Už vládní 50 let a svoje city jsem nechala odejít.
Je to perfektní pocit nemít strach,nechuť,zlobu,nervozitu...
Dnes jsem šla se projít do zahrady a uviděla kluka jak utíká přez plot do kuchyně.
Potajmu jsem ho šla sledovat a pak náhle vylítl z toho plotu a narazil do mě.
Oba jsme do sebe narazili a v tom nárazu mě políbil.
Nic jsem však necítila.
,,Co jsi to dovoluje s!"křikla jsem a odrazila ho od sebe.
,,M-moc se o-omlouvám vaše výsosti"Zakoktal a mě připadal tak sladký.Co!Ne!Já nemám city!Nebo je to to co říkal otec.City se začnou vracet s přicházející Pravou Láskou.
,,Jdi a to co se stálo,se Nikdy nestalo!"Přikázala jsem a on jako se objevil tak i zmizel.
Nakonec jsem vyřídila pár smlouvy ohledně úpisu se ďáblovy a šla si lehnout do koumnaty.

Nakonec jsem ale celou noc přemíšlela nad tím klukem.
Neznám ho od tuď a to znám všechny živé a démonsky neživé.
Měl blond vlasy a krásné modré průzračné oči.Syn Anděla!a Démona!Kříženec!

To je vzácnost.
Ale je tak hezký.Moje city!Aghh já je nechci!