Myslíš si o mě, že jsem odvážná, ale zlato...

Mám strach vždy, když přijdou.

Bojím se vlastních odrazů, o kterých vyprávíš přátelům, jako bych snad....

Byla něco víc, než jen obyčejný trosečník.

Což mě nutí cítit se ještě hůř.

Myslíš si o mě, že jsem nezlomná, ale zlato...

Mám zlomenou mysl vždy, když přijdou.

Směješ se s nimi namísto se mnou, a tak si občas přijdu zbytečná.

Protože skládáš písně jiným a jiným říkáš, že jsou víc než já.

A tak jsem většinu nocí vzhůru a snažím se ty věci nechat jít. Zapomenout na staré křivdy.

Najít v sobě něco, co bych mohla milovat.

A nebuď překvapený, pokud nebudu znát odpovědi na všechny tvé otázky.

Ale to jen lidé kolem...

Mám pocit, že nejsou tím, co bych teď chtěla.

Potřebuju v sobě najít místo. Cit pro věci, které teď postrádám, když se v mých rukou mění na prach.

Bez ohledu na to, jak moc se snažím, nikdy nejsem dost.

Chápeš?

Vše, co vidíš jsou jen....

Chabé přetvářky, protože ten den....

Kdy zlomili své sliby a nechali mě samotnou, v mých očích umřeli.

A slova na jejich rtech...

Nevím co znamenala, protože pokud miluješ, nemůžeš to nechat jen tak být.

Myslíš si o mě, že jsem odvážná, ale zlato...

Vzdávám se příliš snadno.

Nevím, proč jsem taková. A možná za to můžeš právě ty....

Protože jsi málo věřila, že za to skutečně stojím a nechala mě stát uprostřed cesty.

Dala mi krátké sbohem a pustila se všeho, co jsme měly.

Myslíš si o mě, že jsem nezlomná, ale zlato...

Miluju celým svým srdcem.

Nevím proč jsem taková. A možná za to můžeš právě ty.

Protože jsem ve tvé náruči našla něco nového. Zamilovala jsem se do snílka.

A při každém letmém pohledu, jsem v tom úsměvu viděla víc a víc.

Myslíš si o mě, že jsem bezchybná, ale zlato....

Je toho tolik, před čím utíkám.

Nevím proč jsem taková. A možná za to můžeš právě ty.

Protože jsem pro tebe nikdy nebyla víc než laciná trofej do vitríny. Levná hračka, kterou jsi prodala.

Nutila mě plakat vždy, když jsem byla šťastná.

A tak jsem většinu nocí vzhůru a snažím se ty věci nechat jít. Zapomenout na staré křivdy.

Najít v sobě něco, co bych mohla milovat.

A nebuď překvapený, pokud nebudu znát odpovědi na všechny tvé otázky.

Ale to jen lidé kolem...

Mám pocit, že nejsou tím, co bych teď chtěla.

Potřebuju v sobě najít místo. Cit pro věci, které teď postrádám, když se v mých rukou mění na prach.

Bez ohledu na to, jak moc se snažím, nikdy nejsem dost.

Chápeš?