Vyplížila se z pokoje. Nemohla totiž usnout, když dostala tak nádhernou kopretinu. Rozhodla se, že si půjde číst do obývacího pokoje. Překvapilo ji, že se v kuchyni svítí. U stolu seděl Charlie.
,,Ahoj," zašeptala Hermiona. ,,Co tu děláš?"
Charlie zahrál dokonalý úsměv. ,,Jen se chladím," odpověděl. Teprve nyní si všimla, že má na hlavě položený balíček s mraženou zeleninou. Měl zpocené vlasy a ve tváři byl bílý. Něco na tom nesedělo. Přišla blíž. Balíček se zeleninou byl od krve.
,,Co se ti stalo?" zeptala starostlivě.
,,Neměli koule postavit se mi čelem, tak mě napadli zezadu," řekl.
,,Ošetřím ti to, ale musím si skočit pro lektvary do pokoje," pravila Hermiona. ,,Akorát tady je to osvětlení dost děsný," poznamenala nespokojeně.
,,Chceš tím naznačit, že bychom se měli přesunout do mýho pokoje?" zeptal se laškovně Charlie a zazubil se, i když ho to stálo hrozně moc energie. Bylo vidět, že je mu špatně.
,,To bude nejlepší. Zvládneš vyjít schody?"
,,Sim tebe, nejsem žádná bábovka," odvětil a zvedl se. Zakymácel se ze strany na stranu. Hermiona ho podchytila, aby mohl najít rovnováhu.
,,Chyť se mě kolem ramen, žádná bábovko," rozhodla. Charlie chvíli uvažoval, že odmítne, ale nakonec opatrně položil svou ruku na Hermionino rameno a nechal se podepírat. Nejdřív došli k pokoji, kde spala Ginny. Hermiona se vkradla dovnitř a vzala si svou lékárničku. Pak pokračovali do nejvyššího patra Doupěte. Pokoj byl plný knih, ale nebyly na poličkách. Ležely různě po zemi, na okenním parapetu, na stole... Hermiona ho chtěla pokárat, jak se ošklivě chová ke knihám, ale nakonec nic neřekla. Usadila ho na postel a začala vytahovat jednotlivé lahvičky lektvarů a číst si jejich složení. ,,Takže proč jste se poprali? A s kým?" vyptávala se, aby řeč nestála.
,,Ále... Taková lapálie..." řekl otráveně Charlie. ,,Ňáký blbové vyjížděli po slečnách na baru a ty neměly zájem, tak jsem jim to vysvětlil pěstma." Hermiona se zahihňala.
,,Jestli ty nejsi Charlie - známý ochránce žen?"
,,Ano, to jsem přesně já," přitakal. ,,Peru se se vzdušnými mlýny, abych chránil princezny." Hermionu vždy překvapilo, jak je sečtělý.
,,Marné boje chlapům sluší," pravila a nalila lektvar na látkový kapesník. ,,Teď to trochu štípne," varovala. Charlie se natočil tváří v tvář.
,,Myslíš, že nejsem zvyklej na bolest?" otázal se pobaveně a ukázal na svou tvář. Hermiona nevinně pokrčila rameny.
,,Ono to ale vážně štípe," špitla nejistě. Charlieho její roztomilost dojímala.
,,Tak jestli to fakt štípe, tak mě musíš chytit za ruku, abych to zvládl." Zahrál obavy. Hermiona chvíli přemýšlela, jakou ruku bude při léčení víc potřebovat. Nakonec obětovala svou levou ruku, kterou vložila do Charlieho dlaně. Ten ji stiskl.
,,A jak ti pomáhali bratři?" ptala se a nenápadně tím chtěla zjistit, jak se své role ujal Ron.
,,Všichni tři mi hned přišli na pomoc. I když George nerad bojuje s mudly, má radši kouzelnické souboje s hůlkami. Tak si pak trochu stěžoval. Ale rvali se jak lvi. Hlavně Ron mě překvapil." Nemohl jí přece říct, že se jeho mladší bratr schovával pod stolem. Když přiložila kapesník na ránu, Charlie ani nesykl bolestí, ani sebou netrhl. Ale pevněji stiskl její ručku. Za chvíli přestala tupá tepající bolest, kterou celou noc cítil. Pomalu vydechl kyslík, který do té doby nevědomky zadržoval. ,,Děkuju," řekl pouze.
,,Přidrž si tam ten kapesník," zaúkolovala ho. Pustila jeho ruku a odešla do koupelny. Vrátila se, v ruce držela vlhký kapesníček.
,,Kde bereš všechny ty kapesníky?" podivil se Charlie. Hermiona se zasmála a odvětila, že látkových kapesníků není nikdy dost a očividně se jí hodí. Posadila se zpět k Charliemu.
,,Natoč se víc ke mně," požádala ho. Charlie se jí dlouze zahleděl do očí. Hermiona mu začala očišťovat tvář od potu a krve.
,,To nemusíš. Vždyť bych to zvládl sám," protestoval slabě, ale ve skutečnosti nechtěl, aby přestávala.
,,Já ráda," odvětila tiše. ,,No vida, jak jsi prokoukl. Už jsi zase fešák."
Jeho tvář potemněla. Jizva jako by se v tu chvíli stala propastí. Odtáhl se od ní, vstal a došel k oknu. Venku byla černočerná tma, takže vlastně nekoukal ven. ,,Běž pryč," poprosil ji, v jeho hlase byl slyšet smutek a trochu i zloba. Na ni? Na sebe? Hermiona se zvedla a došla k němu.
,,Nemyslela jsem to..."
,,Já vím. Nikdo to tak nikdy nemyslí," skočil jí do řeči Charlie.
,,Ne, prosím, nech si to vysvětlit," žádala Hermiona. Zavrtěl hlavou. Položila ruku na jeho rameno, nejdřív cítila, jak je napjatý. Pak se svaly uvolnily. Znamenalo to odpuštění? ,,Jsem ta poslední, která by se ti chtěla vysmívat. Nezastírám, že jsem si musela zvyknout... To je ale přirozené. A stačilo tak málo. Stačilo, abych poznala, jaký jsi. A vidím víc než jen tvář. Zní to jako klišé? No prosím, klidně si to mysli. Já vidím tvou tvář, ne tvou jizvu."
Položil svou dlaň na hřbet její ruky. ,,Jsem na to háklivej," vysvětlil sotva slyšitelným hlasem.
,,Taky bych byla," řekla bez váhání Hermiona. ,,Proto se ti snažím vysvětlit, jak to myslím. Vím, že to muselo vyznít hůř, než jsem zamýšlela."
,,Už chápu, proč je do tebe Ron tak zblázněnej," řekl Charlie a zasmál se.
,,Cože?" zeptala se Hermiona, pustila jeho rameno, obešla Charlieho, aby mu pohlédla do očí. ,,On o mně něco říkal?"
Charlie se zatvářil tajemně. ,,Možná."
,,Co říkal?"
,,Nemůžu povědět," napínal ji. ,,Tak trochu se mu líbíš. Myslel jsem, že to o něm víš."
,,Proto ta kopretina?" Charlie chvíli hleděl na Hermionu, několikrát zamrkal a pak se zeptal, o čem to mluví. ,,Ron mi totiž nechal před pokojem kopretinu. Myslíš, že to bylo něco jako vyznání? Nebo to bylo myšleno přátelsky? A mluvil o mě hodně? Zmínil se o tom, jestli náhodou by třeba nechtěl mi říct, co ke mně cítí? Jak se u toho tvářil? Měla bych něco udělat, abych mu dala najevo, že mám taky zájem? Čekala jsem na první krok od něj, protože je muž. Doufám, že to nepochopil špatně? Myslí si, že ho nemám ráda?"
,,Páni. Tobě ta pusa jede... Přitom ses nejdřív chtěla zeptat jen na nějakou kytku," pravil Charlie. ,,Ani nevím, na kterou z otázek odpovědět. Většinu jsem jich zapomněl. Mluvil o tobě moc hezky a říkal, že má tak trochu strach. Ne z tebe. Bojí se, že něco pokazí, že tě odradí a že si najdeš někoho méně... zrzavého," zavtipkoval nakonec.
,,Řekl jsi mu na to něco?" vyzvídala dál Hermiona.
,,Pověděl jsem mu, že to nemá cenu. Ať to vzdá," odpověděl naprosto vážným tónem Charlie. Hermiona na něj hleděla naprosto šokovaně. ,,Dělám si legraci. Sám jsem sice samotář, ale rozhodně ostatním nebráním v lásce," dodal něžně.
,,Ty jsi teda vtipálek," pravila trošičku nazlobeně, ale hned mu odpustila.
 ,,Co mám teď dělat?"
,,Vyčkávat. On se osmělí, neboj."
Hermiona si povzdechla. Kéž by byla trpělivá. Teď se jí těžko čekalo, když věděla, že má šanci. Chtěla se hned rozeběhnout za Ronem, vzbudit ho a říct mu, že ho má ráda. Ale nechtěla se mu dát tak snadno. Měl by se snažit, napadlo ji. Nechtěla být krutá, ale dívky přece vždy hrály ,,nedostupné".
,,Nejspíš máš pravdu," uznala. ,,Ale je to nekonečné čekání. Měla bych to jít zaspat."
,,Tak dobrou noc. A děkuju ti. Moc jsi mi pomohla."
,,To nic nebylo. Přece jsem tě nemohla nechat zraněného," odvětila.
,,Chytrá, hezká a ještě k tomu skromná," pravil Charlie a sladce se usmál, Hermiona se ušklíbla a protočila oči v sloup.
,,Kdybys nekecal..."