Opláchla si tvář studenou vodou. Zásnubní prsten jí maličko sklouzával z prsteníčku, musela si proto pořádně osušit ruce. Podívala se na sebe do zrcadla a vynadala si za uplakané oči. Plánovala, že bude silná. Zatím se jí to moc nedařilo. Přitom bývala vždy tou nejklidnější ženou ve svém okolí. Hermiona Grangerová – ta, která ví, ta, která se nenechává unést pocity. Nevěřícně nad sebou potřásla hlavou. Byla sama ze sebe hrozně zklamaná, ale rozhodla se to přetrpět, zlepšit se, učinit celou situaci snesitelnější. Upravila si černou sukni a vydala se zpátky do společnosti. Hostina se vydařila. To byla snad jediná kladná věc na celé situaci - a to bylo zatraceně málo. Ale i to málo se muselo počítat, jinak by přišla o rozum. Při takových tragédiích najednou všichni chtěli pomáhat. Ona samotná pouze zvládla koupit ubrousky. Procházela kolem ostatních a poslouchala slova: hrůza, nepředstavitelné, příšerná záležitost, obrovská ztráta. Souhlasila, ale nemohla o tom mluvit. A tak o tom důrazně mlčela. Mlčela o klukovi, kterého milovala. O jeho nádherné sestře, která jí byla kamarádkou. O všech, které ztratila v mlze. Kráčela mezi lidmi, se kterými neměla skoro žádný vztah, znala je jen zběžně. Snažila se najít někoho blízkého, jenže jí už nikdo nezůstal. Kromě muže, který stál u okna a díval se na noční krajinu. Uvažovala nad tím, zda se za ním má vydat. Nevěděla, co by mu měla říct, ale na tom nezáleželo. Jediné, čím si byla Hermiona jistá, bylo, že je její povinností za ním jít. Neměl by být sám. Ne v tomhle stavu. Došla k Arthurovi. Ani si nevšiml odrazu Hermiony v okenní tabulce. ,,Mrzí mě, že jsem tu nebyla celý týden. Musela jsem zařizovat Harryho pohřeb..." začala a cítila se hrozně provinile.
,,To já přece naprosto chápu, Hermiono," hlesl tiše. Jako vždy tak shovívavý, napadlo Hermionu.
,,Kdyby bylo cokoliv potřeba..."
,,Ne, v pořádku, Hermiono," řekl a konečně se k ní otočil. V jeho očích už se netřpytily ty typické jiskřičky. Byl zlomený. ,,Hlavně buď na sebe opatrná."
,,Ale kdybyste potřeboval pomoct, tady je moje adresa," pravila a podala panu Weasleymu papírek. Přijal ho, ale věděla, že přebírá nabídku na pomoc jen proto, aby ji potěšil. Rozhodně neměl v úmyslu za ní jít. Zůstal sám. Zůstala sama. A svět šel dál, vše pokračovalo beze změny, čas se nezastavil.