Od toho podivného incidentu uběhlo již několik dlouhých týdnů, dlouhých týdnů to držel v sobě, neschopen se někomu svěřit. Potřeboval přemýšlet a zkusit přijít na něco sám, jenže jeho mozek odmítal spolupracovat a všechno co bylo potřeba měl hotové. Teď by mohla být jediná možnost, zkusit to říct mému manželi. Procházel vesnicí, hledající jedinou osobu kterému patří jen a pouze jeho srdce, doufal, že by mu mohl pomoct uklidnit jeho splašené myšlenky. Bezzubka pomalu procházel s ním, nespouštěl ho z dozoru, od té doby co tehdy přiletěl z toho tajemného místa. Našel ho, samice Snowdrop druhu Deadly Nadder - rozuměli si, neskutečně moc stejně jako on a Bezzubka. Pokaždé ji věnoval tolik péče a lásky, že se z ní pomalu stával nejrozmazlenější tvor. Často měl i pocit, že ona dostává více pozornosti kterou nedostal ani on. Samice ležela v trávě, odpočívala a on ji upravoval její deku, neměla sedlo jako všichni ostatní, ačkoliv měli nejlepší materiál, příjemný pohodlný jak pro draka, taktéž pro jezdce. On si však myslel svoje a nechtěl mu to rozmlouvat, zastavil se nedaleko jeho osoby a díval se přesněji na jeho počínání. ,,Můžu tě vyrušit?" Zeptal se potichu, nechtěl ho vystrašit, působil tak klidně a spokojeně.

Měl rád svou práci a málo kdy se nechal vyrušovat, vždycky říkal, že ode mě mu rušení v žádném případě nevadí a vždycky ho vyslechne, zvedl se a následně se otočil. Hned jakmile zaznamenal, že se jedná o jeho milého, slabě se usmál a oklepal si dlaně a pozvedl pohled s nevyřčenou otázkou, stejně jako vztah mezi jejich draky stejně silný měli i oni. Komunikovali spolu skrze pohledy a gesta, a ano, poznal, jemně se zamračil protože přesně věděl jeho tvář. Čekal dlouho na odpověď, druhý fascinovaně sledoval tetování na hrudníku - znak který nosí jeho drak - stopařská třída. Pamatoval si přesně kdy vzniklo, on sám nosil svoji jedinou značku - útočná. Opětovně pohlédl do jeho identických očí a našel v nich ještě stále nezodpovězenou otázku 'co se děje.' Najednou potřeboval nějak dodat odvahu, a odtrhl pohled od Alana a podíval se za sebe kde seděl Bezzubka. Ohlédl se, snad jako by je snad někdo nesměl slyšet, tedy kromě jejich draků. Nadechl se a narovnal se v zádech byl připravený, absolutně nevěděl, proč měl sakra takový strach, vždyť uzavřeli sňatek. A nenáviděl se za to, jaký měl myšlenky, chtěl aby o tom věděl, chtěl ho tam vzít jenže.... nevěděl, jak to podat. Prostě rovnou začal ,,Před dvěma týdny, jsme s Bezzubkou letěli na klasickou obhlídku, najednou odbočil jiným směrem, a přistál na ostrově." Zpod svého obleku vytáhl svůj jediný drobný deník kam si maloval či plánoval trasu dalšího letu. Nalistoval určitou stránku a podal mu to aby se lépe podíval.

Podíval se na mapu, dokázal se v ní orientovat i bez vysvětlování, což neskutečně uvítal, pamatoval si ty dny co mu vysvětloval, jak jeho 'speciální' zápisník funguje. Samozřejmě se to neobešlo i bez nějakých připomínek, ohledně schopnosti jeho stylu malování. Tentokrát bral tahy tuhou, načež následně deník a zaklapl a opětovně mu ho vrátil, tentokrát čekající, na nějaké vysvětlení. Nepamatoval si žádný podobný, občas spolu mluvili a létali na neznámá místa. Najednou ho začínalo i lehce frustrovat, že  nemluví, proč nemluví, mnohdy nezavřel pusu a teď najednou neřekne nic. Položil mapu na zem a Bezzubka se k ní přiblížil, snad jako by se o on chtěl podívat o čem se konkrétně baví.

Vštěpoval si veškterý nový informace do své mysli, se kterou by se mohl chlubit prakticky všude. Prozatím se nenašel drak kterému by se Bezzubka rovnal svou inteligencí. ,,Byl to ostrov, hodně zarostlý, a potom jsme věděli, proč mě tam zavedl."

Vysvětlil mu ještě všechny další informace ohledně svázaného zraněného draka, a asi úplně nejvíc ho momentálně frustrovalo, že ani na tohle nic neřekl. Už se nadechoval, že by mu něco řekl, jenže najednou byl jeho silnými pažemi přitisknutý na jeho hrudník. Jeho tělo bylo vyhřáté od slunce a samozřejmě spocený. Odtáhl se dokazující, že skutečně nemá zájem se ho nadále dotýkat alespoň dokud nebude po sprše. Prohrábl mu vlasy, nenáviděl když mu někdo sahal do vlasů, měl na své vlasy neskutečnou úchylku, a kdykoliv kdokoliv něco udělal byl schopný mu na místě zlomit ruku. On měl tu jednu jedinou výjimku, protože nosil stejný prstýnek jako náčelník sám takže to "musel" tolerovat. Zaregistroval, že se kolem nic proháněl Bezzubka a Snowdrop oba ve svých tlamách drželi něco, co připomínalo opětovně vyrvaný strom, o který se přetahovali - měli o zábavu postaráno. Naposledy si ho maličko odtáhl a upravil mu jeho obleček nosil ho pořád, neustále za jakéhokoliv počasí. A nechtěl mu neustále vysvětlovat, proč pokaždé nosí jedno a to stejný - sám to věděl moc dobře. Po několika dlouhých minutách konečně promluvil, nebyla to teda nějak extra dlouhá věta, ale u něj rozhodně. Nepatřil mezi takový nejvíce ukecaný, povzdechl si a rozhlédl se kolem sebe. Bezzubka se už přestal bavit se Snowdrop a místo toho hledal místo na spánek.

,,Nechápu, z čeho konkrétně máš strach." Samozřejmě rozuměl, nedokázal sám chápat co přesně ho tak vystrašilo - možná celková ta atmosféra, a hlavně ten bolestivý křik draka - kterého už mají ve vesnici a je plně pod přísným dozorem a náležitou péčí kterou si to nebohé zvíře zaslouží. Povzdechl si a jemně se usmál, nemělo smysl se něčím takovým zabývat, všechno a všichni byly v pořádku a zdraví. Uklidnil ho, že se přesto nic neděje a dělá zbytečně velký povyk, trochu se vzdálil a následně se rozhlédl kolem sebe hledající Bezzubku, kterého našel, jak visel hlavou dolů, jako netopýr. Tělo smotané do 'kokonu' z křídel, aby si udržoval teplo, jako by ho v parném jarním slunci neměl dostatečně. Nechal ho spát, momentálně měl na starosti maličko jiný věci. Vesnice potřebovala jeho přítomnost, společně s lidmi řešil ve Velké síni důležitý věci, padlo také i to, co bude nadále. Podle Gathy měla letos být krutá zima, a bude potřeba, aby se všichni dostatečně připravili na zásoby, musí uživit nejen sebe a rodinu, ale i jejich společníky. Dovážka ryb od jejich věrného přítele se kvůli počasí zdržela a tak nezbývalo nic jiného než čekat.

1000 slov