Autor: Zuzli_16

Titul: I Swear I Lived

Doporučovatel: TheressaBlack

Proč je doporučován: 

„Má srdcovka, I Swear I Lived, romance ze světa dospělých, která je psaná tak lehce a čtivě, že jsem se nemohla odtrhnout❤️"

Anotace: 

„Když ti na někom záleží, pak domov není místo, ale člověk. Člověk se kterým si rozumíš lépe než se sebou samým. Člověk, u kterého chceš vidět co nejvíce úsměvu a co nejméně slz. Člověk, se kterým zacházíš tak, jak by sis přál, aby jednou někdo jiný zacházel s tvým dítětem." - Petr Casanova

Co čekám:

No, vypadá to na romanťárnu. Anotace mi sice nic o příběhu neprozradila, ale nenechám se tím odradit. Asi to bude o hledání toho správného člověka, ale nemám tušení, kdo bude hlavním hrdinou, kolik mu bude let, jakého pohlaví nebo orientace bude...  Podle tagů zřejmě jde o fanfikci na skupinu OneRepublic, ale o jaký typ fanfikce půjde? Asi to bude o budování vztahu mezi členy skupiny. Někdo je do někoho zamilovaný, někdo se snaží kapelu udržet po kupě... Nedostatek informací je pro mě většinou na škodu a nebýt doporučení, nejspíš bych se do takového příběhu sama od sebe nepustila.

Během čtení:

Ha! Takže hlavní postavou je dívka, která vlastní knihkupectví! To jsou noviny. Nečekala jsem to, ale asi jsem mohla. Takže láska bude mezi ní a nějakým členem. Zajímavé. 

Říká se, že redaktorům stačí odstavec nebo dva, aby věděli, jestli rukopisu dát šanci nebo ne. Autorům to může přijít nefér (píší se přeci s celou knihou), přesto to velmi často funguje. Tím bych chtěla jen říct, že na začátcích příběhů záleží. A to hodně. 

Na základě prvního odstavce bych autorce doporučila přečíst si v mé Příručce spisovatele kapitolu se psacím cvičením na Tempo. V celém (dost dlouhém) prvním odstavci totiž není jediná věta jednoduchá. A když hlavní postava spěchá a souvětí se pomalu táhnou, vzniká nepříjemný kontrast. Krátké věty nejsou zlo. Je vidět, že se autorka snaží čtenáře uvést do příběhu akcí, a to oceňuju. Taky je fajn ta trocha reálnosti, kdy se ve špatných podpatkách opravdu nepospíchá dobře (nebo na ně postava není zvyklá, to ještě nevím).

Příběh ještě potřebuje projít korekcí. Přímá řeč je vachrlatá. Číslovky jsou napsané číslicemi. Některé formulace nejsou česky (Uslyším své jméno od velmi známého hlasu.). Tři tečky mají být vždycky tři. Stylově to působí jako zápis v deníku. Nebo převyprávěně. V některých pasážích nemám pocit, že bych stála v pokoji s hlavní postavou (nebo se na svět dívala jejíma očima), ale že čtu její deník nebo s ní sedím na kafi a ona mi vypráví o svém dni. 

„Než jsem stihla zazvonit, otevřela mi osoba s dlouhými černými vlasy a usmívala se na mě."  Když to jde složitě, proč to dělat jednoduše, že? Spoiler: Je to kamarádka, se kterou se ten samý den bavila v práci. Na každé formulaci v textu hodně záleží a tato formulace naznačuje, že osobu ve dveřích hlavní postava nezná. Proč by si totiž jinak nepomyslela, že dveře otvírá kamarádka/Claire? Nejdřív mě napadlo, že to bude Claiřin dlouhovlasý pochybně vypadající přítel. Nebo hospodyně. Divná tetka. (Osobo, nešly tudy děti? - Němcová. Osobo! Neviděla jsi Marušku? - Werich) Ale ani jednou mě nenapadla kamarádka. A pak jsem dost překvapeně koukala.

Není potřeba si na nic hrát. Když se autor snaží psát sofistikovaně, vznešeně, knižně, tak to pak může působit nepřirozeně a noo... falešně. Naštěstí to je jako rýma - otravná, vlezlá ale po nějaké době se jí člověk zbaví a ani neví jak. (Pokud nepatříte k hrstce nebožáků, kterým pomůže jen trhání mandlí nebo antialergika.) Pomáhá psát, psát a pořád psát. A hlavně se nebát experimentovat. Možná zkusit napsat něco přesně tak, jak člověku zobák narost. Časem spisovatel najde svůj hlas a styl. Který bude pro autora přirozený a pro čtenáře čtivý. 

Na druhou stranu se tu culím jako cvok, když Kaytlee skáče kolem krku kamarádovi z dětství. A ještě jsem nedočkavě čekala na vysvětlení, jak se teda znají. To bylo moc hezky napsané. 

Jo, to byla nejlepší pasáž celé kapitoly. Ostatní v porovnání s tím působí jako výplň. Je to škoda. Možná by stálo za to si projít každou pasáž a říct si, jestli je pro příběh důležitá. Jakou informaci nese. A jestli se daná informace nedá do příběhu vložit jinak způsobem, který nezabere celou pasáž, ale místo toho třeba jen dvě věty. Jako čtenář nepotřebuju popis celého dne. Stačí mi ty nejdůležitější momenty. Celá první kapitola by například mohla být o večeři Kaytlee, Claire a Ryana. Kaytlee a Ryan se dlouho neviděli, takže je toho spousta, co si potřebují říct. To by se dalo využít pro předání informací čtenářovi. 

Sakra. Už chápete, proč se tomu říká Rýpalův čtenářák? Protože jsem cvok. Já si tyhle myšlenkové pochody a úvahy necucám z prstu. To je vážně první věc, co mě napadá. A mrzí mě to. Je to škoda. Brání mi to si užít spoustu příběhů, které mají slibný děj. Wattpad je platforma pro autory a velké množství z nich jsou ti začínající. Píšou své první texty a jsou na ně po právu hrdí. Já jsem ale moc náročný čtenář, kterému vyhovuje jen malé procento. Je to škoda.  Podívejte, kolik rejpání mám jen u první kapitoly. Vždyť to se nedá! 

Čtu dál.

A jo, jakékoliv vysvětlování ohledně Ryana nebo jejich společného dětství by se dalo mnohem přirozeněji použít během večeře, kterou jsme paradoxně „neviděli". 

A nejsem člověk, který řeší každičký překlep nebo občasnou chybku v íčkách ve shodě podmětu s přísudkem, ale... Kvůli vyzívavému tričku a nutnosti se objetovat doporučuji sehnat někoho, kdo se na to ještě podívá. Nebo aspoň použít dokument, který hlídá pravopis. Tohle mi totiž opraví Wattpadovský editor, Google dokument i Word. Zbytečně to ruší a shazuje úroveň příběhu.

Protože wow. Už konec druhé kapitoly vypadá hodně zajímavě. Stejně jako třetí. I když si stojím za tím, co jsem napsala o stylu, děj začíná mít grády. Trochu se bojím, aby se ta romantika nevyvinula určitým směrem. Teď mám totiž pocit, že to Ryan dají s Kaytlee dohromady, zatímco jeho přítelkyně a její kamarádka leží v nemocnici  a postupně se uzdravuje. Ale to se nestane, ne? Je přeci tolik členů skupiny, se kterými to Kaytlee může dát dokupy. Nemusí se zamilovat zrovna do toho nejvíc tabu chlapa.  I když, možná to je ta pravá romance? Přebrat kamarádce chlapa... Noo... snad se teď ukáže velká kupa kladných vlastností naší hlavní postavy, protože jestli přebere kámošce chlapa, tak to bude muset být napsané a vysvětlené hodně dobře, abych si o ní nepomyslela spoustu sprostých slov. Ale to jsou vážně nepodložené úvahy. Nevšímejte si mých blábolů. Čtu dál.

Odkládám poznámky a budu číst, dokud nebudu mít jasný verdikt. Teď je styl psaní a děj přesně půl na půl. A nikdo tu nechce rozbor každého odstavce a zvratu v příběhu. Zatím!

Já to... tohle nepůjde. Mám problém cítit k hlavní postavě jakékoliv sympatie a Ryan mi svým chováním vůbec nepřijde okouzlující. Právě naopak. Je to kolosální *******. Tenhle příběh stoprocentně není pro mě. Mám chuť postupně skoro každou postavu prohodit oknem a pořádně ji profackovat. Vášeň vyřeší všechno. Nevím, tohle mi přijde podobné jako After. Rozhodně ne ideální vztah. 

Do toho často napětí v příběhu vyvolává drááámo, které se vyřeší tak rychle, jako se semlelo. Je to taková horská dráha, během které se hodně křičí, hodně brečí, zrazuje a ubližuje a zase udobřuje a miluje.

 Rozsudek:

Nevím, nevím. Nevím, co si myslet. 

Protože tahle kniha určitě není pro mě. Mám ráda hrdiny, kteří mají chyby. Ale nezvládnu číst něco, kde mám tak často chuť postavy proplesknout a poslat do háje. 

Doporučila bych to asi někomu, kdo miluje romanťárny jakéhokoliv typu. Čím víc drama, tím líp. Rozhodně to je pro milovníky After.
Taky by se tento příběh mohl líbit někomu, kdo nepotřebuje, aby „Ten Pravý" byl slušný člověk, který neubližuje lidem, na kterých mu záleží. Já si o Ryanovi myslím své. Hodně sprosté své. A taky je to pro někoho, kdo nepotřebuje mít sympatickou hlavní hrdinku. A víte vy co? Ti dva se spolu tak krásně trápí, že si jeden druhého zaslouží. Ale doufám, že jejich vztah nikdo nebude považovat za vzor nebo ideál a něco, o co je dobré usilovat ve skutečném životě. Pro zábavu a potěšení to je fajn, ale nežít podle toho.

Zrada a drama je klíčové slovo tohoto příběhu. Přesto by podle anotace a doslovu měl jít o domov. Je to velmi zvláštní kontrast, ze kterého mi je úzko. Taková je láska? Podle citátu je domovem člověk, se kterým zacházíš tak, jak by sis přál, aby někdo jiný zacházel s tvým dítětem. Citát dává smysl. Když se budete chovat hnusně k partnerovi, dítě to okopíruje a bude hledat stejné vzorce chování. Když ubližujete partnerovi, dítě si najde někoho, kdo bude ubližovat jemu. Nebo naopak, dítě bude ten, kdo ubližuje někomu jinému. Když partnerovi jeho ubližování bude procházet, dítě bude ve stejném duchu promíjet svému partnerovi jakékoliv ubližování. Nakonec skončí s někým, kdo se k němu bude chovat stejně hnusně. (Nebo naopak, ke komu se dítě bude chovat stejně příšerně.) 

Tak proč se hlavní postavy tohoto díla k sobě chovali tak, jak se chovali? Proč si navzájem ubližují? Kde je láska? Jediný, na koho podle mě tento citát aspoň trochu pasuje, je Claire. A to taky není úplně ono. Ryan se ke svým partnerkám podle citátu rozhodně nechová a Kaylee taky není dobrým modelem. Vždyť tohle vážně není dobrá a zdravá láska. Tohle je ta vášnivá, která spálí všechno na úhel a pak vyprchá.

Jsem z toho vážně zmatená. Pořád nevím, co si myslet, a přitom všechno, co si myslím, je tady napsané. 

Styl psaní je jedna věc. Chování postav a děj je druhá. A i když se styl časem zlepšuje... Příběh je kombinace romantiky, drama a psycha. Rozhodně to není nic, co jsem čekala. Kdyby z toho byl film, měl by černobílý plakát s trochou červené a hlavní představitelé by byli v takovém tom bojujícím/vášnivém postoji, kdy nevíte, jestli mají chuť si skočit po krku nebo skočit po sobě. A i když to skončí happyendem, tak se internetem budou šířit dohady, jestli skutečně budou žít šťastně až do smrti nebo se utrápí či rozvedou.

Ještě štěstí, že znám i jinačí romance, protože tahle jim bohužel podle mě dobrou vizitku nedělá. Povrchní vztahy holt nejsou pro mě. Příběh si značím kompasem 🧭. Třeba mi pomůže se z tohohle zmatku dostat. Četli jste už tenhle příběh? Jak se líbil vám? Co si o něm myslíte? Skutečně mě to zajímá, protože já jsem na to asi už moc praktická a takhle problémovým vztahům se vyhýbám jako čert kříži.