Slovo od: M-o-r-i-k-o

Se skloněnou hlavou jsem procházela po přeplněné školní chodbě. K mým uším se tu a tam donesl útržek hovoru, ale potom ho přehlušil jiný nebo odezněl v dálce. Šum hlasů náhle přebil posměšný tón jedné ze školních primadon. 

"Podívejte se na ni!" zaslechla jsem syčet Alison a její kamarádky se začaly smát. Zabořila jsem ruce hlouběji do kapes u mých vytahaných sepraných riflí, přidala do kroku a vytěsnila všechen ten hluk a smích kolem.

Už neexistovali žádní spolužáci a zmizely i pohledy, které jsem na sobě předtím cítila. Vnímala jsem jen rytmické bušení mého srdce a pravidelný dech. Zrak jsem upřela na světlou podlahu a bez zastavení došla až do jídelny. Tam jsem popadla tác a automaticky zamířila k opuštěnému stolu v rohu místnosti.

***

"Podívejte se na ni!" zašeptala Aly tak hlasitě, aby jí slyšeli všichni kolem. Dala si ruku před ústa v hraném šoku. Vzala jsem si věci ze skříňky a zabouchla ji. Kolem nás svižným krokem procházela drobná dívka v ošumtělých kalhotách a vytahané mikině, které všichni říkali "Vyděděnec Lilly". Když jsem spatřila, jak vyděšeně zrychlila, píchlo mě u srdce.

"Grace!" strčila do mě Alison a já zmateně vzhlédla. Věnovala jsem jí falešný úsměv a hloupě se zeptala:"Jdeme na oběd?" Alison se začala smát a Dee s Vee se k ní přidaly. Dee a Vee byla dvojčata, které si Alison z nějakého důvodu oblíbila. Každý chtěl Alyinu přízeň. Byla to ta krásná, populární a okouzlující královna školy a nějakým zázrakem kamarádila zrovna se mnou.

V jídelně jsme si sedly jako vždy k našemu stolu uprostřed. Mlčky jsem se pustila do jídla. Holky se začaly bavit o koncertě, na kterém jsem nebyla a tak jsem se do jejich debaty nezapojila. Místnost byla plná smíchu,  hovoru a hluku, ale já se i přes to cítila tak sama. Naproti mně seděla moje nejlepší kamarádka, tak proč jsem si připadala tak opuštěná?

Můj pohled přitáhl zastrčený stůl v koutu jídelny. Lidé se tlačili u přeplněných stolů, ale u toho zapomenutého seděla jen jedna osoba. Byla to Lilly - skrčená nad jídlem s hlavou nízko, zcela ponořena do svého světa. Obědvala tam sama.

Netuším, co mě to popadlo, ale věděla jsem, že už to vzít zpátky nepůjde. Vstala jsem od nedojezeného jídla. Aly a dvojčata se na mě překvapeně podívaly.
"Grace, sedni si a počkej na nás." usmála se Alison, ale její oči zůstaly chladné. Zavrtěla jsem hlavou, popadla svůj tác a zamířila pryč.

***

Opatrně jsem zvedla pohled, aby si nikdo nevšiml, že se dívám. Lidé kolem se bavili a smáli. Ráda bych se také přidala. Řekla bych jim, že dnešní oběd je nepoživatelný a třeba bychom začali vymýšlet nějakou petici. Jenže o můj názor nikdo nestál. Věděla jsem to a Alison mi to ráda připomínala. Dál jsem se věnovala jídlu.

Leknutím jsem sebou trhla, když na můj stůl dopadl něčí tác. Opravdu si ke mně někdo sedl? To mě nenechají se ani v klidu najíst? Musí se mi posmívat i v jídelně?

"Jediné, co se dá jíst, je ta polévka. Možná vypadá, jakoby jí někdo už jedl, ale zdání protentokrát klame-" Překvapeně jsem vzhlédla. Vedle mě seděla usměvavá Grace. Patřila sice ke skupince primadon a kamarádila se s Alison, ale nikdy mi nic zlého neřekla. Ale ani mě nebránila. Stejně jsem o to nestála...

"Co chceš?" zabručela jsem a kousek se odsunula. Grace znejistěla a pokrčila rameny:"Možná nechci být tak sama?"
"Jestli to je nějaký trik-" začala jsem, ale nevěděla jsem, jak to dokončit. "Nestojím o tvoji společnost."

Ale nebyla to pravda. Tolik jsem chtěla nějakou kamarádku, osobu s kterou bych si mohla popovídat. Jenže jsem už nikomu nevěřila. Možná byl teď ten správný čas. Nedůvěřivě jsem pohlédla na Grace. Vypadala, že to myslí upřímně. Proč bych měla pochybovat?

" Polévka je fajn, ale to druhé jídlo by mělo být nezákonné..." zamumlala jsem a Grace vyprskla smíchy. Koutky mých úst se samovolně roztáhly do širokého úsměvu.
Možná přišel čas na to, dát SAMOTĚ sbohem...