Malfoy Manor byl znovu položen do hrobového ticha. Ze stěn znovu vystupoval chlad a na nábytek znovu usedal prach. Draco Malfoy seděl zkoprněle ve své ložnici. Na nic kromě sezení vlastně neměl ani náladu. Nebyl si jistý, co by měl právě teď udělat. Pár nápadů měl, ale odchytit si po čtyřech letech nic netušící Hermionu s tím, že ví o jejich synovi a že se drží zuby nehty, aby z ní nestrhal to otravné oblečení, nebyl asi nejlepší nápad. Na setkání s ní neměl odvahu. Nevěděl, co říct nebo kde začít. Nevěděl ani jestli by o něj ještě stála.

,,Maminka šla dnes večel na večezi." Proběhl mu hlavou hlas jeho syna. Byly to čtyři roky. Čtyři roky a na její kráse neubyla, spíš naopak. Byl by blázen, kdyby si myslel, že na něj čekala. Čekala na co? Přece jen to byly čtyři roky..

Dnes odpoledne měl vyzvednout svého syna. Nechtíc se usmál na tím, jak to znělo. Jeho syn. Pořád tomu nemohl uvěřit. Blonďatý chlapec se jako nůž zařízl do jeho srdce ještě hlouběji, pokud to tedy vůbec bylo možné

Přetáhl si přes hlavu na jeho vkus až příliš uplé černé tričko a dopnul si zip u kalhot. Zvedl ze země neuvěřitelně zapáchající ponožky a hodil je na hromadu s oblečením, o které se co nejdříve postarají domácí skřítci. Když byl konečně odhodlaný opustit svou ložnici, všiml si odporně zapatlaného okna. S nakrčeným obočím se vydal k neprůhlednému sklu. Za ním spatřil rozdivočelého dráčka, který svým hrubým jazykem leštil okenní tabuli. Jakmile blonďák okno otevřel, tvor vletěl do místnosti, chvíli šťastně pobíhal a pak se zastavil tlapkami položenými na měkkém koberci. Jeho výraz zkameněl a zničehonic načal vydávat nepříjemné dávivé zvuky. Blonďák se polekal, ale než stihnul k Dracovi doběhnout, ležel u jeho nohou oslintaný kus papíru. S nadechnutím se mokrý kus papíru snažil opatrně rozložit. Když se mu to konečně povedlo, dopis mu vyletěl z rukou.

,,Dlaco, potsebuju pomoc. Maminka chce mluvit s tatínkem Alice, jestli mu je dobze. Chtěl jsem ti to zíct, aby ses na to psiplavil." Ozvalo se místnosti. Draca mohlo napadnout, proč dopis nebyl psán ručně. Jeho čtyřletý syn by toho moc zvládnout nenapsal. Vlastně ani písmeno.

Další věc, co mu přišla na mysl bylo, jestli setkání s Hermionou zvládne. Chyběla mu odvaha dokonce i na to, jít si pro Emmetta. Nakonec usoudil, že by neměl být až takový problém vidět ji v převleku.

Ledovou vodou si opláchl obličej a bledou rukou si pročísl své blonďaté vlasy. Vyšel z domu co nejrychleji, než si to stihl rozmyslet. Srdce se mu zasekl v krku, a tak mu dělalo velký problém se klidně nadechnout. Oblečení se mu najednou zdálo příliš těsné a boty ho tlačily.

Z poličky před odchodem sebral jednu ze zbytků jeho lahviček s mnoholičným lektvarem. Sehnat něco z jeho oběti bylo velice obtížné, a proto šetřil jak jen se dalo. Jedna dávka mu vydržela jen chvíli, ale na vyzvednutí Emmetta to vždy bohatě stačilo. Zalil ho nepříjemný pocit, když se mu tekutina rozlívala žaludkem. Když ho potřeba zvracet přešla, přemístil se.

Zaklepal na domovní dveře, ale nikdo se neozval. Když ode dveří pohlédl k oknu svého syna, spatřil Emmetta s vyděšeným výrazem ve tváři. Horlivě kroutil hlavou a nelidsky mával rukama. Draco si nebyl jistý, jestli mu mává nebo se ho snaží poslat pryč. Než stačil jakkoliv zareagovat, dveře se otevřely.

Zatočila se mu hlava.

Nenápadně se opřel o futra, aby se zase nevyklopil. Byla překrásná. Delší vlnité vlasy jí spadaly přes ramena, na tváři jí tančil nevinný úsměv. Na sobě měla roztomilý bílý top a černou sukni, která končila někde v půli stehen. Zírání na ni mu přišlo nekonečné.

,,Ehm. Ahoj Hermiono." Vyhrkl nakonec a nejradši by si za to nakopal. Ona jen nechápavě nakrčila obočí, ale pak se zasmála.

,,Minule jsme skončili jen u mého jména, nejsem si jistá, jestli i u tykání. Stejně bych ti to navrhla, když teď Emmett tráví tolik času s tvojí dcerou." Chvíli mu trvalo, než mu došlo o čem to mluví. Neměl přece dceru. Jenže teď nebyl Draco Malfoy.

,,Teď bys měl říct svoje jméno." Řekla opatrně po neustálém mlčení. Nevěnoval se vlastně ničemu jinému, než tomu, že na ni zíral.

,,D-Danny. Jo, jsem Danny." Nad svou pitomostí se plácl do čela. Mohl si dopředu zjistit alespoň jméno muže, za kterého se vydával.

,,Danny." Zopakovala ještě jednou a popošla trochu stranou, aby mohl vejít dovnitř.

,,Chtěla jsem tě jen pozvat na kafe nebo na čaj a ujistit se, že je všechno v pořádku. Vylekalo mě, jak ses posledně svalil na našem trávníku." Vysvětlila mu po tom, co se zatvářil zmateně.

,,J-Jsem v pohodě." Vykoktal a pokusil se o úsměv. Očividně trvala na svém, protože nehnula ani brvou. Poraženě svěsil ramena a přešel přes práh. Když se chtěl vydat k obýváku, došlo mu, že by cestu vlastně znát neměl a tak jen stál a čekal co se bude dít. Zavedla ho do místnosti s televizí a posadila se naproti němu. Pořád nemohl uvěřit tomu, co před sebou viděl. Její oči se až příliš známě leskly.

,,Takže.." Začala po chvíli a Draco musel veškerou svou pozornost soustředit na slova, která jí vycházela z úst.

,,Kafe. Určitě si dám kafe." Odpověděl, když mu došlo, na co naráží. Prošla přes pokoj ke kuchyni a při chůzi až nápadně kroutila boky. Uvnitř blonďák, zvenčí brunet na sucho polkl a prsty si promasíroval spánky. Tohle bylo na jeho mozek příliš. Byl do přemýšlení zabraný tak moc, že si ani nevšimnul, že už je zpátky a v rukou drží dva šálky. Leknutím sebou trhnul, když se místností rozezněl hlasitý zvuk. Hermiona se zmateným výrazem přistoupila ke stolu, na kterém byl položený její mobilní telefon. Při přečtení jména volajícího se šťastně usmála. Na to se Draco zamračil. Přiložila mobil k uchu a nasadila až přehnaně sladký tón.

,,Adame, tak ráda tě zase slyším." Blonďák se snažil neodfrknout. Adam. Doufal, že jde o rodinného příslušníka.

,,Samozřejmě, že jsem si večeři užila. Ne proč? Mám teď spoustu práce, ozvu se ti hned, jak budu mít trochu volna.Pa." S posledním slovem mobil položila zpátky na stůl.

,,Promiň. No, chtěla jsem se jen zeptat, jestli si v pořádku." Zopakovala, ale Draco si konverzaci na toto téma stejně nevzpomínal.

,,Jo, jsem v pohodě, jenom jsem omdlel." Odvětil a omluvně se usmál. Bylo zvláštní, takhle s ní mluvit. Bylo na hovno mluvit s ní po tak dlouhé době a nesmět se jí dotknout.

Oba sebou trhli, když uslyšeli domovní zvonek. Hnědovláska se vydala otevřít.

,,Severusi." Řekla s úsměvem a Draco znechuceně nakrčil obočí. Přemýšlel, jestli byla takhle milá na všechny ve svém okolí.

,,Hermiono." Zahučel a vešel do domu. Ve dveřích do obývacího pokoje spatřil hnědovlasého muže, jen o něj zavadil pohledem a dál si ho nevšímal. Hermiona zmizela někde nahoře, slyšel jen jak kráčí po schodech. Za chvíli už stála vedle tmavovlasého kouzelníka, za ruku se jí držel její syn.

,,Čau Matte." Pozdravil chlapce, kterého tím šokoval. Jen zamrmlal tichý pozdrav, což Draca více než vyděsilo. Míra jeho nervozity se ještě zvýšila.

,,Zítra si ho vyzvednu. Měj se broučku a buď hodný." Řekla svému synovi a vlepila mu pusu na čelo. Emmett jí se smutným pohledem mířeným na Draca něco zašeptal do ucha a společně se Severusem odešel. Draca to zmátlo. To on si pro něj přece přišel.

,,Hermiona si oddechla a vrátila se zpátky na své místo. Chvíli se mu jen tak díval do jeho hnědých očí a on stuhnul, když si všimnul hravých jiskřiček v jejích očích. Tenhle pohled znal až příliš dobře.

,,Jsem tak unavená." Vydechla najednou a rozvalila se na pohovku. Hlavu si opřela o opěradlo a slastně zavřela oči. Blonďák v křesle vedle ní seděl jako opařený. Proč mu to sakra říkala, Chtěla se přeci jen zeptat, jestli je v pořádku.

,,Proč vlastně sedíš tak daleko? Vypadá to, jako by ses mě bál." Zašeptala a dlaněmi si zakryla oči. Draco nic nechápal, ale bez přemýšlení a s potřebou její blízkosti vstal a posadil se na druhý konec pohovky. Jen tak ležela a po chvíli si nohy položila na jeho kolena. Ani se nepohnul. V hlavě mu blikal varovný signál. Jeho krk se sám od sebe otočil směrem k místu, kde na zdi viseli hodiny. S tím, že se zdrží tak dlouho vůbec nepočítal. Než stačil něco namítnout a vypařit se tak z tohohle domu, opřela se dlaněmi o měkkou pohovku, odrazila se a vyhoupla se přímo do jeho klína. Nohy položila vedle jeho stehen a její obličej měl přímo před tím svým. Tak nebezpečně blízko.

,,Takže..Je tady nějaká paní Barkleyová?" Zašeptala svůdně a Draco neměl nejmenší tušení o čem to mluví.

,,Co? Teda jo.Ne. Chci říct..Nevím." Až po chvíli mu došlo, že pravděpodobně mluvila o manželce otce Alice. Měl by začít racionálně uvažovat. Hermiona se nad jeho odpovědí ušklíbla a Draca její výraz vyděsil. Několikrát se schválně zavrtěla, což ho přinutila hlavu zaklonit dozadu a opřít ji o opěradlo sedačky. Co se to sakra děje? Ucítil její rty na svém krku. Najednou strnul. On nebyl Draco Malfoy. Nesnažila se právě svést jeho, ale úplně cizího chlapa.

,,Co to-" Než stačil cokoliv namítnout, přitiskla své rty na ty jeho a své tělo opřela o jeho hruď. Nemohl dělat vůbec nic. I když jeho mozek křičel, že je to špatně a neměl by v žádném případě spolupracovat, stejně to nefungovalo. Tak dlouhá doba. Její rty se zdály ještě jemnější. Zaplavila ho její vůně a teplo jejího těla začalo rozpouštět jeho kosti. Vášeň, která z ní vyřazovala, naplňovala místnost až po strop. Jednou rukou mu zajela do vlasů. Vůbec se nedivila tomu, že pod jejím dotykem najednou zjemněly, že ji na bradě přestaly škrábat hrubé vousy. Zavzdychala do polibku, když ji, nyní už svými bledými dlaněmi, stisknul boky. Odtáhla se od něj a pomalu otevřela oči. Stále seděla na jeho klíně, hleděla do jeho očí. Blonďákovi došlo, co se děje,až když ji pohladil po tváři a na svém prsteníčku spatřil prsten patřící už po generace Malfoyům. Vytřeštil oči a pohled stočil k nástěnným hodinám. Bylo pozdě. Neměl odvahu podívat se jí do očí. Když se nakonec odvážil, zjistil, že se vůbec netvářila překvapeně. Její tvář zdobil spokojený úsměv a její oči se začaly podezřele lesknout.

Pozn. autorky:

Tak jste se konečně dočkali Proboha, doufám, že jste spokojení.

Jen se nebojte vyjádřit své emoce do komentářů, s nadšením si je přečtu.

Kapitola má skoro 1700 slov.

Všem děkuju za hlasování a vaše skvělé komentáře.