Autor: FemmeFragile

Titul: Masek rej

Doporučovatel: majkaBeni

Proč je doporučován: „Soudě podle tohoto díla, pokud FemmeFragile vydá knihu, životně potřebuji jeden výtisk. V mé hlavě se při čtení zjevuje obraz, který ke mně promlouvá tak živě, že z toho mám až husí kůži. Zrak, sluch, čich, chuť, hmat, ten příběh má zkrátka všechno. Je tajemný, plný chtíče a vášně, ale přesto se nejedná o nějakou lacinou četbu."

Anotace:

Válka přinesla kouzelníkům vytoužený mír a klid. Pro Luciuse Malfoye, bývalého Smrtijeda, však znamená jen monotónní nudu, život beze smyslu a povinnosti. Pryč jsou doby jeho slávy, kdy býval obávaným kouzelníkem. Nyní z něj zbyl jen bezcenný aristokrat, jehož slovo neváží víc než zrnko písku, obklopený lidmi, jimiž pohrdá, znechucený vlastním bohatstvím, které už nemá, za co by utratil, protože v životě získal vše, oč kdy požádal. A právě proto hledá únik z pokřivené reality do ještě pokřivenějšího světa, který existuje v temných zákoutích lidské duše, na pokraji příčetnosti a šílenství, do světa, kde je každý sen sladký jako krůpěj krve.

Co čekám:

Oukej, jsem navnaděná. Obrazy ožívající v mé hlavě, zapojení všech smyslů a anotace slibuje něco temného a dramatického k tomu. Pokřiveného. Fuuuu. Tohle zní jako pořádný nářez. Psychologicky. Tak nějak nečekám, že by se tam řezali končetiny.

Během čtení:

V banneru je videoklip! Pouštím si ho!

Tohle bude jízda.

Bože... Já tuhle písničku miluju!!! Uááááááááááá!

Kruciiiiiiiiiii! Úplně vibruju nadšením a to jsem nepřečetla ještě ani řádek.

Uuf... asi bych měla začít dýchat.

Tomu říkám vysoké očekávání!

Ouuuuu yeaaaaah...

Temné opojení smyslů. Jinak se to nazvat nedá.

Atmosféra skvěle popsaná. Myšlenkové pochody taky. Je to... pudové, poetické a temné. Dává to smysl? Jak napsala majkaBeni. Smyslné ale ne laciné.

Mám nutkání si rejpnout ohledně antracitově černých očích, protože černé oči ve skutečnosti nejsou. Ale stojí proti mě fandom a fandom je zákon. A podle tohoto zákona, černé oči jsou. Takže tak. Čtu dál!

Sakra... písnička skončila. Jdu si ji pustit ještě jednou. A ona je do textu i zakomponovanááááá.

Dekadentní oslavy podtrhují rozervanost hlavní postavy a hostitele. Omlouvám se, ale uáááááááá!

Takhle to má vypadat, když se někdo snaží o (temnou) poetičnost v próze.

Oukej... to je... šokující vývoj. Zůstala jsem na to zírat s otevřenou pusou a mám zavařený mozek. Rozhodně si nestěžuju.

Ale budu ten konec muset přečíst ještě dvakrát, abych ho úplně pobrala.

Autorka v závěru píše, že se snažila o psychedelickou, temnou, šílenou atmosféru. Stejnou, jako má písnička v úvodu. A podle mě se jí to sakra povedlo. Včetně toho závěru, který se ani jinak nazvat nedá.

Jen malé varování, pokud nemáte rádi překvapení, přečtěte si tagy a berte je vážně. Tahle jednorázovka je vyždímala neskutečným dekadentním způsobem, který sice neřekne všechno doslova ale naznačí to více než dostatečně.

Rozsudek:

Podle mě je tohle bomba. Dekadentní psychedelická experimentální bomba, která je bravurně napsaná. Vážně jsem si to užila. Hlavně první část.

I když se jedná o Harry Potter fanfikci, ocení ji i ten, kdo HP moc nezná. Hlavně pokud má rád slash nebo poetickou smyslnou prózu plnou asociací. Nemám oblíbené shipy a přečtu skoro všechno, pokud je to dobře napsané. A bez ohledu na to, jaké má člověk shipovací reference... tohle je špičková věc. (slovy jedné další čtenářky)

Jo, i když to podle slov autorky není její tradiční způsob tvorby, už podle toho, co s něčím pro ni netypickým dokázala, jsem rozhodnutá. Doporučovatelka majkaBeni měla pravdu. Jestli Femme Fragile někdy vydá knihu, kupuju.

Tady se vážně rejpat nedá. I když mě osobně explicitní scény tolik netankují, tady to je jeden z těch vzácných případů, kdy mě baví. I po jazykové stránce. K tomu ten závěr... povedeně šokující.

Jen doufám, že najdu emotikonu bomby. Protože tohle bomba byla. Dekadentní bomba.💣

Přiznávám, že ze čtení jsem byla tak nadšená, že jsem to rovnou (a úspěšně) vnutila třem přátelům.