Autor: SlecnaZtracena

Titul: Políbená smrtí

Doporučovatel: Phantom-Shark

Proč je doporučován: „Nadprirodzeno, intrigy a ľahký steampunk vibe. A prečo? Slečna do písania dáva dušu i premýšľa, plus je dielo pod mojim dozorom, čo týka technologických záležitosti. Ak niečo upúta mňa, to už je o inom, takže smelo do toho."

Anotace: 

Isyphenia je kapitánkou gardy a loajální strážkyní Vévody. Za celý čas své služby nikdy neselhala. To se však změní jednoho večera, kdy je svědkem toho, že muž, kterého měla chránit, je spřáhnutý s černou magií.

Co čekám:
Na rovinu říkám, že steampunk miluju. Nadpřirozeno taky. A intriky? Ty správně zpracované mě polapí a už se z nich nikdy nevymotám. Takže za mě prodáno. To, že na dílo není autorka sama a někdo ji určitým způsobem vede, zní slibně. Není ostuda říct si o pomoc a mít někoho, s kým se dají řešit nejrůznější problémy.
Anotace mi lehce drhne ale jsem zvědavá, jakým způsobem tedy hrdinka ve své službě selže, když to je Vévoda, kdo se s černou magií spřáhl. No, zní to zajímavě, jdu na to. A ještě si juchnu. Černou magii já ráda. Juchuuu.

Během čtení:

Oukej, čtu první kapitolu... Vévoda je slizák a naše hrdinka vypadá jako ženská do pranice. Vypadá to slibně. Jéj!

Jej... Už od začátku mě ale zaráží krkolomé formulace. Někdy začátky a konce souvětí k sobě nepasují, v půlce se změní tvar slovesa nebo se častěji opakují slova. Jindy slovo chybí nebo není vhodně použito. Myslím, že by to vyřešilo ještě jedno opatrné pročtení a nebo beta.

Pročítám kapitolu a jsem na vážkách. Nedává mi smysl chování postav. Hlavní postava svými slovy zapomněla na možný osud, že ji Vévoda zabije. O pár odstavců před tím, mi ale odhalí, že celá jeho předchozí garda skončila mrtvá. Jak mohla zapomenout úplně novou informaci tak rychle?

Ale! Z Vévody mi je zle a oceňuju zmíněný kabátek s turnýrou. Nejsem si jistá, jestli je Vévoda opravdu znalý v módě natolik, aby sukni s konstrukcí správně pojmenoval. A nejsem si jistá, kolik lidí pochopí, že turnýra nejsou nějaké divné volány na kabátku, ale módní výstřelek, kdy pod látkou sukně je konstrukce z obručí, které dělají takový ten velký zadek dozadu. Hrdinka se zmiňuje, že by měla problém s pohybem, ale to v případě módy může být kvůli spoustě věcem. Možná by se to tam mohlo lépe vysvětlit, nebo aspoň ukázat, že turnýra je sukně. (Například tím, že si musela hlídat, aby při otáčení do nikoho nevrazila turnýrou, že si ji pořád kontroluje nebo že je jí jasný, že se Vévodovi líbí, protože má rád velký zadky, atd...)

Jo, Vévoda je hnusák a z reakcí hlavní postavy je to hned krásně poznat. Úzkostná atmosféra tomu pomáhá. Nebo to pomáhá úzkostné atmosféře? Práce s napětím má u mě velké plus.

Chování hlavní postavy není jediné, které mi vrtá hlavou. Na začátku kapitoly se hlavní postava baví se svým kolegou o tom, jak je důležité hlídat Vévodu, jinak skončí všichni mrtví. Nebojí se odejít od Vévody, protože věří schopnostem ostatních. Běží jí hlavou, že jsou všichni na jedné lodi - selže jeden, zemřou všichni. Přesto počítá s tím, že někteří její muži během služby opustili svoje posty a dovádějí s hosty v postelích. Je to zvláštní kontrast, který mi nedává smysl, hlavně vzhledem k rizikům, které mi už na začátku kapitoly byly vysvětlené.

Zajímalo by mě, co je to teda za kapitánku, když si neohlídá mužstvo. A co je to za mužstvo, které se i po několika varováních pořád chová nezodpovědně. Nebylo by logickým řešením je všechny vyházet a najmout lepší? Nebo jim pohrozit, že se o jejich nízké pracovní morálce zmíní před Vévodou, který na ni opravdu dost tlačí ohledně zajištění bezpečnosti...

Všechno je to o tom, jak je scéna představená a co se jako čtenář dozvím. V téhle chvíli mám pocit, že morálka mužstva a rizika jdou proti sobě. Na základě toho, co vím, to nedává smysl. I když se v další kapitole kapitánka rozčiluje a všechny hledá... nedává smysl, proč by se tak její muži chovali. Jsou očarovaní? Tomu ale nehraje do karet to, že je před každým večírkem varuje, aby se s hosty nespouštěli... Kdyby to byla banda nováčků, která na ni jako na kapitána kašle... Jo, to pak jo. Ale to by chtělo, aby si i na to hlavní hrdinka v duchu postěžovala. Vlastně celá situace vrhá špatné světlo na ni jako na jejich šéfa - nedokáže si ohlídat mužstvo. Proč se teda stala kapitánkou?

Nejsem si jistá, jak je to s velkými a s malými písmeny. Původně jsem si myslela, že Vévoda bude nějaká přezdívka nebo kódové jméno, ale pokud je to jen titul, mělo by to být malým. Stejně jako Kapitán. Je to funkce nebo jméno?

Přes všechny tyhle problémy, které nadělám, se autorce daří pracovat s napětím. Jsem nervózní a napjatá, když vchází do ložnice Vévody a když najde určité... určitosti. Je to zvláštní mix. Příběh mě láká, práce s atmosférou funguje, ale mechanismus scén nebo styl psaní ještě na té úrovni, která by mi vyhovovala, není.

Protože i když hledání mužstva po ložnicích je jen záminkou, jak hrdinku dostat do ložnice Vévody, nepřímo ji to charakterizuje jako nedobrou (a vlastně nekompetentní) kapitánku a jako čtenář se musím divit tomu, že ještě mají práci. (Nemluvě o tom, že i když jsem si to přečetla znovu, pořád nechápu, proč je Vévodova ložnice jednou z jejích prvních voleb, když si je dost jistá, že zrovna tam by chlapi ženské netahali.)

A taky... v první kapitole hlavní postava ví, že je Vévoda spřáhnutý s černou magií a děsí ji to, ale v druhé se bojí o jeho bezpečí, protože našla u něj v pokoji krev (i když on je na večírku) a protože proti němu vlastně nic nemá kromě toho, že ji svádí? Vždyť ví, že ji bez váhání zabije!

Vypadá to ale, že tenhle svět má určitý kalendář a vymyšlenou geografii, náboženství i principy smrti a magie. To se mi líbí. Moc.

Opravdu by to potřebovalo ještě projít. Některé scény jsou zmatené, mám pocit, jako kdyby chyběly věty, které by vysvětlily skoky v popisech. Například zmínit, že hrdinka viděla mrtvý pár v objetí, a až pak začít uvažovat nad tím, co je k objetí vedlo. Nebo aspoň napsat, že dospělý chlap drží v náručí dítě. Ať si nemusím kvůli nedostatečnému kontextu myslet, že jde o milence. Když nevím, na co se hrdinka dívá, musím si to domýšlet. A co vám budu povídat, většinou to bude špatně. (Otce se synkem si asi s milenci nechce splést nikdo.)

To, že se jméno hlavní hrdinky neskloňuje, je můj další problém. Isyphenia se možná skloňuje těžce, ale kdo jiný, než autor, by to měl zvládnout? Když někde občas chybí čárka nebo se vyskytne překlep, tak mi to je jedno. Ale tohle je úmyslné rozhodnutí a ruší to. Čeština je na skloňování postavená a bez toho to nejde. Isyphenia se může skloňovat například jako Claudia. Bez Claudie - bez Isyphenie. Ke Claudii - k Isyphenii. (http://www.dobryslovnik.cz/cestina?claudia)

Rozsudek:

Příběh vypadá zajímavě. Má potenciál. Políbení smrtí, fungování světa, magie, intriky a zabíjení... to všechno zní slibně a chci vědět, co se bude dít dál.

Ale ještě to není hotové.

Formulace jsou krkolomé, některé věci nejsou dostatečně popsané a scéna pak dává smysl až po několika přečteních.

Autorka umí pracovat s napětím i se vtipem a je vidět, že to má promyšlené. Dostat ale všechny myšlenky na papír tak, aby to čtenář pochopil, není lehké.

V této fázi bych příběh dál nečetla. Má příliš rušivých elementů. Nejsem spokojeným čtenářem, když nechápu, co se děje. Na druhou stranu bych se k tomu vrátila po jeho dopilování. Doporučuju si sehnat betu nebo si to zkusit ještě jednou projít a kriticky se zamyslet nad každou větou.

Styl psaní bohužel nad zatraceně zajímavým příběhem převažuje. Pokud někdo není rýpal jako já, mohl by si to užít už teď. Pro mě to ale ještě není připravené.

Označím si to... hadem. 🐍

Atmosféra některých scén ve mně vyvolá stejný pocit, jako když vidím hada. Adrenalin mi pumpuje žilami, dech se mi zastavuje. Jenže... Tenhleten had mě kousl do zadku. Asi proto, že nemám tu turnýru. Jed není silný, jsem na něj ale příliš háklivá. Nebo jiná metafora. Z hadího jedu můžou být léky i protijedy. Má potenciál. Ve své první, původní formě mě ale otráví a až ty pozdější, zpracované, si užiju.

Každopádně, až bude příběh přepsaný a vypilovaný, ráda si ho přečtu. Opravdu. Autorku budu mít v merku a budu jí držet palce. Vypsat se může spousta lidí, ale originální nápad... to má cenu zlata. Tenhle had má nádherné zbarvení a lákavější jedovatý kousek jsem jsem ještě neviděla.
Takže, práci autorky si budu hlídat, ale čtení si jako náročný rýpal zatím rozmyslím.