Hermiona seděla ještě dlouhou chvíli a až na to že se jí třásly ruce, se ani nepohnula. Byla jako bez dechu, hleděla přímo před sebe.Její přátelé rozsazení kolem ní se o ni pomalu začali bát. Když už časový limit, který strávila zíráním před sebe, přesáhl pět nekonečně dlouhých minut, Ginny jí opatrně položila ruku na ztuhlé stehno. Hermiona sebou cukla, dvakrát zamrkala a pak otočila hlavu směrem ke své kamarádce.

Její ústa tvořila tenkou linku, ale to co nikdo nečekal, přišlo za chvíli.Z jejího suchého hrdla vyšel neupřímný falešný smích. Nikomu v místnosti nebyl příjemný, jako jed se jim zarýval pod kůži.Podle všeho informace, kterou se právě dozvěděla, spustila nějaký druh obranného sytému. Její mozek jí vnucoval myšlenku, že je mnohem lepší se smát, než plakat.

Zprvu tomu nemohla nebo spíše nechtěla uvěřit.Jako vtip jí to od Ginny přišlo příliš kruté a jako fakt nemožné.

,,Začínáš stárnout Ginny, to přece není možné." Řekla Hermiona se smíchem, ale rusovlásce se její výraz a postoj k věci ani trochu nelíbil. Nesouhlasně zakroutila hlavou.

,,Myslím to vážně, potkala jsem je dnes ráno." Hermiona se snažila zastavit další příval ztuhnutí. To co tvrdila Ginny, nedávalo žádný smysl. I kdyby narazila na Draca Malfoye, jak mohla v jeho blízkosti potkat i jejího syna? Že by si ho Ginny s někým spletla, nebylo vzhledem k jeho vzhledu a barvě vlasů možné.

,,Chceš říct, že si o tom nevěděla?" Vyhrkla rusovláska s pusou dokořán. Hermiona jen zavrtěla s hlavou sklopenou. Všichni v místnosti zatajili dech.

,,Nevěděla si o čem?" Vložil se do toho Harry a ušetřil tak otázku všem ostatním.

,,O ničem Harry! Nevěděla jsem o ničem! Emmett byl ještě dnes ráno u Alice, jeho kamarádky. Ráno mi ho dokonce její otec dovezl až domů. Byl ještě u nás, když jsem odcházela." V místnosti začalo být rušno. Všichni byli víc než zmatení a také chápali vážnost situace. Odchod Draca Malfoye zasáhl do života každému z nic hlavně z toho důvodu, že to zničilo Hermionu.

,,Tohle musím vyřešit. Hned." Vyhrkla Hermiona do naprostého ticha a postavila se na nohy tak rychle, až se jí zatočila hlava. To její přátele ještě víc znervóznilo.

,,Budu v pořádku." Uklidnila spíše sama sebe. S nesouhlasem ostatních vyběhla z domu, jako by za ní hořelo. Co nejrychleji se přemístila.

Všechno bylo až moc jako obvykle. Žádná změna. Když vešla do obývacího pokoje, gauč byl prázdný. V kuchyni taky nikdo. Po cestě nahoru na schodech málem zakopla. Plíce jí bolely od přerývavého dýchání. Vlasy jí z rychlosti vlály do všech stran. Rozrazila první dveře, které potkala. Nic. Jen pár kusů oblečení a věci, které jí bylo líto vyhodit. Další dveře, žádný výsledek. Potřebovala co nejrychleji vidět svého syna. Jak si mohla nevšimnout... Nerozuměla tomu. Emmett byl přece celou tu dobu u svojí kamarádky, v jeho časovém plánu nebylo místo, kdy by mohl trávit čas  s někým jiným. 

Draco Malfoy.

Věděl snad, že je jeho otcem? Zanadávala si nad svou pitomostí, jistě že to věděl. Malfoyovský výzor nebylo možné přehlédnout. Druhá věc byla muž, který se dnes ráno zhroutil na jejím trávníků. I když ho vůbec neznala, měla o něj strach, v domě nebyl.

Konečně po otevření dveří do své tmavé ložnice potkala živou bytost. Na posteli, klidně oddechující, ležela spokojená Noxie. Hermiona naštvaně vydechla, ale pak se nad spokojeností, která ze skřítky vyřazovala, pousmála. Tiše zavřela dveře, aby ji neprobudila.

Poslední vchod vedl do Emmettova pokoje. Chlapec uvnitř leknutím nadskočil a upustil tak dřevěný vláček, se kterým jezdil po imaginárních kolejích.

,,Maminko!" Vypískl s úsměvem a vběhl ženě do náručí. Hermiona ho stále zmatená objala.

,,Kde-"

,,Vzbudil se a musel domů. Zíkal, že už se Alice určitě stýská." skočil jí chlapec do řeči. Hermiona i přesto nezůstávala klidná.

,,Pošlu rodičům Alice později sovu, jestli je všechno v pořádku." To bylo jediné, co pro otce Emmettovi kamarádky mohla udělat. Emmetta uklidnilo, že je tahle situace zahraná do bezpečí a maminka už se nebude starat. Jenže mu během chvilky došlo, že to asi není dobré řešení.

,,Maminka a tatínek Alice nesnáší sovy. Ladši..Ladši by sis měla promluvit s jejím tatínkem sama." Nakonec se usmál nad svým plánem. Draco přece určitě něco vymyslí. Vypadalo to, že mu na to maminka skočila a víc to nerozváděla, ale lekl se jejího vážného obličeje. Zničehonic ho zvedla do náručí a posadila se spolu s ním na jeho postel.

,,Emmette, nechtěl bys mi něco říct?" Zeptala se a ke svým slovům přidala milý úsměv, aby syna nevyděsila.

,,Ne mami, nic." odpověděl okamžitě. Znělo to sebejistěji, než Hermiona očekávala, ale i tak si všimla, jak uhnul pohledem.

,,Mamince bys nelhala, že ne?" Doufala, že jí řekne pravdu. Doufala, že nemají potřebu si lhát. Emmett zavrtěl hlavou. Hermiona se jen smutně usmála a pohladila syna po vlasech. Možná to byla hlavně její vina. Možná s ním měla trávit více času.

,,Co říkáš na ovocný koláč?" Vykřikla najednou a postavila ho na nohy. Emmett se zaradoval a s radostí seběhl schody dolů. Když ho Hermiona dohonila, seděl už na podlaze a drbal Draca na hlavě. Ten spokojeně mlátil ocasem ze strany na stranu.

,,To mi tady nikdo nepomůže?" Zeptala se na oko naštvaně. Její syn hned vyskočil a rozběhl se ke kuchyňské lince. Hermiona vytáhla z poličky několik surovin a před svého syna položila středně velkou misku. Ten se smíchem a s pomocí maminky naplnil nádobu až po okraj. Byli zapatlaní od lepkavého těsta až po uši, ale už dlouho si neužili tolik společné zábavy. Jeden Draco Malfoy přece může počkat, než Hermiona se svým synem dodělá koláč.

Jsem tady trochu později s novou kapitolou :)

Omlouvám se za chyby, které pravděpodobně najdete, psala jsem to na rychlo.

Aaaaaaaa hádej te cooo :O Konečně jsem domyslela konec naší povídky, vím jak to celé dopadne a jsem nadmíru spokojená, i když jsem se tak bála <3