Autor: moonchild129

Titul: Hyung

Doporučovatel: shim_nicol

Proč je doporučován: „Jedná se o oneshot, který poukazuje na život idola před tím, než se stane idolem. Povídka mě osobně zaujala tím, jak je reálná a jak opravdu věrohodně popisuje, co se děje v hlavě takového dítěte, kolik práce a úsilí a strachu se v něm postupem času hromadí. A že ne vždy to má šťastný konec. Povídka je napsaná opravdu hezkým stylem, rozdělená do několika "kapitolek" života. Ve výsledku čtenář ani neví, jestli se opravdu dočkal šťastného konce nebo ne."

Anotace:

„Vždycky říkali, že mám potenciál. Líbilo se mi to." 

Svěsil hlavu, když poslední slovo opustilo jeho ústa. Zase je slyšel. Jen hlasy. Desítky tváří dávno pozbyly svých identit.

Rukávem mikiny otřel nos a oči. „Ale to bylo kdysi."

Nechtěl plakat.

„Teď už mě to jen děsí."

Co čekám:

Ooooo. Tohle vypadá vážně a dramaticky. Napínavě! Tohle vypadá jako něco z čeho si sednu na zadek a jako něco, co si užiju. Nemluvě o tom, že to doporučovatelka krásně vychválila. Těším se na zpracovanou psychologii a zpracování těžkých momentů v životě hlavního hrdiny. Upozorňuji, že všechno, co o k-popu vím, je, že existuje a znám několik základních věciček, pravidel, norem a písniček. Takže mě prosím nebijte, jestli něco zvořu. 

Během čtení:

První dojem... útržky působí nostalgicky. Lehce zkratkovitě a zbrkle. Ale nedivím se tomu, protože na malém prostoru je spousta informací. Co mě zatím asi zarazilo nejvíc jsou formulace třináctiletých kluků. Mám trochu problém uvěřit formulaci „Až budu slavnej a bohatej, popřu, že bych tě kdykoliv znal.". Nejde mi o význam, ale formulaci. Možná je to kulturní rozdíl? Nevím, Čtu dál a pořád mám naději!
Líbí se mi vývoj a postup hlavního hrdiny. Připravenost a vytrvalost. To je fajn. 

Styl je trochu krkolomný, ale stejně jako hlavní hrdina má potenciál. Někdy to jen padá moc do formální knižní češtiny, která působí nepřirozeně a jak z minulého století. Některým promluvám prostě nevěřím. Jako by na sebe nepasovaly s uvozovacími větami nebo jako by je neříkal živý člověk. To je ale něco, co chce jen čas a trénink. Jindy se v chlapcích beze jmen, kteří spolu mluví, ztrácím. Nevím, kdo co dělá a některé pasáže si čtu několikrát a rukama si ukazuju, kdo co zrovna řekl, abych se neztratila. Musím u toho hodně myslet a nejsem si jistá, jestli řeším ten správný druh záhady. 

Asi určitě to bude jen pro skvělé znalce k-popu, protože já se ztrácím. Vím, že talenti tvrdě trénují několik let, než (a jestli) zahájí kariéru debutováním v některé skupině. Vím, že Hyung znamená „starší bratr", což v tomto příběhu krásně ukazuje, jak hlavní postava během tréninku stárne. A hlavně se autorce do toho jediného slova podařilo vměstnat strach, zoufalství, bratrskost, oporu a strach, strach, strach... Hodiny tikají. Je to vážně dobře vybrané slovo. 

Ale například nerozumím tomu, proč si při hodině zpěvu hlavní postava pomyslí, že ho děsí číslo osm a osmičlenné skupiny, když se o skupinách a jejich členech ve scéně vůbec nemluví. Nebo to je zase měsíční pořadí? Ale osmý byl v jedné scéně před lety...  Nevím, nevím, nevím.

Na druhou stranu se mi líbí forma, jakou příběh má. Tučné kurzívové úvody nebo komentáře, nebo co to vlastně je, jsou chytré a nápadité. Vždycky napjatě čekám, jaký bude další. Jaká situace bude následovat, je to moc fajn! Takže, i když styl je pro rýpala jako já trochu vachrlatý, potenciál a příběh samotný mě pořád nutí číst dál. 

Je to divný mix. Asi jeden z těch momentů, kdy jsem schopná přehlédnout nedostatky, protože mě sakra moc zajímá, co bude dál!

Autorce se nádherně daří zachytit napětí, zoufalost, nejistotu, naději, zklamání... Práce s emocemi je skvělá. 

Na vědomost se dává, že to je čím dál lepší a čím dál napínavější. A přijde mi, že i napsané to je lépe. Jako by se příběh v polovině už konečně rozehřál dost natolik, aby pak mohl hladčeji plynout. Někdy se to ještě trochu zadrhne, trochu to zaskřípe, ale už to není takový vrzavý virvál, jako na začátku. Rozhodně doporučuju vytrvat. 

Rozsudek:

Taaaaak. Dočteno. Je to síla, trochu horská dráha. Myslím, že je to dobře zpracovaná cesta do hlubin idolovy duše. Jsou tu suprově zpracované emoce. Je jasné a dává smysl, proč se hlavní postava cítí tak, jak se cítí. A během čtení tu máme velký otazník, jestli se hrdinovi podaří si splnit sen a jestli mu splněný sen bude stačit ke štěstí. Protože co si budeme povídat, tahle povídka si dala za úkol ukázat, o jak fyzicky a psychicky náročný trénink k-popové hvězdy jde. A myslím si, že se to povedlo. Na můj vkus jsou ale některé scény moc zkratkovité nebo text moc krkolomný. Ale! Postupem času se to zlepšuje a ke konci už skoro nic neskřípalo (v některých úryvcích už vůbec). Už jen kvůli tomu bych doporučila těm, co začnou číst, aby zkusili vydržet až do poloviny. 

Nejsem si jistá, jestli je styl autorky pro mě. Asi mi to bude vrtat hlavou, možná ještě něco zkusím. Má potenciál. Ale nevím, jestli bych běžně vydržela číst déle a nevzdala to hned na začátku, kdy těch nepřirozených formulací bylo nejvíc. No... ještě uvidím. Rozhodně budu mít autoru v hledáčku a čas od času se podívám, kam se její tvorba posunula. Tenhle příběh si označím ozubeným kolečkem ⚙️. Něco skřípalo a drhlo, něco zase fungovalo jako dobře namazaný stroj. Jo, ozubené kolečko sedí.