Cítil se příšerně. Právě si zničil celý život, ale.. zachránil ten její. Zlomil jí srdce, dobře to věděl, ale pořád lepší zlomené srdce, než.. I když, i on sám teď o smrti uvažoval.

Miloval ji. Miloval ji stejně tak, jako teď nenáviděl Voldemorta a svého odporného otce.

To kvůli nim to všechno dopadlo tak-špatně.

Utíkal chodbami Bradavické školy, které byly ponořené v naprosté temnotě a z očí zničených nedostatkem opravdového spánku, který teď jako nikdy v životě tolik nepotřeboval, mu tekly obrovské slzy, rozbíjející se o chladnou, kamennou podlahu.

Nikdy ho nikdo neviděl brečet, ani jeho vlastní matka ne!

Čemu se divit, pro Malfoye je nepřípustné dávat najevo své emoce. Do hajzlu s čistou krví! Do hajzlu se všema nesmyslnýma sračkama, které se mu otec snažil nacpat do hlavy.

Viděl už tolik zbytečně prolité krve a všechna byla.. stejná, červená tak, jako ta jeho. Po blátě nebyla ani stopa.

Rozrazil velké, těžké dveře vedoucí do kabinetu jeho profesora lektvarů a posadil se na obrovské, kožené křeslo.

,,Udělal jsem to! J-já jsem.. Nechal jsem ji tam úplně samotnou! O-ona..plakala! Tak strašně moc plakala!" křičel mezi vzlyky a mohutnou ruku Severuse Snapea měl položenou na rameni.

,,Bylo to nevyhnutelné Draco. Je to pro její bezpečí, vaše bezpečí. Bude v pořádku." uklidňoval ho profesor, který byl..šokován.Nepočítal s tím, že by to jeho mladý chráněnec tak těžce nesl a už vůbec nepočítal s něčím, jako je Hermiona Grangerová. Onu noc, kdy tajně zaslechl jejich rozhovor a jeho oči spatřily něco neuvěřitelného, se změnil celý jeho život. Hermiona Grangerová, ale i kterýkoliv jiný student znamenal trhlinu v jeho jinak dokonalém plánu a trhlina v jeho jinak dokonalém plánu znamenala ztráty na životech.

Jeho jedinou a akceptovanou podmínkou bylo vše udržet v naprosté tajnosti. Sám na dva údajně zamilované studenty dohlížel a úplně sám zařizoval všechno ostatní. Nepočítal, že by něco tak absurdního mohlo vydržet tak dlouho. Prostě nepočítal..

,,Musím zmizet! Už dneska. Nezvládnu to. Zničil jsem ji, n-nemůžu tady dál zůstat!" vykřikl, když prudce vstal a rozběhl se ke dveřím. Rozrazil je a utíkal do své už dávno prázdné ložnice.

Nenáviděl svoji rodinu! Pche.. arogantní, sráčský otec a věčně vytřepaná matka. Jeho pocity se měnily jako barva na semaforu. Cítil příšernou bolest, lítost, nenávist a smutek. Pořád před sebou viděl její slzami promočený obličej. Plakala.. Plakal kvůli němu! Musel rychle pryč. Poslední co zaslechl bylo, jak se zhroutila a spadla na teď už jistě odřená kolena. Váhal.. Chtěl se otočit, sevřít ji v náručí a už nikdy nepustit.

Mohli spolu utéct někam daleko, ale k čemu by to bylo? Voldemort by je dříve nebo později stejně našel..a zabil.

V rukou svíral to jediné, co mu kromě vzpomínek na ni zbylo. Malého, smaragdového dráčka. Dala mu ho k loňským Vánocům. Skočila mu kolem krku, když viděla, jak se mu nadzvedly koutky.

,,Děkuju." dostal ze sebe a nemohl od předmětu před sebou odtrhnout zrak, Vykulila oči a on se vítězně ušklíbl.

,,Páni! Nevěděla jsem, že to slovo máš ve svém malém, skromném slovníku." na chvíli se zamračil, ale stačil jen jediný pohled do těch velkých, medových očí a byl v koncích. Vtisknul jí malý polibek do huňatých vlasů. Zavrněla a usnula mu schoulená v náručí.

Musel si zachovat každičkou vzpomínku. Už nikdy ji neuvidí. Nikdy neobejme a nepolíbí. Setřel si hřbetem bledé ruky poslední známky emocí a opět zrychlil. Musel hned zmizet!

Neměl sílu ji jen tak potkávat. Nezvládl by to. Věci měl už dávno sbalené. Malého dráčka, který měl nyní slzy v očích nechal na svém nočním stolku vedle postele. Prohrábl si vlasy slepené potem a zhluboka se nadechl. Musel se usmát. Tu vzpomínku měl náhle před sebou:

***

Počkal si na ni v knihovně. Už celý týden mu pokaždé, když se na něj podívala věnovala nepatrný, nesmělý úsměv.

Dokonce se ho zastala před lasicí. Weasley.. Pche.. Ten zrzek nevěděl, jaký má vlastně štěstí, když ji může mít vedle sebe.

Když ji přimáčkl na obrovský a velice nestabilní regál s knihami a svými rty našel ty její, vjela mu svou drobnou rukou do vlasů. Když si uvědomila, co právě udělala, okamžitě ztuhla, ruce přibouchla k tělu a čekala, co s ní bude. Jestli ji prokleje, nebo jednoduše uškrtí. Věděli to všichni.

Nesnášel, když se někdo dotýkal jeho dokonalé, platinové hřívy. Když se to stalo posledně, děvče (konkrétně Mandy Brocklehurstová z Mrzimorské koleje) se kterou viditelně flirtoval mu laškovně prohrábla vlasy, skončila se zlomenou rukou na ošetřovně.

Hermiona se málem rozbrečela. Ušklíbl se, vzal její ruce do dlaní a jednoduše s nimi vjel do svých vlasů. Nevěděl proč udělal takovou hloupost.

Přišlo mu to přirozené. Vykulila oči a pak už se jen nechala unášet. Její drobné, tenké, růžové rty si hrály s těmi jeho a chutnaly neuvěřitelně sladce!

,,Hermiono!" uslyšeli za zády a okamžitě se od sebe odtrhli.

,,Zítra ve stejnou dobu?" zašeptal s nadějí v hlase a zastrčil ji neposedný, kaštanově hnědý pramen vlasů za ucho. Tvářila se ohromeně, skoro až vystrašeně, ale nakonec s nesmělým úsměvem přikývla..

***

,,Vzpamatuj se!" zakřičel a bouchnul pěstí do ostré hrany obrovské postele s tmavě zelenými nebesy.

,,Děláš to, co je správné..To co je správné." zašeptal a mnul si zarudlé, jinak bledé klouby.

,,Proč to v tom případě ale tak bolí.." zase ho štípaly oči. Tohle si nikdy neodpustí! Ona mu nikdy neodpustí..

,,Je mi to líto, vážně líto." řekl nahlas před tím, než se přemístil i se všemi svými věcmi na Malfoy Manor.