Autor: Charrli_e

Titul: Závod životem

Doporučovatel: MargarethMerry

Proč je doporučován: „A já bych za sebe doporučila Závod životem. A proč? Protože mě fakt baví. Je to romantika, ale ne přeslazená. Spíš citlivě vepsaná do prostředí, kterým je svět f1. Ačkoliv mě tenhle sport nikdy nebral, tohle mě bere dost. Nenásilnou formou jsem se dozvěděla dost o sportu samotným, o zákulisí a jako bonus i o skutečných postavách z tohohle oboru, protože ty jsou nedílnou součástí příběhu. Je to taky hodně o emocích, o hledání té správné cesty životem, o úspěších a neúspěších, o tvrdé dřině... Sama autorka označila příběh za svůj malý milostný dopis světu f1, který miluje. A je to vážně vidět. Závod životem neskutečně doporučuju!" 

Anotace:

Je jen málo věcí, které definují můj život stejně jako moje příjmení.

Baxová.

Byl to můj otec, který v proslavil naše jméno po celé Británii a později i po celém světě. V osmdesátých letech závodil v nejrychlejším autě světa. Jako jeden z mála Britů získal titul mistra světa v britském týmu a v britské formuli. A nepodařilo se mu to jen jednou. Nebo dvakrát. Ale třikrát. Závodil s největšími jmény tehdejší doby, vstoupil do síně slávy a i dnes má spousty fanoušků po celém světě.

Jeho jméno mě pronásledovalo celý život. Byla jsem Baxová a podle všech jsem měla všechno zadarmo.

Ale já se rozhodla vzepřít a žít svůj život podle sebe.

Co čekám:

Pořádnou jízdu. Doslova. Zacpěte si uši, protože íííííííííííííí, tohle vypadá náramně. Dcera závoďáka, která se rozhodne žít život podle sebe? Mohlo by to být klišé, ale proč mám z anotace pocit, že to tak nebude? Hmmm...

Asi to bude tím, že je sakra dobře napsaná. Omluvte mou franštinu.

Měla bych zmínit, že jedinou mou zkušeností se závoděním jsou Auta a Speed Racer. Takže... nesuďte mě. Jsem naprostý neznaboh ale stejně se na to těším.

Doporučení mě přesvědčuje, že si to opravdu užiju. Jop, zní to slibně. I díky anotaci očekávám kvalitně napsaný příběh, zajímavou dějovou linku a realistický vývoj postav! 

Během čtení:

Řeknu to na rovinu. 

Tahle holka umí psát. Umí pracovat s délkou vět a text je díky tomu dynamický. Opakování slov, má ten správný efekt. Říká se, že redaktorovi stačí jeden odstavec k tomu, aby poznal, jestli dílo bude za něco stát.

Věřím tomu.

Když mě napadlo, kde je máma postavy, autorka mi to v následujícím odstavci vysvětlila. Myslí na všechno. Takhle má první kapitola vypadat. I když je v textu spousta informací,  je svěží, má tempo. Nenudíte se a není to suché.  (Jen tak mimochodem, odstavec s mámou je v půlce kapitoly. A už mám chuť doporučovat..)

Jsem rejpal a měla bych se snažit a najít něco rejpavého, co? Hmmm... Držte mi palce.

Mám to! Je tam překlep způsobený autorskou slepotou! Cha! 

Dobře, mám ještě něco. Časovou nesrovnalost. Tehdy, kdy přestala závodit, se táty zeptala, proč přestal závodit on. Pili spolu pivo. A pak... se "poprvé doopravdy pohádali až v ten den, kdy skončila se závoděním." Stalo se to v ten samý den nebo mezi tím uplynul nějaký čas? 

Chvíli na to narážím na větu, že se pořádně usmířili až u toho piva, když mu položila tu otázku o závodění. Rejpal je rozmrzelý ale pořád dost nadšený. Tohle ukazuje na několik přepisů kapitoly, kdy stará a už neplatná informace omylem zůstala v textu a teď to celé všechno deformuje. Nevím, co má kde zůstat a co ne, ale hapruje to. Chtělo by to pozornou betu, která na tahle místa upozorní.

Čtu a přiznávám, mám v očích slzy. Hádka s tátou bolela, ale to, co následovalo... No, to s Velkou cenou a jménem mě rozsekalo!

Nejsem si jistá, jestli je autorce jasné, že to, co dala do první kapitoly, by spoustě dalším vystačilo na celou knihu nebo celovečerák. A skončilo by to přesně v momentě, kdy skončila kapitola. A líbilo by se to. (Pokud to někdo nepoznal, tak právě smekám.)

Jdu číst dál, protože mě zajímá, jestli se nějak změní způsob psaní. První kapitola byla vyprávěcí. Hodilo se to a sedělo to k ní. Doufám ale, že se to změní. Mám strach, že pokud ne, neudrží to mou pozornost.

Čtu dál a zatím mám několik rejpavých poznatků. Když je příběh hodně kvalitně napsaný a nemusím řešit skladbu vět, začnu si všímat prkotin a rozebírat je. Jsem prostě taková. Zatímco je cítit, že svět formulí má autorka v malíku, nemám ten samý pocit z toho novinářského a blogerského, který je kariérou hlavní postavy. Formule jsou popisovány s lehkostí, která jde ruku v ruce s odborností. Když ale postava mluvila o tom, že udělala několik fotek a zeptala se na pár otázek, neměla jsem z toho ten samý pocit. Pár fotek se jen tak mezi řečí neudělá. Postava by se aspoň měla zamyslet nad tím, jak fotí, aby fotky vyšly dobře. Ty samé myšlenkové pochody má (nebo jsou naznačené) u závodění. Tak proč ne u novinařiny, která je taky důležitá?

Na druhou cenu oceňuju reálie, i ty anglický. Nemyslím si, že je sice nutné, aby postava zdůrazňovala, že je rodilá Angličanka a tím pádem na déšť zvyklá, ale dávám palec nahoru DVĚMA zdviženým prstům místo typického prostředníčku. Jsem trochu vykolejená ze způsobu, jakým se postava popisovala. V tu chvíli mi to nepřišlo přirozené, i když snaha zakomponovat to byla vidět. Předtím se postava rozčilovala nad svou fotkou. Tam by se to hodilo víc! A ještě jedna věc. Z uvedených cen taxíků a oběda je jasné, že si autorka udělala výzkum.

Pro někoho samozřejmost. Pro rejpala klenot!

Děj vypadá slušně. Rýsuje se, zajímá mě, baví mě.

Dělá mi starost způsob vyprávění. To, co vypadalo dobře v první kapitole, která byla úvodem a shrnutím dosavadního života, mi v třetí už úplně nesedí. Jsou tam dobré pasáže. To pak všechno hezky odsýpá a já mám pocit, že jsem přímo u děje. Hlavně během DOBRÝCH dialogů. A pak jsou vyprávěcí části. Není to tak, že bych svět viděla očima postavy, ale že se mnou někde sedí na čaji o páté a vypráví mi o svém dni.

Ale... není to špatně. Je to styl psaní, který mi částečně nevyhovuje. Na druhou stranu mi nebrání v tom číst dál. Všem doporučuju si kus přečíst a rozhodnout se podle svého vkusu. Já bych uvítala více přímého přenosu. Nevím, jak jinak to popsat. Schválně pak přeskočím hodně dopředu, abych věděla, jestli se to časem změní. Třeba už autorka nebude mít pocit, že mi musí jako čtenáři něco vysvětlovat. Ale na rovinu říkám, že i tak je to dobře napsaný. Vážně.

Postavy. Ty bych měla zmínit. Jsou dobré. Jejich dynamika je zřejmá už po krátké chvíli. A další scény tomu jen přidají. Některé postavy mě štvou, jiné baví. Na jednoho jsem naštvaná spolu s hlavní postavou, zároveň mu ale fandím. Je to fajn. Kvůli tomu, co se s postavami dělo do třetí kapitoly, mám chuť dát autoce zlato.

Tak jo, skočila jsem do třicáté druhé kapitoly, jen abych viděla, jestli se změní styl. Mimořádně ale nechci spoilery. 

Pořád je tu dialog proložený úvahami a „zprostředkovanými" popisy toho, co se děje. Na jednu stranu je to dobře - autorka je konzistentní a drží se toho. Na druhou stranu mi to nesedí. Tohle bude hodně subjektivní, protože nejsem schopná říct proč a jak by se to mělo napravit. Není to něco, kvůli čemu bych přestala číst. Není to můj šálek čaje. I když je to dobrý čaj.

Pffuuu. Nechcete na to někdo kouknout a říct mi, co si o tom myslíte? 

Možná je rozdíl v drobných detailech. Něco zkusím, ale neřvěte na mě, jestli to bude katastrofa. Tady ten úryvek ukazuje to, co jsem měla na mysli. Postava odpověděla, že se cítí dobře, a přemýšlí. To, co je po ukázce, je poutavé a napínavé. Možná se mi ale na téhle části povede ukázat, co mám za problém. (Co JÁ MÁM za problém. Kapišto?)

Cítím se dobře. Vážně. I když mám v ruce kapačku, kterou se snažím nevímat. A doktoři... celé dopoledne zjišťovali, jestli v mém těle není další problém.

Nevím, jestli v tom vidíte nějaký rozdíl. Ale... mělo by z toho vycházet, že i drobná změna formulace může změnit zprostředkované vyprávění v něco, co se děje teď. Vážně v tom jen hnípu.

Rozsudek:

Líbí se mi to! Autorku i dílo doporučuju. Vážně mě zajímá, co se bude dít dál. I když mi styl psaní úplně nesedne, není to překážkou a ani to nemá dost velkou váhu. Autorce bych doporučila betu, která jí pomůže vychytat drobné překlepy a chyby včetně možných nejasností způsobených přepisováním. Příběh by to vyšvihlo ještě výš. (Jestli někdo nevíte, kdo beta je... podívejte se do mé Příručky spisovatele.)

Rýpala jsem hodně, není toho ale dost v porovnání s tím, jak se mi líbí všechno ostatní. Je to... Jedna malá růžičková kapusta ve výborném vývaru. Trochu se zašklebíte, ale polívka vám pořád chutná. Přidali byste si. Vážně jsem si to užila, a to jsem viděla jen zlomek. 🍲