Přidávám další kapitolku :) Konečně jedna, kde se pořád jen nebrečí :D Musím se začít věnovat i ostatním povídkám, takže od téhle na chvíli opustím :) Užíjte si to ;)

Tento týden patřil k těm více náročným. Už druhým rokem pracovala v drobném knihkupectví na rohu ulice. Krámek s cedulí 'Knihy' měl broskvovou fasádu a rudou stříšku. Vitrínu zdobily knihy všech tvarů a uprostřed toho všeho visel obrovský portrét Samuela Johsona, šedesátiletého obchodníka s výše zmíněným zbožím. Hermiona obchůdek bez jakékoliv magie milovala. Strávila tam asi čtyři hodiny denně v čas, kdy měla Emmetta na starost Noxie. Malý Emmett dobu strávenou s jeho ušatou chůvou nesnášel. Proto také dnes uprosil svou maminku,aby ho vzala s sebou. 

Do konce směny zbývalo necelých deset minut, a tak si chlapec s mincemi ve své drobné ručce kráčel směrem ke zmrzlinovému stánku.

,,Neztrať se Emmette." řekla se smíchem, než se dveře obchodu s hlasitým 'prásk'zabouchly. Blonďatý mladík pospíchal k vysněnému obchůdku rychlostí světla.

,,Jednu kalamelovou plosím." požádal slečnu se špičatou čepicí. Připadala mu strašně legrační. Dlouhé rudé vlasy měla spletené do dlouhého copu a na nose měla až příliš velké kulaté brýle.

Když mu Samantha, aspoň tak to měla napsané na své zapatlané jmenovce, podala velký kopeček karamelové zmrzliny, rozběhl se zpátky k vitríně s knihami.

,,Do hajzlu!" zaklel muž s platinovou hřívou vlasů, když mu nějaký malý fracek vletěl do cesty, naneštěstí se zmrzlinou v ruce a zničil mu tak jeho nejoblíbenější oblek.

,,Takhle by jste neměl mluvit." pokáral ho opatrně chlapec. Naštvaný Draco Malfoy náhle ustál v úpěnlivém čištění svého oděvu papírovým ubrouskem. Obrátil pohled na chlapce a poté zalapal po dechu. Před ním stála přesná kopie jeho pětiletého já s výjimkou tmavšího odstínu vlasů.

Ještě jednou překvapivě zamrkal a jako v tranzu se jemně dotknul chlapcovi bílé kštice. Emmett sebou vyděšeně trhnul a ustoupil o tři velké kroky.

,,P-pání! Vy-vypadáte jako já." vydechl koktavě. Draca stále brněly prsty z drobného gesta, kterému se před chvílí nebylo možné vyhnout. Cítil svůj zrychlený tep, i drobné píchání v levé části hrudníku.Do této chvíle si nebyl jistý, jestli v jeho těle zůstal zbytek jeho zničeného srdce. K tomu malému chlapci ho táhlo něco, co nedokázal popsat.

,,Jak se jmenuješ?" snažil se říct ten větší z nich s klidem, stále si namlouvaje, že má čest s malým u mudlů narozeným.

,,Maminka zíkala, že bych se neměl bavit s cizími lidmi." oznámil mu a začal se znovu věnovat své zmrzlině. Tedy spíše tomu, co z ní zbylo.

,,Nemyslíš, že by bylo to bylo fér, když si mi zničil oblek?" chlapec na sucho polkl, když si začal uvědomovat, že by z toho ještě mohl být pořádný průšvih.

,,Jmenuji se Emmett." odvětil slušně. Draco se ušklíbl.

,,Těší mě Matte." chlapec se usmál, když uslyšel, jak ho neznámý oslovil a poté se rozhlédl. U malého krámku s knihami stále nikdo nestál.

,,Maminka o mě bude mít stlach. S Mellinem pane." rozloučil se a rozběhl se směrem k malému obchodu. Blonďákovi trvalo dobré tři vteřiny, než si uvědomil, co to chlapec, podobný mu jako vejce vejci právě řekl.

Takže žádný mudla.

,,Počkej!" vykřikl tak, aby ho Emmett slyšel. Chlapec se zastavil, ale neodvážil se otočit. Dvěma dlouhými kroky stál kouzelník za jeho zády, položil mu ruce na ramena a otočil ho k sobě čelem. Emmett vypustil přebytečný vzduch v plicích a znovu se prudce nadechl.

,,Plosím pane, už vážně musím jít." zakňučel, stále víc a víc nervózní.

,,Jsi čaroděj, že ano?" ignoroval blonďák jeho prohlášení a neustále mu hleděl do očí. Bylo v nich něco nepochopitelného. Když se zadíval pořádně, viděl v nich svůj vlastní odraz. Emmett nepříjemně přešlapoval a žmoulal okraj svého trička.

,,Ano." odpověděl automaticky.

,,Vidíš tamhle ten park Matte?" řekl a ukázal k travnaté zeleni po jejich levici. Emmett se ošil a přikývl.

,,Ano."

,,Mohl by jsi tam zítra přijít, dejme tomu kolem třetí?" zeptal se s nadějí v obrovských šedomodrých očích.

,,S-sám?"

,,Žiješ snad sám?"

,,Ne pane." řekl chlapec a málem si u toho odfrkl.

,,Dobře, budu tě tady čekat. Nikdo o našem setkání nesmí vědět, rozumíš?" s úsměvem se na něj podíval a prohrábl si vlasy.

,,A-ale co zeknu mamince?"

,,Si malý kluk, je normální, že si chceš hrát." Emmett nad tím to faktem uznale kývl hlavou a pomalu se obracel k odchodu.

,,Na shledanou pane."

,,Utíkej a nezapomeň." přiložil si prst k dolnímu rtu a na chlapce mrkl.