Emmet Severus.

 Připadal si jako v noční můře. Kromě Severuse Snapea neznal nikoho s tak otřesným jménem. Skoro chlapce litoval. Pokud to ale všechno byla pravda, byl nad míru zmatený. Šíleně zmatený. Dle všeho byl chlapec spící za dveřmi, ke kterému Draca něco šíleně táhlo, syn Severuse Snapea. Pak nechápal, proč tedy chlapec tvrdí, že žádného otce nemá. Pokud mu bylo známo, tenhle mrzutý profesor stále dýchal. Těžko říct, jestli bohužel nebo, nebo bohudík.

Nevěřícně zakroutil hlavou. Byla to pravda, nebo jen obrovská shoda náhod? Věděl vůbec černovlasý kouzelník, o tomhle malém chlapci? Svět je zatraceně malý, nebyla šance, aby se tihle dva nepotkali. Nebo v tom byly jiné důvody?

Promnul si spánky a rukou si prohrábl už rozcuchané vlasy.

I když byla scéna, která se odehrála před chvílí v chlapcově pokoji jako vystřižená z dojemného filmu, blonďák nevypočítal, jak opustí dům, když původně přišel oknem. Nechtěl riskovat, že Matta vzbudí a už vůbec nechtěl riskovat, že ho v naprosto cizím době, teoreticky při vloupání, chytí stará domácí skřítka.

Stál teď v úzké chodbě, na pravé i levé straně byly další dvoje dveře. Dům voněl čistotou, což nechápal, vzhledem ke stále spící hospodyni. Vydal se chodbou k hrajícímu televizoru. Opatrně, co nejtišeji sešel dolů ze schodů a vyskytl se mu tak pohled až do krku spící skřítky. Mávl nad tím rukou a zamířil kolem obývacího pokoje rovnou ke vchodovým dveřím. Zničehonic v zámku začal chrastit kov. Vyděšením málem zapištěl. Začal se rozhlížet kolem sebe a urputně přemýšlel. Zachránily ho až pootevřené dveře, které vedly neznámo kam. Zalezl dovnitř právě včas. Dveře se otevřely a někdo vešel dovnitř. Vyzul si boty a pravděpodobně je položil do botníku. Blonďák ani nedýchal. Bez jakéhokoliv pohybu stál zády opřený o stěnu a modlil se. Osoba v kuchyni si pobrukovala. Podle hlasu poznal, že je to žena a jeho uši si byly jisté tím, že ji naprosto chyběl hudební sluch. Velice opatrně se snažil nahlédnout do kuchyně. Viděl sice tu nejzajímavější část, ale na hlavu kvůli vyčnívajícímu obrysu schodů ze stropu neviděl. Na to, že měla za sebou dítě, měla velice pěknou postavu. Na sobě měla úzké džíny a záda jí zahříval tmavý přehoz. Vypadala naprosto obyčejně. Pro Merlina, jak jinak by mohla vypadat, když ji viděl jen zezadu. Kdyby měl jen minimální zájem o ženy, třeba by byl zvědavější, ale k čemu to. 

Najedou se otočila blonďákovým směrem, poznal to podle pohybu jejích dolních končetin. Záda znovu přirazil ke zdi. Přísahal by, že se všechny tekutiny, proudící jeho tělem, najednou zastavily. Pořád se přibližovala. Její lehké ženské kroky se přibližovaly. 

Zatajil dech.

Těsně před jeho úkrytem zatočila po schodech nahoru. Možná až příliš nahlas vydechl přebytečný vzduch z plic.