Po prašné cestě ladnými kroky kráčela k obrovskému domu. Kdo ví, jestli se tomu dům vůbec říkat dalo. Všude kolem byla spousta zeleně, vysoké stromy tančily doprovázeny hudbou, kterou vytvářel lehký vítr. Milovala to tady. Kdykoliv vkročila na půdu tohoto pozemku, svět jakoby se celý změnil. Slyšela zpěv ptáků, příroda jakoby ožila. V uších ji zašimralo šplouchání a hučení vody, kterou svým zrakem nemohla nikde zachytit. Na nejvyšší bod domu nebylo možné ani dohlédnout.

Harry a Ginny bydleli stále v doupěti. Už několik let tvrdili a všechny okolo přesvědčovali, že se co nejdříve odstěhují do vlastního,ale očividně se jim do toho vůbec nechtělo. A tak žili pořád tady, obklopeni teplem a přírodou. V domě, ve kterém nikdy nikdo nebyl sám. Nikdy ho nezaplavilo hrobové ticho, tak jako její dům. Ale měnit by nechtěla. Pravděpodobně by jí chybělo soukromí. V době, kdy ještě čekala Emmetta a po duševní stránce na tom nebyla nejlíp, ji Harry a Ginny mnohokrát nabízeli, aby se nastěhovala, ale ona to v té době odmítala hlavně kvůli Ronovi. Když Emmett vyrůstal, občas toho zalitovala. Možná by mu mezi tolika lidmi bylo líp. Při vzpomínce na Freda, George a lotroviny, které spolu s jejím synem byli schopní vymyslet, si tím párkrát byla i jistá.

Zastavila se u velkých domovních dveří a silně zaklepala na staré dřevo.  Zaslechla tři různé hlasy dohadující se, kdo z nich půjde otevřít. Podle hrubosti, kterou zaslechla poznala, že prohrálo jedno z dvojčat. Ve dveřích se objevil Fred. Jeho rezavé vlasy trčely do všech stran. Otrávený výraz zmizel, když hnědovlásku spatřil a objevil se znovu, když si uvědomil, že je sama a svého syna  s sebou nevede.

,,To si jen ty Hermiono?" Snažil se působit radostně a nervózně se u toho poškrábal na hlavě. Zlehka ho uhodila do ramene a bez toho, aniž by ho obejmula přešla přes práh.

,,Emmett zůstal doma, vyvrátil se mi na trávník před domem otec jedné z jeho kamarádek, tak měl obrovskou radost, že se o něj může postarat. Navíc Ginny psala, že je to smrtelně důležité a závisí na lidských životech, tak jsem tady." Vysvětlila mu a vrátila se obličej schovaný v jeho hrudi.Objetí ji opětoval a pak zmizel někde nahoře. V tak velkém domě bylo těžké určit přesnou polohu člověka, navíc když tady  někde pobíhalo jeho dvojče.

Místnosti, kterými postupně procházela se zdály až podezřele tiché. Nikde nebyla ani noha. Buď byli všichni zavření u sebe nebo seděli společně neznámo kde.

,,Dlouho jsem tě neviděl." Ozvalo se za ní, když procházela kuchyní. Po kuchyňské lince i ve dřezu bylo rozházeno nádobí, program paní Weasleyové naučit Rona si uvařit aspoň vajíčka se dal očividně do pohybu. Vzduchem se táhla spálenina. Znechuceně nakrčila nos.

,,Mám toho teď hodně v práci." Zalhala a mile se usmála. Rezavého ramenatého muže její úsměv uklidnil, pobízelo ho to rozvést její rozhovor a zapovídat se. To ale ona poznala a tak co nejrychleji vyběhla z místnosti. 

V čerstvě vymalovaném obývacím pokoji to přímo žilo. Všichni přítomní se nahlas smáli vtipu, který zrovna vyšel z úst tmavovlasému chlapci s brýlemi na nose. I když Hermiona zaslechla jen jeho konec, i tak se zasmála. Dobrá nálada se na ni jako kouzlem v mžiku přenesla.

,,Zdravím ve spolek!" Vykřikla vesele a zamávala na pozdrav. Nikoho její příchod nepřekvapil, čekali na ni. Hermioně setkání, jako byla tahle chyběla. Trávení večerů s kamarády vzhledem k práci a jejímu synovi už nebyly tak časté. 

Jakmile všechny přešel nakažlivý smích, usadila se na jediné volné místo - vedle Ginny. Její nejlepší kamarádka se tvářila dosti napjatě, Hermiona by se odvážila říct, že i naštvaně.

,,Vypadá to vážně vážně." Snažila se zavtipkovat hnědovláska, ale když se výraz rudovlásky nezměnil, legrace ji přešla. 

,,Taky jsem si z ní snažil dělat legraci, znovu bych to nezkoušel. Je pěkně podrážděná." Poradil Hermioně brýlatý mladík a vysloužil si za to jemné plácnutí po lehce dostupném stehně. 

,,Tak co jsem provedla." Zeptala se Hermiona na rovinu a rozhlédla se přitom po místnosti, aby unikla smrtelně nebezpečným očím své kamarádky. Usmála se nad příjemným teplem, které vycházelo z kamenného krbu uprostřed obývacího pokoje. Bylo to přesně to teplo, o kterém mluvila. 

Na krbové římse spatřila pár fotek. Záleží na tom, co si pod pojmem 'pár' představíte.  Vzhledem k obrovskému počtu lidí v doupěti, byste fotografie na jedné ruce nespočítaly. Podlahu přikrýval chlupatý koberec, nebylo pochyb o tom, že by potřeboval vyměnit. Spoustu věcí by podle Hermiony v tomhle domě potřebovalo vystřídat, ale Weasleyovo-Potterovým to vyhovovalo. Všichni byli spokojení. Hlavně Harry. Když si Hermiona uvědomila, jak velký prostor Harry považoval za domov během většiny svého života, nebylo se čemu divit. Všechno bylo lepší než přístěnek pod schody.

,,Měla jsi mi o tom aspoň říct. Všichni víme, co všechno jeho odchod způsobil a teď když se vrátil..  Nikomu si o tom neřekla, ptala jsem se i Harryho." Hermiona nechápavě nakrčila nos a přijala zázvorový čaj, který jí do ruky vtiskla paní Weasleyová.

,,Nevím o čem to mluvíš Ginny." Zasmála se a usrkla trochu tekutiny. Teplo se jí rozlilo tělem takovou rychlostí, že to bylo až nepříjemné. Rusovláska si div nedupla nohou.

,,Není to od tebe moc hezké. Potkala jsem ho dneska ráno s Emmettem na Příčné." Hermiona se zasmála. Typická Ginny.

,,Musel to být otec jedné z Emmettových kamarádek. Emmett teď u nich tráví spoustu času. ProMerlina Ginny, tvrdila si, že závisí na lidských životem. Já s tím chlápkem nic nemám. Teda až na  to, že se mi dneska složil na trávník před domem. Na to jaká je to hora masa, to bude asi pěkná měkkota." Při vzpomínce na otce Alice, se Hermiona zamračila. Jeho výraz, když se dnes klátil k zemi nebyl vůbec uklidňující. Kdyby zpráva od Ginny nevypadala tak vážně, zůstala by, dokud by se neprobudil, aby se ujistila, že je v pořádku. Vzhledem k jeho stavu tady ale stejně byla velice pravděpodobná možnost, že bude tvrdě spát, i když se vrátí domů.

 Ginny rozčílením začalo tikat v pravém oku. Na uklidněný si rukou prohrábla vlasy a poposedla.

,,Mluvím tady o Dracovi Hermiono. Potkala jsem ho dnes v Příčné s Emmettem. Tuším, že spolu byli na zmrzlině a-" Zbytek hnědovlasá čarodějka nebyla schopná vstřebat. Ve skutečnosti přestala vnímat, už když s úst její kamarádky vyšlo jeho jméno. Čaj, který popíjela a užívala si každý jeho doušek vyprskla šokem do vzduchu před sebe. Hrnek upustila na zem, ještě teplá tekutina se rozlila a vpila do chlupatého koberce.

Pozn. autorky:

Jsme 16. LÁSKY MOJE!

 ProMerlina mám takovou radost a jsem na vás tak pyšná! 

Děláte mě nejšťastnějším člověkem na světě. <3