Autor: Hildegarde999 

Titul: Nosička vody

Doporučovatel: zirafice

Proč je doporučován: „Rozhodně bych ale doporučila Nosičku vody - Tohle dílko je na relativně krátkém prostoru velice působivě rozpracovaný náhled do více osudů, spojených jednou hlavní linií."

Anotace:

Pokud ji vidíš, jsi v pekle.

Co čekám:

No, vzhledem k tomu, že už teď mě z anotace mrazí, tak asi cosi hororového, napínavého a podle anotace propracovaného. Nebudu lhát, hodně se těším. Čekám kvalitně napsaný příběh, který mě chytí a už nepustí. Anotace je krátká, fantazie tak jede na plné obrátky. A mám pocit, že mě čeká jízda.

Během čtení:

Podle prologu to vypadá, že smrt bude velkým tématem. Nebo to bude deprese či život po životě? Pořád to vypadá napínavě a zajímavě. Čtu dál a je mi úzko! Bomba.

Jsem v první kapitole a vypadá to hodně slibně. Líbí se mi, jak jsou napsány úvahy postavy. Cítím z toho bolest, výčitky a frustraci. Je to nepříjemné tím nejsprávnějším způsobem. Jsem nadšená. Vypadá to dobře.

Ale... proč se musí tak rychle změnit pohled osoby? Z první na třetí? Jsou jasně odlišené, v tom problém není. Jenže v momentě, kdy se začtu a vžiju se do postavy, se svět převrátí vzhůru nohama. Jsem zmatená a musím se zorientovat a zase se začít a zase se vžít. Třeba si ale zvyknu nebo pochopím, proč je změna pohledu nutná. Jedno je ale jisté. Stavba vět a styl psaní je dobrý. Už kvůli tomu bych neváhala si od autorky přečíst něco dalšího. Umí popsat emoce a myšlenkové pochody, je to dynamické, je to fajn. Moc fajn.

V druhé kapitole je hodně zajímavá hra se smyčkováním. Je to rutina? Je to opakující se událost? Je to stupňující se šílenství? Kdo ví? Čtu dál. Rozhodně mě to chytlo a je vidět, že to má autorka promyšlené a naplánované. (Ale to skákání z první na třetí osobu a zpátky mi pořád nesedí. Zvykám si ale nerozumím tomu, proč to celé nemůže být jen z pohledu první osoby. Naštěstí to je přehledně rozlišené, takže hned vím, co se děje. Můj mozek přesto protestuje.)

Kdo je Nosička vody? Lidi, tohle je tak napínavé, chytré a dobře poskládané! Musím to dočíst, protože to musím všechno pochopit a potvrdit si domněnky nebo je vyvrátit.

Lidi... tohle je tak chytré a napínavé. Máte pocit, že už to chápete a objeví se nová skutečnost... Sakra, tohle je dobrý. Líbí se mi to a moc!

Dobře... a možná se mi na konci u Valerie trochu zaleskly oči. No co? Je to dobře napsaný!

Rozsudek:

Doporučuju, doporučuju, doporučuju!

Sakra, to jsem si početla.

Tohle dílo je skvělé. Napínavé, chytře napsané, záhadné, tajemné, s báječným až filozofickým koncem. I když jsem ze začátku tápala, brzo se to zlomilo a jen jsem četla a četla a nemohla se dočkat, až zjistím, jak to teda všechno funguje. Rozhodně to je něco, čemu tleskám.

A tuhle věci si označím sklenkou vína 🍷. Protože tohle je přesně ten typ čtení na večer, ke kterému si nalejete sklenku červeného a pustíte si Vivaldiho nebo Rachmaninova.