Hermiona stále v šoku pochodovala po místnosti. Kolečka uvnitř její hlavy šrotovala obrovskou rychlostí. Pokud to chápala správně, Draco Malfoy, ten Draco Malfoy, který jí před tolika roky ukradl srdce a je čistě náhodou otcem jejího dítěte, se zničehonic zjevil a omotal si Emmetta kolem prstu. 

Nebyla si jistá v tolika věcech.

Věděl Draco Malfoy, že je Emmetův otec? Těžko. Teda dokud neviděl ji, jak se představuje jako jeho matka. To by vysvětlovalo, proč sebou hodil o zem, když se potkali mezi dveřmi. Rychle si snažila vzpomenout, co vlastně měla na sobě a jak asi vypadaly její vlasy. Nemohla tomu uvěřit.Cítila se ve značné nevýhodě, on už o ní věděl. Směl ji vidět. Sedla si na podlahu a hlavu opřela o okenní římsu. Zavřela oči a hledala nejlepší možné řešení. 

Nevěděla, jestli má brečet štěstím, nebo být naštvaná na svého syna, nebo Malfoyovi píchnout hůlku mezi půlky a jeho vlastními chodidly mu ji zarazit tak tvrdě a hluboko, že přeletí přes práh, až se tady příště objeví.

,,Maminko, ty jsi smutná?" uslyšela dětský hlas a nechala si malinkatým palečkem utřít slzu stékající jí po tváři.

,,Vůbec ne Broučku. Ani trochu. Jsem díky tobě nejšťastnější maminka na světě." chlapci se rozzářila očka a pro sebe si zatleskal. Najednou ztuhl a hnědovlasá čarodějka si všimla, že něco venku za oknem upoutalo jeho pozornost. Nervózně si skousl spodní rtík a stočil pohled zpátky na svou maminku, jakoby se nic nedělo.

,,Takže si můžu dál hlát s Dlacem? Plotože zlovna támhle si plo mě jde." Hermiona sebou trhla a jako šíleně zamilovaná puberťačka přilepila obličej k okenní tabuli. Jediné, co viděla, byla v dálce blížící se postava.

,,Chodí jako flajel, co mamko?" pochlubil se Emmette vzhledem a chováním svého nejlepšího přítele.

Jeho maminka se najednou ušklíbla takovým způsobem, že se chlapec málem vyděsil. Měla jen pár minut.

Během okamžiku byla ve své ložnici, hodila na sebe první sukni, která se ji dostala pod ruku. Do karet jí hrál fakt, že si pro Emmetta měl každou chvíli přijít mrzutý černovlasý kouzelník. Po tom všem rozruchu se mu o tom dokonce zapomněla zmínit. Několika rychlými kroky se ještě naposledy vydala nahlédnout do pokoje svého syna. Dřepěl u okna a jako šílený kolem sebe mával rukama a kroutil hlavou. Najednou se domem rozezněl domovní zvonek.

,,Půjdu otevřít Broučku, počkej na strejdu Severuse, zapomněla jsem ti říct, že se za námi dneska zastaví, chce tě vzít někam na výlet, ale přes všechno mé snažení jsem z něj nedostala kam." Emmett na sucho polkl a přemýšlel nad tím, jestli výlet se strejdou Sevem vůbec může přežít. Stačilo mu párkrát pozorovat potají pokusy, které dělal u sebe v laboratoři.

Sledoval, jak jeho maminka mizí a bere schody po dvou. Chlapec se konce celé téhle situace obával. I když se na něj maminka očividně vůbec nezlobila, neměl jistotu, že se na něj nebude zlobit jeho parťák, protože za zuby neudržel jejich tajemství.

Pozn. autorky: Tohle je slíbená druhá část flashbacku a taky vysvětlení Hermionina chování vůči Dracovi. Taky mám na věrné čtenáře 2 otázky. Ta 1. -Zajímá mě, co aktuálně čtete, popřípadě jaký je váš oblíbený autor. Ta 2.- Vzhledem k mé dlouhodobé absenci a nedostatku čtiva, zkoušeli jste číst i ostatní mé Dramionky? Třeba s povídkou Divadelní scéna plná lásky jsem spokojená více ne S čím SS nepočítal. Doufám, že jste si užili čtení :)