Není zase tak krátká, takže si nestěžujte ^-^

,,Nemůžu uvěžit, že si mi nic nežekla!" bručel rozčílený Emmett. Seděl u stolu a odmítal si vložit do úst jediné sousto ze své bohaté snídaně. Divoce se u toho kroutil, protože mu na klíně poskakoval Hermioně již známý zelený drak. Co ji znepokojovalo bylo to, že v blízkosti jejího syna vyrostl do velikosti štěněte, což byl trochu problém, vzhledem k tomu, že doteď spával v krabičce od bonbónu zavřený v prádelníku. Momentálně skákal a otíral se o Emmetta.

,,Vymyslím mu jméno!" Hermiona na sucho polkla.

,,Emmette.. O-on ve skutečnosti už má jméno." pípla a nahodila natrénovaný falešný úsměv. Její syn se na ni zvědavě podíval.

,,Jmenuje se Draco." vychrlila to co nejrychleji a snažila se nesoustředit na to, jak jeho jméno zní, když vychází z jejích úst. Emmett se snažil tvářit tak, jako by ho to okamžitě nespojilo s osobou, která ležela na jeho mysli.

,,Budu muset jít, Noxie je v obýváku. Svačinu máš v lednici a.. odpoledne si pro tebe přijde strejda Severus. Emmett vesel vypískl a seskočil ze židle. Draco se mezi tím otíral o nohy stolu. Poškrábal ho na hlavě a zatvářil se co nejroztomileji uměl.

,,Můžu vzít Dlaca s sebou?" jeho maminka se usmála a dala mu pusu na čelo. přikývla a její syn svého nového šupinatého přítele radostně přitiskl na svůj hrudník. Dráček spokojeně zavrněl.

,,Stlejda bude mít ulčitě ladost." Hermiona si tím nebyla tak jistá, vzhledem k tomu, že byl její syn schopný zničit Severusův dům úplně sám.S kamarádem to mohlo být stokrát horší.

,,Přijdu dneska dřív, vyzvednu tě brzo." usmála se a dlouze ho objala. Emmett trpělivě počkal, než za sebou maminka zavře dveře a pak se svým parťákem v závěsu nedočkavě vběhl do svého pokoje. Utíkal k velkému oknu a sledoval, jak žena s hnědými vlasy mizí mezi domy.

Nedočkavostí málem umřel.

Seděl u okna a pohledem hypnotizoval cestu před svým domem. Konečně zpoza rohu vykoukla blonďatá hlava. Když spatřil Emmetta za sklem, ušklíbl se a ukázal na domovní dveře. Emmett kývl a rozběhl se ke dveřím. Před odchodem se ještě otočil na čtyřnohou bytost u jeho nohou.

,,Za chvilku budu zpátky." uklidnil dráčka a odnesl ho do své postele. Najednou uslyšel domovní zvonek. S radostí seběhl dolů a čekal až Noxie otevře dveře. Na prahu stál vysoký hnědovlasý kouzelník. Tvář mu zakrývala precizně upravená bradka, přes kterou šel jen stěží vidět vřelý úsměv.

,,Dobrý den, jsem otec Alice, jdu jen vyzvednout Emmetta, jdeme odpoledne s rodinou na famrfpálový zápas." řekl muž hlubokým, hlasem. Skřítka se zamračila.

,,Slečna mi o žádném zápase neříkala." odvětila a poškrávala se za velkým uchem.

,,maminka na to zapomněla." vložil se do toho najednou Emmett. Vysoký kouzelník se usmál a na známku souhlasu přikývl. Skřítka nakonec svolila a chlapec za ní radostí povyskočil.

Když se za nimi zavřely dveře, vlasy  otce Emettovi kamarádky začaly chytat svou přirozenou, bílou barvu.

,,To byl vážně geniální nápad Matte. řekl Draco uznale a rozcuchal mu svou bledou rukou jeho světlé vlasy. Chlapci se hruď dmula pýchou.

,,Dneska musím domů psijít dzív" ten vyšší z dvou blonďáků se zamračil.

,,Víš v kolik hodin?" chlapec zakroutil hlavou. Malfoy si povzdechl. Emmettova matka bude muset počkat.

,,Těšíš se?" zeptal se opatrně vysoký blonďák. Byl neuvěřitelně nervózní. Poslední návštěvu ve svém obrovském sídle už si ani nepamatoval. Celý včerejší den strávil tím, že se jeho rodný dům snažil dát do takového stavu, aby se tam chlapci líbilo a by tam hlavně něco nechytil. Tolik prachu na jednom místě ještě nikdo nikdy neviděl.

Když odtáhnul závěsy na starých oknech, příval světla, který zalil všechny pokoje v domě ho málem zabil. Jelikož byl Silver jediný domácí skřítek, kterého Malfoy měl, i s hůlkou bylo čištění a uklízení zdlouhavé. Nemohl uvěřit, jak Malfoyovské sídlo mohlo působit tak čistě a hřejivě, Litoval jen obrovských pozemků klem sídla, které nyní chátraly. O zahradu jeho matky se už dávno nikdo nestaral a kdysi plodné sady, kde strávil a schovával se většinu svého dětství, byly prázdné.

,,Nemohl jsem se dočkat!" vyrušil ho Emmett z myšlení. Vysoký blonďák doufal, že se chlapci jeho domov bude líbit.

,,Chytni se mě za ruku, přemístíme se." chlapec velice rád chytil kouzelníkovu ruku. Poslední týden spolu strávili spoustu času. Navštívili místa, po kterých ten menší z nich vždycky toužil a vzhledem k Dracovým finančním zdrojům si to vše mohli dovolit. O malém blonďáčkovi věděl už spoustu věcí, protože Emmett byl hodně komunikativní. Tak jako každé dítě si rád povídal. Nemohl uvěřit tomu, jak je chlapec chytrý. Trávit s ním čas mu přinášelo radost, ale zároveň ho Emmett nutil si uvědomovat, jak osamělý ve skutečnosti je.

Objevili se před obrovským sídlem. Malfoy Manor přes všechny ty roky chátrání vypadal z venku neuvěřitelně.

,,Páni!" vydechl chlapec sotva slyšitelně. Když srovnal svůj malý řadový domek s tímhle hradem, málem ho to posadilo na zadek. Když prošli hlavní bránou, k samotné budově to byl ještě dlouhý kus cesty.

Emmett, ještě se ani nedostali dovnitř, běhal od zajímavého k ještě zajímavějšímu a radostně u toho pištěl.

,,Dlacovi by se tady tak líbilo!" vykřikl a roztáhl ruce tak aby působily, jako křídla letadla. Blonďák nakrčil obočí. Když chlapec spatřil jeho výraz, hned mu vše začal vysvětlovat.

,,Maminka mi pozídila kamaláda." Kouzelníka zahřálo u srdce. Chlapec přítele, kterého mu pravděpodobně koupila jeho uplatitelská matka pojmenoval po něm. Usmál se s vyhodil Matta do vzduchu.

Jakmile vešli dovnitř, chlapcovo nadšení ještě stouplo.

,,To tady oplavdu bydlíš sám?" zeptal se po chvíli Emmett nevěřícně.

,,Ano. Vlastně.. Mám domácího skřítka." nad tím se chlapec zamračil. Domácí skřítek mu jako společník, díky zkušenosti s Noxie, nepřipadal nejlepší. Draco se ho snažil provést aspoň malinkatou částí sídla než se únavou svalil na gauč  jednom z pokojů.

,,To psece ještě nemůže být všechno!" zakňoural Emmett smutně. Draco se rozesmál.

,, Tenhle dům bychom nestihli projít celý ani do zítřka Matte." uklidnil ho, natáhnul si nohy a zavřel oči.

,,Musí tady být spoustu tajných chodeb! Něktelé jsem viděl už po cestě." špitl Emmett spíše pro své vlastní přesvědčení. Draco otevřel jen jedno ze svých dokonalých, bouřkové modrých očí a nakrčil nos.

,,Vypadá to, že se v tomhle vyznáš." chlapec se usmál a oči se mu rozzářily.

,,Začal jsem je všechny plozkoumávat v domě stlejdy Seva. Jeho dům je sice menší, ale-" Matt dál horlivě vyprávěl dál, ale Draco ho přes hukot myšlenek neměl šanci slyšet. Vzpomněl si na den v Snapeově pracovně. Na den, který strávil schovaný pod jeho stolem. Na den, kdy do místnosti vletěl malý hoch a použil stejné oslovení, jako Emmett před chvílí.

,,Matte počkej." přerušil ho blonďák. ,,Severus Snape je tvůj strýc." konstatoval a chlapec přikývl. Sice si nebyl jistý, jestli se jeho strejda doopravdy jmenuje takhle, ale emoce, které způsobovalo nadšení mu nedaly jinou možnost.

,,Myslel jsem..Eh- Na dveřích tvého pokoje je cedule. Tvoje druhé jméno je Seve-"

,,Hustý co?" skočil mu blonďáček do řeči. ,,Maminka mi ho dala, když jsem se nalodil. Stlejda Sev mojí mamince hodně pomohl, když jsem byl ještě v bzíšku." tomuhle Draco nemohl uvěřit. I když znal starostlivou stránku Severuse Snapea, musel tu ženu mít vážně rád, aby dělal něco takového. Možná je jeho bývalý profesor lektvarů vážně Mattův otec. Ale proč by mu potom chlapec říkal něco jiného? Draco Malfoy si promnul spánky. Bylo toho na něj dneska trochu moc. Co nejdřív musí zjistit odpovědi na všechny svoje otázky.

Malfoy Manor vypadal jako normální, nyní obyvatelné sídlo. Nebylo by na tom nic zvláštního, ale bylo. Draco Malfoy svůj domov nepoznával. Pokud správně chápal svoje pocity, cítil se teď víc než příjemně. Vždy prázdnými, mrtvými chodbami protékal život. Vlastně pobíhal sem a tam, tahal za knihy, závěsy a různé kousky cihel vyčnívajících ze zdi. Chlapec prozkoumával jeho dům skrz na skrz. Draco se dozvěděl o místech, o kterých neměl nejmenší tušení.

Emmett si pobyt na Manoru vážně užíval. Konečně trávil čas způsobem, kterým sám chtěl. A navíc měl s sebou společníka, který byl sice z neustálého pobíhání sem a tam k smrti unavený, ale stále se s ním snažil držet krok. Jediné co ho tížilo byl čas. Pokaždé, když se na něj blonďatý kouzelník podíval, bál se, že je čas jít. Když se k tomu opravdu dostali, značný odpor byl na místě.

,,Chci zůstat tady!" zakňoural a zkřížil si ruce na prsou.

,, Víš, že to nejde." usmál se Draco smutně a snažil se ho z křesla vytáhnout na nohy.

,, Zase tě někdy pozvu." uklidnil ho vysoký blonďák a hodil si ho za krk. Emmett radostně vypískl. Po dlouhém slibování budoucího společně stráveného času a spousty zábavy se nakonec mohli přemístit.

Draco si netroufl objevit se přímo v chlapcově pokoji a dokonce si ani nebyl jistý, jestli jeho matka nepřišla na malou trhlinu v kouzlu proti přemisťování, kterou před nedávnem vytvořil. Objevili se proto kousek od Emmettova domu. Muž chlapce sundal ze svých ramen a postavil ho na nohy. Klekl si tak, aby obličej měl ve stejné výšce, jako ten menší z nich.

,,Tak jo kamaráde, zase se ti ozvu" řekl Malfoy a rukou mu prohrábl už stejně rozcuchané vlasy,

,,Co nejdzív?" pípl Emmett a chytil jeho dlaň v ten moment, kdy se ji Draco snažil sundat z jeho hlavy. Než se Malfoy stačil zvednout, chlapcovo drobné tělo vklouzlo mezi jeho kolena a drobné ruce se snažily obmotat kolem jeho těla. Draco stuhnul. Projel ním naprosto nepopsatelný pohyb. Zavřel oči a chlapce stisknul v pevném objetí. Najednou se Emmettova hlava zvedla vzhůru. Chlapcovi oči se rozšířily na postavu za Dracovými zády. Oba dva čekali, co se bude dít.

,,Malfoyi..?" ostrý šepot protl vzduch všude kolem. Dvěma osobám se v ten samý moment zastavilo srdce.

Pozn. autorky: Ach jak já miluju utínat to v té nejzajímavější částí! Takhle kapitola původně byla tři. Jako tři kapitoly, u know what I mean.. Doufám že jste si užili čtení, moc vás všechny miluju^^ Vy mě na oplátku hezky uctívejte, to přepisování mě totiž ničí. T_T