20. - Breakfast on Manor
Chlapec jen stěží odlepil své bouřkově modré oči. Chvíli mu trvalo, než si uvědomil, na čí víčka se z blízka dívá, než mu došlo, že je to blonďatý kouzelník, u kterého směl ze včerejška na dnešek přespat. Nepamatoval si, jak se do téhle, pro něj obrovské postele, vůbec dostal. Věděl, že usnul ve velikém obývacím pokoji, na kožené pohovce blízko kamenného krbu, poté co s Dracem hráli na schovávanou. V domě plném tajných chodeb to bylo celkem riskantní.
Emmett se posadil a rozhlédl se po ložnici. Ležel v obrovské dvojlůžkové posteli s nebesy, přikrytý měkkou bílou peřinou. Nebyl si jistý, jestli by dosáhl na zem, pokud by svěsil nohy přes okraj. Strop byl neuvěřitelně vysoko, možná ještě výš, než samotné nebe. Naproti lůžku byl do zdi opět vestavěný krb. Emmett byl přesvědčen, že se tady topilo snad v každé místnosti zvlášť. Ve svém skromném řadovém domečku měli topení, vcelku změna.
Otočil se zpátky na kouzelníka. Uchechtl se, když si všiml sliny, která mu při spánku pomalu stékala z koutku úst. Najednou muž před ním otevřel oči. Emmet sebou trhl.
,,Dobré ráno." vydechl Draco a přetočil se na druhý bok.
,,Ty ještě nevstáváš?" zeptal se Emmett a ze sedu přešel do kleku.
,, Vypadám na to?" zašeptal polospící a spokojeně zamlaskal. Hoch se ze svých kolínek odrazil a rozplácl se svým tělem na širokých zádech muže v posteli.
,,Ale co mám dělat já? Jsem už naplosto vzhůlu." kňoural chlapec a když mu došlo, že s blonďákem po dobrém nepohne odběhl po chvíli neznámo kam. Kdyby měl Draco aspoň minimální zkušenosti s dětmi, věděl by, že pokud se dítě takhle beze slov vypaří a nevydává při tom obzvlášť velký hluk, něco je špatně. A tak jen spokojeně oddechoval. Uslyšel drobné kroky, ale nevěnoval jim vůbec žádnou pozornost. Malém vyletěl z kůže, když mu něco začalo stékat po tváři. Rychlostí větru vyletěl do sedu. V ten moment, kdy se zvedal s polštářů, si byl naprosto jistý, že není na Manoru, ale že se právě zvedá z postele v komnatě nejvyšší potřeby. Jeho tvrzení, ale vyvrátil chlapec, který stál vedle postele se skleničkou vody a s úst mu ještě na podlahu padaly malé kapky. Smál se div vodu v nádobě nerozlil.
,,Ono to vážně funguje!" snažil se říct chlapec skrze smích. Draco na něj jen nevěřícně hleděl. Spíše vyděšený, než naštvaný z takového budíčku. Ještě horší bylo to, co po chvíli chlapec řekl.
,,Budí mě tak maminka, když nechci vylézt z postele. Nejdzív mi sebele pezinu, ale veděl jsem že by to u tebe nefungovalo." chlapec položil sklenici na noční stolek vedle postele a snažil se vyškrábat zpátky do peřin. Draco zatřepal hlavou a Emmetta si přehodil přes rameno.
,,Jdeme na snídani Matte." vykřikl a rozběhl se i s ječícím pasažérem do jídelny. Když opatrně seběhli schody, Draco chlapce posadil do židle naproti sobě. Kvůli velikosti stolu je od sebe dělily asi tři metry.
,,Podal bys mi sůl Matte." zakřičel blonďák se smíchem,aby ho chlapec slyšel. Emmett se ušklíbl a solničku poslal po kluzkém vyleštěném povrchu přes celý stůl až k Dracovi. Ten ji jednou rukou obratně chytil a za malý okamžik ji stejnou rychlostí poslal chlapci zpátky.
,,Dlaco mohl bych plosím dostat tlochu malmeládky?" vykřikl chlapec a zaklepal nožem o stůl, aby na sebe upoutal pozornost.
,,Ale jistě." ušklíbl se vysoký kouzelník a poslal chlapcovým směrem neuvěřitelnou rychlostí sklenici s marmeládou. Emmett se u jídla bavil takovým způsobem jako ještě nikdy. Nakonec schválně žádal o věci, které byly na Dracové straně stolu, aby je mohl chytat a následně posílat zpátky.
,,V klidu dojez, rád bych se ještě umyl, než vyrazíme." řekl Draco s úsměvem, když jedna láhev s omáčkou skončila na zemi poté, co ji Emmett nechytil.
Blonďák se chodbami vydal do nejbližší koupelny. Přes hlavu si stáhl pohodlné triko, ve kterém většinou spával, hodil ho na podlahu a za chvíli přihodil i zbytek oblečení.
Když na sebe pustil teplou vodu, zavřel oči a zády se opřel o kachličky. Rukou si prohrábl mokré vlasy a povzdechl si. I když s Emmettem trávil nejlepší chvíle v jeho životě, musel si přiznat, že to bylo nejenom velice vyčerpávající, ale navíc tady byly okamžiky a situace, které mu připomínaly pro něj nepříjemné věci. Na mysl se mu vrátilo dnešní ráno. Jakoby to viděl.
***Flashback***
,,Vstávej krásko." zašeptal blonďatý mladík a přes holá záda si přehodil ze země zvednutý hábit. Něž dojde do své ložnice ve zmijozelské části hradu, nikdo si nevšimne toho, že svoje oblečení ztratil včera v noci,někde při včerejším dobrodružství.
Ruku položil na její jemné rameno a líbl ji do vlasů. Hnědovlasá dívka jen něco zamručela a blonďák se ušklíbl nad tím, kdo ji takové nevhodné slovo asi naučil.
,,Víš, že pokud nevstaneš po dobrém, stejně tě donutím vstát po zlém." ani tohle varování bohužel nefungovalo. S typickým malfoyovským úšklebkem zmizel. Poslední co si Hermiona pamatovala, byla voda stékající po jejím obličeji. Nabral ji ze sklenice do úst a pak ji postupně nechal dopadat na její tváře.Málem ho zabila, ale účel to splnilo, vstala.
***Konec Flashbacku***
Pomocí kohoutku zastavil proud vody a z háčku sebral ručník. Obmotal si ho kolem pasu a vyčistil si zuby. Oblékl se a pak se vydal zpátky do jídelny.
,,Je čas vyrazit." vykřikl když otevřel dveře a kývl na chlapce, který seděl za stolem.
V Příčné ulici bylo zase lidí jako sraček, pomyslel si Draco hned, co se se svým společníkem přemístili. Měli v plánu zajít si ještě na zmrzlinu, než ho vrátí zpátky domů. Emmett radostí a vzrušením ani nedutal.
,,Počkej mě támhle, vybelu ti." vykřikl chlapec, převzal od dospěláka drobné mince a rozběhl se k obchodu se sladkostmi. Draco se usmál a otočil se směrem, který mu chlapec ukázal. Než se však stačil posadit do někoho tvrdě narazil. Než osoba stihla dopadnout na zem, pohotově ji zachytil a přitáhl ji do svého náručí, aby zabránil jejímu pádu. Když se zahleděl do jejich očí, překvapením se mu zadrhl dech v hrdle.
Pozn. autorky:
No kdo je nejlepší a nejhodnější? Zase správně! Já to jsem O:)
Vaše komentáře a podpora mi dělají neskutečnou radost a proto je tu další kapitola.
Můžu nedočkavcům s radostí slíbit, že se Draco a Hermi potkají doopravdy hodně, hodně brzo :P
Všem posílám lásku a děkuji za jakoukoliv podporu <3
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top