Slova: dědic, kukačka, chleba, koště, gumička

V parku jsem potkala holčičku,
která ztratila gumičku.
Byla z toho velmi smutná,
prý je její záchrana nutná.

Byla totiž speciální,
žádná jiná na světě není.

Zněla hodně naléhavě,
vrhla jsem se do toho po hlavě.
Řekla jsem, že pomohu,
i přes mou bolavou nohu.

Po cestě mi dívka vysvětlila,
že chleba kukačce nadrobila.
Ta pak vzala útokem
její gumičku i s culíkem.
Proto byla rozcuchaná
a na obličeji poškrábaná.

Gumička má být kouzelná,
takže situace je svízelná.
Nevím, zda to brati vážně,
prosila mě však o pomoc snažně.

Najednou jsem spatřila,
jak se v korunách kukačka zajiskřila.
V zobáku měla tlustou růžovou gumičku,
na ní kamínky a mašličku.

Nenapadlo mě nic lepšího
než hodit svou botu do hnízda jejího.
Kukačce se nic nestalo,
ticho ale nastalo.

Gumička však na zem padla,
dívce rázem brada spadla.
Díky bohu, že nemusela jsem použít koště
a že to šlo tak prostě.
Někdy mám sice řečí snůšku,
ale i tak mám stále dobrou mušku.

Dívka mě vesele objala,
až mě skoro dojala.
Dala mi gumičku na zápěstí,
pomoct mi má s mou bolestí.
Ušla jsem tedy několik kroků
a zůstala jsem vskutku v šoku.

Bolest zcela zmizela,
slza po tváři se mi koulela.
Holčička pravila,
že za pomoc mi nemůže dát nic,
ale nakonec mi slíbila,
že budu gumičky dědic.

Toho bych se nedožila,
a tak jsem situace využila.
Dlouhé nohy mám
a teď už svobodně utíkám.

S gumičkou na ruce.