málem jsem měla infarkt.
To co jsem viděla mi vyrazilo dech, znepokojilo mě to a taky rozrušilo. Byla to katastrofa.
Ten pohled když jsem to viděla. Bodlo mě u srdce a slzy se snažili vylézt na světlo. Snažila jsem se dívat jinam ale mic to nešlo. Ten pohled mě bude pronásledovat celé týdny. Začala jsem se bát byl to strašný pohled. Nemůžu..Nemůžu teď jít. Prostě to nejde. Ach jo.
TAK SI TO UJASNĚME. TAKHLE NEMŮŽU JÍT. MOJE TEĎ OŽIVILÁ NOČNÍ MŮRA SE STALA SKUTEČNOSTÍ.