Vlastnit draka který je pravděpodobně poslední svého druhu, rozhodně není žádná legrace, musíte neustále kontrolovat jeho potřeby a když je zraněn, tak je o něj rozhodně mnohem náročnější. Kvůli lovcům přišel o jedinou část která by mu umožnila rychlý útěk - o ocas, všichni totiž věděli, že pokud mají draci poškozený ocas či křídla, jsou odsouzeni na smrt. Tehdy když ho našel vyplaveného z řeky, nedokázal udělat tu jednou jedinou věc kterou po něm všichni již od jeho narození vyžadovali, že draci jsou smrtelně nebezpečný, a musí se prakticky okamžitě zakročit. Poznal, že se jedná o Nočního běsa, nejvíce nebezpečného draka který kdo kdy znal. Viděl v něm sebe samotného, jak byl vystrašený prakticky ze všeho, pustil ho z provazů, a vzal ho domů. Zůstal tam, dokud sám nebyl připravený začít znova sám chodit a běhat, snahu létat vzdal hned první dny. Zotavoval se dlouho, ale každým dnem byl lepší než předchozí, dokonce mu sám vyrobil i náhradní část ocasu, společně se speciálním sedlem, který měl tu možnost ovládat ocas. Prvních několik hodin to bylo více těžké, protože byl neskutečně nervózní, a drak vnímal nervozitu taktéž. Nakonec se ukázalo, že všechno co potřeboval bylo jednodušší než skutečně se zdá, dostal to celkem rychle do rytmu a cítil se více sebevědomě, obzvlášť když sedíte na zvířeti, které vaše sebevědomí, a pocit nějaké jistoty potřebuje. Čím více se do toho dostával bylo to lepší.

Pojmenoval ho Bezzubka, protože to bylo první slovo, které řekl když ho viděl - měl zatahovací zuby. Tehdy když na něj mluvil, držel se při zemi, připravený se jakkoliv bránit i přes jeho zranění, potřeboval jen trochu něhy a lásky, která by mu ukázala nový lepší život. Ukázal mu to, co potřeboval, a je z něj vskutku oddaný, věrný přítel, momentálně vyžaduje každý den let a je ochotný propadnout i střechou, jen aby ho probudil. Protáhl se a pohledem zabloudil na pravou stranu postele, kde ležel jeho manžel, se kterým byl ženatý již pár měsíců, ačkoliv všichni byly proti, on ho neskutečně miloval a stál si za svým. Nakonec začali Alana tolerovat, až nakonec si ho oblíbili tak, že neexistuje situace u které by neměli být oba. Zvedl se a oblékl svůj oblek který využívá výhradně s Bezzubkou, je z dračí kůže - nehořlavý. Vyšel ven a následně byl udeřen neskutečným chladem, a zimou, otřásl se a z úst mu vyšel obláček kouře. Zvedl pohled nahoru, a našel Bezzubku ležet na střeše, usmál se - perfektní příležitost. Vzal do rukou první sníh a udělal z ní sněhovou kouli, kterou následně po něm hodil aby ho probudil.

Když se začal drak protahovat a probouzet působil jako jedna velká kočka, odkašlal si aby upoutal pozornost ,,No dobré ráno." Zasmál se, když se na střeše protáhl, zívl si a seskočil na zem, kde se okamžitě vmazlil do náruče, jeho kůže byla chladná a ztuhlá, jeho metabolismus se snížil počas zimy a chladu, prakticky jako všichni draci v tento čas, přišel na spousta věcí prakticky nedávno, a to ho vlastnil nějakých pět let. Skrčil se aby si mohl vylézt do sedla a zajistit se, nechtěl riskovat, tehdy před pěti lety z jeho zad spadl, a neskutečně nechtěl minulost opakovat, protože ne nebyl to příjemný pocit. Jedním jediným gestem mu naznačil, že může vzlétnout a také toho hned využil. Jakmile měli dostatečně vhodnou výšku, a všechno se zdálo být v pořádku, nechal ho letět kam chtěl, s jeho rychlostí velice rychle přelétli oceán, a měli pod sebou zemi - vysoké stromy. Bezzubka vždycky věděl, kam chtěl, a právě díky jeho vnitřnímu radaru pokaždé našli nová místa, tentokrát ale směr změnil velmi rychle, a už z toho to bylo takové netradiční, poprvé si myslel, že něco zaslechl, zdál se mu nervózní, když letěl nad kompletně vyhořelým místem, které zde muselo být zničeno nedávno. Položil mu dlaň na krk - jejich gesto, říkal mu tím, aby byl opatrný, komunikovali spolu skrze doteky, zvuky a gesta. Nebylo nic jednoduššího, slabě zakňoural a podíval se jeho směrem, snad jako by mu chtěl potvrdit, že opatrný bude. Věřil mu, nikdy - pokud k tomu není donucený, nedokázal ublížit, chrání primárně jeho osobu, částečně také proto, protože ví, že na neznámém území nedokáže zmizet tak rychle jako někde, kde to zná.

Přistál na menším ostrově, všude byl hustý prales a neskutečně šílená vlhkost, klasický tropický ostrov. Zůstával sedět na jeho zádech, a čekal, naslouchal, stejně jako Bezzubka, později mezi všemi možnými zvuky zvířat dokázal rozpoznat nářek ne ledajaký jednalo se o bolestivý nářek zraněného draka, cítil jak se tělo draka napnulo, jistě zbystřit všechny smysly ,,Buď opatrný, může to být past." Snad jako by to on sám nevěděl, někteří lovci věděli, že všichni draci - reagují na volání když je chycen v pasti a skoro pokaždé někdo za ním přijde a pomůže mu. Vibrace jsou silnější, a naléhavejší, bojí se o svůj život. Bezzubka měl s lovci zkušenost, a rozhodně neměl absolutně žádný slitování, samozřejmě nemůžeme zapomenout na to, jak ostrov vypadá, plný vysokých stromů, kde drak nemá možnost vzlétnout jen tak snadno, nechtěl lhát, měl trochu strach, tohle byla neznámá oblast, kde ano, sice nebyly, ale působilo to na něj hodně tajemným a ne vyloženě komfortním pocitem, jenže chtěl tomu zvířeti pomoct. Bezzubka z něj strach vycítil a podíval se jeho směrem, snad jako by se snažil přesvědčit, že to dokáže, sám dokázal celkem rychle běhat a dokázal se dostat do vzduchu i v nevhodných podmínkách, se slabým povzdechem svolil a nechal ho aby vešel do lesů. Rozhlížel se všude kolem sebe, za každým zvukem který se ozval, Bezzubka se zastavil a poslouchal, potřeboval zaměřit odkud se zvuky přesněji ozývají.

Stejně jako na každém novém místě, které spolu objevili, nedovolil, aby mu slezl ze zad. Přesněji v tento moment byl možná i rád, že zůstal sedět, neměl z tohoto ostrova dobrý pocit a chtěl zmizet ideálně co nejdříve, jenže nářeky se ozývali blíže než před chvílí, a tak zůstal aby splnil svou práci a rychle domů, aby informoval Alana a aby s ním sem šel taktéž.

1016 slov