,,Dvakrát karamelovou" řekl ten obrovský muž, který stal po jeho boku. Emmetta překvapilo, že věděl, která zmrzlina je jeho nejoblíbenější.

,,Jak jste-"

,,Cítil jsem to celou cestu domů." odpověděl Draco se smíchem a podal mu kornout se zmrzlinou světle hnědé barvy. Chlapec se zasmál.

Strach z neznáma ho už dávno přešel. Vedle tohoto muže se cítil šťastný. V Dracově nitru se barvy střídaly od jasně červené přeš zelenou až po svítivě žlutou.

Cítil se tak úplně, ale nechápal proč.

,,Nevím, v kolik se mám vlátit zpátky." řekl chlapec a poškrábal se na nose.

,,Nad tím jsem nepřemýšlel. Asi by jsme se měli vrátit."Draco z toho vůbec nebyl nadšený, ale plně si uvědomoval, že před malou chvíli teoreticky unesl dítě. Emmettův výraz posmutněl.

,,Nechci ještě jít domů. Máma je stejně v pláci, a s Noxie se stlašně nudím!" zakňučel a podíval se na vysokého blonďáka prosebně. Draco se na chvíli zamyslel.

Nápad který mu proletěl hlavou způsobil úšklebek, jenž signalizoval Emmettovi vítězství.

,,Ty se teď hezky vrátíš za tou chrápající chůvou." Emmett se zamračil. ,,Nech mě domluvit Matte." chlapecovy koutky se zvedly šíleně vysoko. S nadšením si vyslechl plán svého nově získaného přítele.

***

,,Budu v pokojíčku" zakřičel hlasitě, aby to jeho ušatá chůva slyšela. Ta jen něco zachraptěla a dál se věnovala sezení v pohodlném křesle.

Sotva za sebou zabouchl dveře, běžel k oknu zamávat na blonďáka, který už značnou chvíli čekal 'nenápadně' před domem. Ve skutečnosti stál už čtvrt hodiny na jednom místě, civěl na dům a měl obě ruce zaražené hluboko v kapsách, což způsobilo, že se hrbil. Poté, co mu Emmett dal znamení, se  bez zaváhání chystal přemístit.

Výsledek ho ale zklamal. Mattova matka byla tak stupidní, že malému dítěti najala věčně spící chůvu, ale nebyla tak hloupá, aby svůj dům nezabezpečila před přemisťováním. Sakra.

Emmett poznal, že něco zkazilo kouzelníkovy plány a jeho naděje na skvěle strávený den pomalu mizely. Smutně přesunul pohled ze svých papučků zpět na silnici před domem, vysoký blonďák tam ale nebyl. Málem zapištěl, když blonďaté vlasy spatřil na stromě před domem. Zaťukal si na hlavu, když muž na stromě něco divoce gestikuloval.

Trvalo mu, než pochopil, že potřebuje otevřít okno. Emmett asi dvě minuty bojoval se zaseklou páčkou, ale nakonec se čerstvý vzduch do pokoje dostal.

Hned po něm blonďatý rozcuchaný Draco Malfoy.

,,Páni! Jste skvělý!" vypískl Emmett a svého hrdinu radostně obejmul. Draco vyděšeně položil svůj ukazováček na úzký ret.

,,Noxie spí jako zabitá." zasmál se Emmett a chytil Draca za ruku. Vesele běhal od mašinky, přes medvídka až k autíčku a hosta se všemi svými hračkami seznamoval. Draca to vůbec nenudilo, užíval si každou vteřinu v jeho přítomnosti. Chlapcův úsměv a oči plné živého plamene ho plnily pýchou.

Cítil se skvěle. Chodidla ho brněly a tváře ho od smíchu bolely jako nikdy. Zároveň ho ale tížil čas. Každou chvíli kontroloval hodinky, protože situace, v které se nacházel, ho mohla dostat do pěkných potíží. Venku se začalo stmívat.

,,Podal by jste mi támhle ten sešit?" zeptal se Emmett zdvořile. Větší z blonďáků se zamračil. Proč ho to nenapadlo dřív.

,,Jedině, pokud mi budeš říkat Draco." chlapec se zazubil a kývl hlavou. Z vysoké skříně sundal sešit v pevných deskách. Emmett mu ho skoro přehnaně vytrhl z rukou a utíkal se posadit na koberec.

,,Chtěl bych ti něco ukázat." řekl Emmett a naznačil muži, aby se posadil vedle něj. Jakmile Dracův zadek dosedl na měkkou zem, chlapec se uvelebil mezi jeho nohama, akorát na to, aby Draco viděl přes jeho rameno.

,,Rád kreslíš." přemýšlel blonďák nahlas, když mu chlapec postupně představoval své obrázky. Musel uznat, že na svůj věk měl vážně talent. Nad jedním obrázkem se ale zastavil.

Byli na něm tři osoby. Toho uprostřed poznal, podle výšky a blonďatých vlasů. Jednoznačně to byl Emmett. Za ruku ho držela žena, měla neuvěřitelně dlouhé, kudrnaté vlasy. Pravděpodobně jeho matka.

Ale člověk nalevo od Emmetta Dracovi někoho připomínal. Byl oděn celý v černém a tmavé vlasy s obrovským nosem byly jeho charakteristickým znakem.

Draco na sucho polkl. Než si stačil dát dvě a dvě dohromady, prcek už ležel rozvalený v posteli, o kterou se Draco celou tu dobu zády opíral.

,,Už jsi unavený?" zeptal se blonďák s úsměvem a svou velkou dlaní Emmettovi odstranil vlasy s obličeje. Chlapec přikývl a přitiskl si peřinu k bradě.

Srdce vysokého kouzelníka se roztápělo přímo v jeho těle. Otočil se směrem k východu, ale drobná ruka vystřelila z postele světelnou rychlostí.Chlapec si jeho bledou dlaň přiložil k líčku a spokojeně oddychoval.

Draco celou hodinu seděl mlčky u jeho postele. S něčím tak neznámým v hrudi ho jen pozoroval. Když si vzpomněl v jaké je situaci, opatrně vstal a vydal se ke dveřím s nutností zkontrolovat stav chrápající chůvy. Doufal, že stále spí.

Co nejtišeji se pokusil zavřít dveře od Emmettova pokoje. Chlapec měl na dveřích přidělanou ceduli. Kdyby na chodbě někdo stál, slyšel by to odporné zaskřípání zubů po tom, co si Malfoy nápis na ceduli přečetl. Netušil, že chlapec má i druhé jméno. A už vůbec netušil, že muž, kterého znal už od svého narození, má něco s tímhle malým zázrakem společného.

,,Ne, tohle není možný." zašeptal. Elegantním písmem byly na kovové tabulce napsána dvě jména. Emmett Severus.

Pozn. autorky : Jednou týdně, hm? :')