,,Madam Perlo, hej, paninko," uslyšela v dálce hlas. Mary se nehodlala probudit. Nespokojeně zamručela a otočila na se na druhý bok. ,,Hej, vstávejte," pokračoval hlas. ,,De vo kapitána."
Trhla sebou, zamrkala na dva piráty a vydala ze sebe pouze: ,,Co...?"
,,Kapitán nejspíš eksne."
,,Co?" zeptala se Mary. Nechápala, proč by měl Jack umírat.
,,Uslyšel jako první jejich volání," vysvětlil druhý pirát. Mary netušila, o čem ti dva opilci blábolí. Chtěla se vrátit ke spánku.
,,Koho volání...?" zeptala se tak trochu z donucení. Chtěla je ujistit, že ať už slyšel Sparrow jakékoliv volání, tak na to bohužel nezemře.
,,Panny," odpověděl jeden z těch ňoumů.
,,Panenství není smrtelná nemoc," zahuhlala Mary a přehodila si přes hlavu přikrývku.
,,Ale ne ženský. Tady přece žádný ženský nejsou, paninko. Šak myslíme mořský panny."
Mary odklopila přikrývku, otočila se zpět a zadívala se na dva piráty.
,,Co?" Ráda by se zeptala nějak inteligentněji, ale neuměla to. Byla rozespalá, zmatená a její mozek ještě nezačal plně pracovat.
,,Zatracený mořský panny," zopakoval jeden z nich. Mary se narovnala do sedu.
,,CO?!"

Vyběhla na palubu bosá, kolem ramen měla přehozený pléd, aby nebyla jen v noční košili. Uprostřed noci bylo nepřirozené, aby byli všichni muži vzhůru. Celá posádka však stála na palubě. Všichni hleděli jedním směrem. Mary míjela piráty a po pár krocích uviděla to, co ostatní. Jack stál na začátku prkna, po kterém se ,,procházeli" zrádci. Nechápala jeho chování, nebylo bezpečné takhle postávat a hledět na moře. Stačilo, aby učinil jediný špatný krok... Mohl spadnout, utopit se... Pak to Mary uslyšela. V tu ránu se její nohy zastavily. Nevěřila tomu, že slyší ženské hlasy. Nejnádhernější hlasy, které kdy její uši zaslechly.
,,Drahně let tomu, kdy jsme pohlédly někomu do očí," napůl sborově říkaly, napůl zpívaly. ,,Hlava se kolébá jako na moři. Jsou to racci, nebo supi? Slunce hladí, paprsky chutnají jako čaj." Bylo to tak krásné poslouchat. Samotná Mary byla okouzlená těmi hlasy.
,,Hladina zrcadlí všechny bolesti. Odplouvají do dáli a vypadají snově."
Nemohly být zlé. Tak sladká slova nemohla být špatná.
,,Napít se slané vody, podlehnout šílenství. My mořské panny lákáme vás rudými rty a plachým pohledem. Zpíváme o pokojném nebytí, naše ruce vábí. Chceme vás za své druhy."
Neznělo to děsivě, naopak... Přinášelo to do duše klid.
,,Pod hladinou je jiný - krásnější - svět."
Věřit rozumu, nebo jim? Mary věděla, že je nebezpečné věřit jejich slibům, ale přemáhala ji únava a ráda by klesla na dno do jejich náručí.
,,Opusť vše světské, propadni kouzlu nevídaného."
Mary viděla, jak se Jack naklání, jako kdyby se chtěl převážit a spadnout do mořských vln.
,,Staneme se tvou vírou, vyšším smyslem, světlo ze tmy..."
Dívčí hlasy plné přenádherných lží. Vlny vířily a pohádky, které vyprávěly, zněly líbezně.
,,Zapomenout a plout... Potápět se... Padnout na dno a němě obdivovat tu smrtící krásu."
Jack se zakymácel.
,,Stačí jediný polibek, polibek kapitána. Pak přivítáme celou posádku."
V tu chvíli se Mary probudila z toho podivného stavu. Byla si jistá, že kdyby jednu z nich Jack políbil, zemře. A s ním i všichni ostatní na lodi.
,,Hej, neposlouchej ji, ty tupče pitomej!" houkla na něj Mary. Znělo to naštvaně, ale ve skutečnosti se o něj začala bát. Teprve nyní jí docházelo, v jak nebezpečné situaci se ocitli. Jack ji však nevnímal. Poslouchal jen hlasy panen. Oči měl jen pro jejich krásu.
,,Pojď, ať tě můžeme přivítat v našem světě," lákaly ho něžně.
Jack vydechl omámeně: ,,Už jdu."
Mary se k němu rozběhla a stáhla ho na palubu. Jack se jí chtěl vysmeknout a vrhnout se do moře. Jak ho zastavit? Jak přehlušit ty hlasy? Chytila Jacka za košili a přitáhla si ho k sobě. Jak jinak odlákat chlapa mořské panně? Políbila ho. Nijak vášnivě, ale přesto neodbytně a rázně. Ve vteřině, kdy Jack její políbení opětoval, se ozvaly naštvané dívčí výkřiky. A pak... nastalo ticho. Kouzlo zmizelo. Vzduch byl čistý a stejně tak se vyčistily myšlenky pirátů. Mary se od Jacka odtáhla. Ten jí pohlédl do očí a zmateně se  zeptal: ,,Co to vyvádíš?"
,,Zachraňuju ti kejhák, mizero," odpověděla Mary.
,,Hej, madam Perlo, já myslim, že sem ještě trochu pod tim jejich kouzlem... Nemohla byste mi dát taky jednoho hudlana?" zeptal se jeden pirát.
,,Jo, já se taky ještě necejtim dobře," přidal se další.
Mary protočila oči v sloup, ale pak řekla: ,,Místo polibku si dneska všichni zasloužíme pohár něčeho dobrýho. Přežili jsme."
Všichni zajásali a vydali se společně do podpalubí. Mary celou cestu přemýšlela nad jemností Jackových rtů.