V prvé řadě se všem omlouvám za velkou pauzu, ale vážně to není mojí vinou. Můj nejmilovanější prasopes mi rozkousal nabíječku k notebooku. Nic méně přidávám další část, je to spíše taková vsuvka, přijde mi moc krátká, ale i  tak si ji užijte. No, teda doufám, že aspoň někteří si ji užijí.. A taky vás moc prosím o názor, co se týče děje. Jakou máte například představu, že by to mohlo pokračovat. Moc všem děkuji, že o to aspoň zakopnete :')

Šedé bouřkové oči už značně dlouhou dobu upíral na obraz před sebou. Chlapec, který nemohl mít víc, než šest let upřeně zíral na neznámý bod před sebou a skoro každou chvíli si elegantně prohrábl vlasy. Tmavě zelený hábit měl ušitý přesně na míru, tudíž mu pasoval přímo dokonale.

Po jeho levici stál skoro nehybně muž s plavými vlasy po pas a jeho nos byl zvednutý tak vysoko, že bylo neuvěřitelné, že přes ně vůbec něco viděl. Jeho pohled byl přímo odporný, krvežádostivý. Vedle něj seděla asi o hlavu menší žena s delšími vlasy, který se od svého manžela lišila jen výrazem.

Vypadala vystrašeně. Vystrašeně, ale arogantně. Na jednom z bledých prstů měl Lucius Malfoy obrovský prstem s rodinným erbem, který nyní zdobil ruku chlapce, chcete-li muže, který seděl před pohybujícím se obrazem. Otřásl se, když si pomyslel, že se dotýká něčeho, co kdysi patřilo jeho otci.

 Přes všechny znepokojující okolnosti mu z hlavy stále nešel blonďatý mladík, kterého měl tu čest potkat včera odpoledne. Bylo to..zvláštní, co k němu během chviličky pocítil. Když teď, jak už jsem říkala, značnou dobu zíral na obraz před sebou, zdálo se mu to vše ještě podivnější. Ta podoba byla do očí bijící, Složil hlavu do dlaní.

,,Silvere!" zakřičel. Dům se nepohnul ani o píď, všude panovalo stejně odporné ticho. Povzdychl si a vstal z koženého křesla.

Nepřítomně bloudil po chodbách rozlehlého severního křídla, když došel až k dubovým dveřím, které zdobily všelijaké vzory plazů.

Místnost plná knih.. Miloval to tady. Knihy mu ji tolik připomínaly.

                                                                              ***FLASHBACK***

,,Ostuda! Jaká ostuda! Můj jediný syn a- kdyby se o tomhle dozvěděl Pán Zla všichni by jsme- vždyť je to mudlovská šmejdka! Obyčejná levná cou-"

,,MLČ! UŽ DOST!" zařval a vyskočil na nohy. Jeho otec sebou trhnul a nepřestával překvapivě zírat stejně tak, jako jeho manželka sedící v rohu místnosti. Přesně uprostřed stál obrovský jídelní stůl z tmavého dřeva a u něj několik perfektně poskládaných židlí. 

Kolem vládlo přítmí, místnost osvětloval pouze oheň z nádherného krbu a velice starý, ale zachovalý svícen, který se tyčil hned vedle jeho matky. Přerývavě dýchal a čekal, co s ním teď bude. Otec vytáhl hůlku.

,, Co si to dovoluješ?! CRUCIO!" hned poté, co jeho matka zalapala po dechu, s neuvěřitelnou bolestí dopadl na kolena. Příšerná bolest zžírala celé jeho tělo.

Nepřestával sebou nelidsky házet, přičemž nespouštěl zrak ze svého otce. Nevydal ze sebe po celou dobu ani hlásku. Takovou radost by mu neudělal.

Narcissa Malfoyová se zatajeným dechem opustila místnost.

,,Třeba si konečně uvědomíš, co znamená být Malfoy." stačil ještě Lucius vyprsknout, než sklonil hůlku a odešel. A přesně v ten den Draco Malfoy, zvedajíc se z kamenné podlahy, přišel nadobro o svého otce.

                                                                              ***KONEC FLASHBACKU***

Vyběhl z knihovny zpátky k barevnému plátnu. Ještě chvíli tomu člověku zíral do jeho arogantních očí.

,,Lacarnum inflamare." zašeptal. Během chvilky byl obraz v plamenech. Následoval závěs, který ho zdobil a tak se to táhlo dál..Bylo mu teplo. Ne kvůli ohni všude kolem. Ale díky pocitu. Pocitu strachu, prázdnoty, který s příchodem smrti opouštěl jeho mysl. Nebylo to těžké. Bylo to osvobozující. Cítil svobodu. Tohle si přál zažít už hodně dlouho, jen netušil, že on bude tím, kdo to způsobí

,,Mdloby na Tebe." řekl s hůlkou namířenou na svůj spánek.

Poznámka aut. : Nevím jestli vám to přijde přehnané, ale já si nedokážu představit, jestli bych vydržela tak dlouho jako Draco. Když si uvědomím, že ztratil člověka, kterého miloval..