Volání ustaraného ředitele se neslo soukromými komnatami lektvarového mistra.
Ředitel v klidu papíroval ve své kanceláři, když k němu jeden ze zmijozelských žáků přišel s tím, že se Severus nedostavil na hodinu. Tohle mu nebylo podobné a tak si o něj Albus začal dělat starosti obřích rozměrů. Proto hned jak se to dozvěděl, zanechal papírování a šel k němu do komnat.
Nejprve se podíval do laboratoře, protože, i když to podle Albusova mínění nebylo možné, se jednoduše mohl zapomenout a ztratit přehled o čase. Tam však úspěšný nebyl. V knihovně to mohlo být to samé, ale s úplně stejným výsledkem. Ložnice byla tou nejméně pravděpodobnou možností, protože jestliže si Severus nevzal bezesný spánek, tak by takhle dlouho nikdy nevyspával.
K ředitelově úžasu, jakmile otevřel dveře od ložnice, včas se zarazil, než vyslovil byť jen jedinou hlásku. Přešel k posteli blíže a nemohl se přestat usmívat. Našel profesora v jeho posteli, ovšem s drobným detailem. Objímal svou starší dcerku Victorii a oba měli slabý úsměv na tváři.

Ředitele ani nenapadlo je budit a tak hned, jak se vytratil, šel oznámit žákům, že všechny hodiny lektvarů jsou ten den zrušeny. Všichni to brali jako výhru, kromě jedné čtyřčlenné skupinky.

,,Co si myslíte, že se stalo?" Ptala se Hermiona.

,,Já jen doufám, že nic vážného a že za to nebudeme zodpovědní my," odpověděl jí Harry a přitom kouknul na Draca, který jeho výběr slov hned pochopil.

,,Myslíš, že to nedopadlo dobře?" Zeptal se ho.

,,To nevím, ale včera za ním šla a dneska se on nedostavil na hodinu. To nikdy neudělal."

,,Hele, kluci, nechcete nám říct co se děje? Proč by to měla být vaše vina?" Hermiona byla víc než zmatená a rozhodně nebyla jediná.

,,My jsme tak trochu mluvili s Vicki a řekli jsme jí všechno co se s jejím otcem děje," řekl přiškrceně Draco.

,,A ona řekla, že za ním zajde," přidal se k němu Harry.

,,A vy si myslíte, že se nepohodli. Že se to ještě více zhoršilo, a proto dneska Snape nedorazil." Zapřemýšlel Ron.

,,To je náš odhad. Protože, proč by jinak nepřišel? Neměl by k tomu jinak důvod, ne?" Dracovi ani Harrymu to nešlo na rozum. Kdyby přeci bylo všechno v pořádku a všechno včera proběhlo hladce, tak by dnešek začal úplně jinak.

,,A co se za ním po vyučování zastavit? Alespoň budeme vědět co se děje." Hermiona se snažila kluky uklidnit a taky jí to trochu vyšlo. Po zbytek vyučování to vypadalo, že jsou klidní, alespoň na venek, ale uvnitř to v nich vřelo, to věděla až moc dobře. Draco i Harry se báli, že se jejich vztah ještě více zhoršil. Že se pohádali, tak že už to nepůjde napravit.

****

,,Tomu nevěřím. To by Bella nikdy neudělala." Když se oba probudili, čekal na Severuse v obývacím pokoji vzkaz, že se jeho hodiny zrušili a že se má pro dnešek věnovat jeho vzácné návštěvě. Na jednu stranu ho to potěšilo, na druhou zase pobouřilo. Jistě z části si za to mohl sám - neměl zaspat. Ale řekněte sami, kdo by si po takovém šoku a vystřízlivění nepřispal.
Než šli spát, tak mu jeho dcera řekla všechno co se stalo, když dorazili na panství. Severus byl rozčílený a vystrašený, a ujištění Vici, že je na to zvyklá a že je v pořádku ho vůbec neuklidnilo. Na něco takového by neměla být zvyklá. Po rozzuření Pána zla nikdo nikdy nebyl v pořádku. A už vůbec ne někdo, kdo by mučení a šarvátky s ním zažíval několikrát do týdne. Severus nepochyboval, že má jeho dcera šrámy, modřiny i jizvy, a to ne jen na těle ale i na duši. Určitě jich musela mít několik a to se mu vůbec nelíbilo. Taky jakému rodiči by se líbilo, kdyby jeho dítě trpělo, ale problém byl v tom, že s tím nemohl nic udělat. A to ho štvalo snad ještě víc.
Teď však seděli spolu u planoucího krbu, a vyprávěli si co všechno bez toho druhého zažili.

,,No, vědomě by to určitě sama nikdy neudělala, ale to bylo jasné všem." Vici se smála tak jak už dlouho ne. Bylo to tak jiné, když nad směšnými a vtipnými okamžiky přemýšlela jen ona sama, ve svých myšlenkách, nebo když si to vyprávěla se svým otcem. ,,Nikdo nedíval tak jsem na ní seslala kouzlo, díky kterému začala kvákat jako žába. Měl si vidět výrazy všech kolem a hlavně Pána zla. Chvilku bylo ticho, než se Bellatrix začala rozčilovat, ale asi jí nedošlo, že to nebylo jen okamžikové kouzlo, načež se všichni u stolu smáli i přes ty jejich chladné masky. No, řekni sám. Kdo by se nesmál?"

,,Koukám, že o hodně přicházím. Ale i tak je to k neuvěření," s úšklebkem na rtech si Severus dolil čaj, který měli postavený na malém, černém stolečku před nimi. ,,Přišli na to, že jsi to byla ty?" Zeptal se už s menšími obavami v hlase.

,,Ne, nikdy na to nepřišli, ale mám pocit že Bella to věděla až moc dobře. Když se mnou trénovala hned druhý den, tak mi dala pořádně do těla. Metala horší kletby než když je Riddle naštvaný, a to už je co říct."

,,To máš pravdu. Škoda že tu není Lívia a vaše matka."

,,Tati, nic si nevyčítej, ano. Já jsem ráda, že tu Lívie není, protože nemusí alespoň zažívat to co já. Už jí chyběl jen rok, než by jí to čekalo taky a já bych to pro ní nikdy nechtěla. Až válka skončí, tak bude všechno jako dřív."

,,Jak můžeš vědět, že všechno skončí v náš prospěch?" Severus se na svou dcerku díval s překvapením v očích. Nikdo přeci nemohl jen tak říct, jak válka skončí. Věděl že Pán zla je stále silnější a silnější.

,,To víš mám nadpřirozený talent pro věštění," usmála se na něj. ,,Tati, Harry ho dokáže porazit, jen to nedokáže sám. Nikdo by to sám nedokázal. A až získá to po čem prahne nejvíce, tak se bojím že ho nezastaví už vůbec nic. I když vím, že jestli tu moc chce tak bude muset víc než dost obětovat."

,,Nejvíc přeci prahne po smrti Pottera."

,,Ne, neprahne po jeho smrti. Nebo to taky, ale nejvíc teď hledá moc, kterou nikdy nesmí dostat."

,,Jakou moc?" Severus nechápal.

Vici už se nadechovala k odpovědi, když se někdo chtěl dostat k němu do bytu. Vstal a šel otevřít, ale v duchu nadával, což ho vzápětí přešlo, když se mu do bytu nakvartýrovala čtveřice jeho studentů.

,,Severusi, ty žiješ."

,,Ovšem že žiji, ale vy dva dlouho žít nebudete, Draco." A společně se svými slovy ukázal i na blonďáka s černovláskem.

,,Asi jste potkal Vici, že?" Zeptal se Harry.

,,Ale kde pak, jen za mnou přišel Lockhart a začal mi tu věštit budoucnost," odpověděl ironicky mistr lektvarů.

,,My to mysleli dobře, Seve." Řekl jeho kmotřenec, ale než se stihli pohádat vstoupila jim do debaty šedovlasá dívka.

,,Tati, nech je. Nakonec nebýt Draca a Harryho, tak tu nejsem." Přešla ke svému otci a usmála se na něj. ,,A ani by jsi si nemohl vyslechnout drby o Bellatrix."

,,Hej, to chci taky slyšet," řekl zvědavě Ron.
Všichni se přesunuli zpátky ke krbu a vyprávění mohlo pokračovat. Všichni se smáli a debatovali o hloupostech, a ani nerudný Severus nebyl výjimkou. Všem najednou přišlo, jako by se válka sbalila a odešla někam hodně daleko. Teď byli jen oni, bláznivé vypravování a radost kolem. Na malou chvilku dostaly pocit, že je všechno přesně tak, jak by to mělo být. Ale každá krásná chvilku jednou končí.

,,Vici, proč jsi vlastně tehdy šla do Bradavic?"

,,Měla jsem úkol od Riddla. Měla jsem donést tři dopisy. Jeden pro ředitele, druhý byl pro tebe, tati, a ten třetí pro vás." Společně se svými slovy ukázala na čtyři studenty obývající s nimi nyní pokoje. ,,Měli jste si je hned přečíst a dát mi odpověď - buď to hned nebo do soboty. Nevím, co v nich bylo, vzal si je zase zpátky."

,,A co ten dopis, který jsi měla vedle sebe, když jsi se vzbudila na ošetřovně?" Zeptala se hned na to Hermiona.

,,Ten vzkaz mi dlouho ležel v mysli a myslím, že už vím od koho je. Nebo alespoň částečně."

,,Jak to myslíš?" Její otec se zamračil, ale dál nic neříkal.

,,Před půl rokem jsme museli já, Lucius a šest dalších smrtijedů jít na příkaz Pána zla zničit jednu vesničku. Měli jsme jí spálit na popel, zatím co on tam měl brutálně potrestat jednoho muže s jeho ženou a šestiletým synem. Asi všichni chápete, že v jeho podání to znamenalo zabití. Měli jsme tam zabít všechny do jednoho. Muže, ženy i děti." Vici měla pohled nasměrovaný na oheň planoucí v krbu a v hlavě se jí vyrojili všechny vzpomínky na ten den. 

,,Mám pocit, že jsem něco podobného četl. Myslím, že o tom psali, jako o největším masakru za posledních několik let." Ron vypadal, že se za chvilku složí.

,,To je ono. Vzpomínám si, že jsem cítila pach spáleného masa. Linul se po celé vesničce. Zoufalý křik jste slyšeli na každém kroku. Já a Lucius jsme se snažili nezapojovat, ale nakonec jeden smrtijed vyzval tvého otce, aby mu šel pomoct, a on neměl na výběr, jinak by sám zemřel. Litoval toho tehdy a lituje toho i každý den, když vstane. Stejně tak jako já. A to jsem tam ani nikoho nezabila."

Pět párů očí zanechávali pohled na zlomené dívce, které stékala jedna neposlušná slza po líci. Hltaly každé její slovo a měli co dělat, aby se i jim nerozeběhly slzy po tvářích. Severus věděl, že služby u Toho, jehož jméno se neříká nebyly nikdy snadné ani příjemné, ale tohle předběhlo všechny jeho představy o tom, co musela jeho dcera pod jeho nadvládou pocítit a vytrpět. On sám si tím také prošel, ale nikdy ho ani v nejhorší noční můře nenapadlo že to potká i jeho dceru. Stejně tak na tom byli i ostatní. Nikdo sice nevěděl jaké je to u něj na vlastní kůži, ale věděli, že jejich představy byly oproti tomuhle nic.

,,Šla jsem úzkou uličkou, když jsem zaslechla Bellin smích. Rozléhal se tím místem jako obrovská vlna, která do vás každou chvilku narážela. Nebylo před ním úniku. Smála se když tam zabíjela dvě malé děti. Plakali a prosili, ale nic z toho nepomáhalo. A co jsem udělala já? Jen jsem tam stála jako opařená a nic jsem neudělala. Nepomohla jsem jim, i když jsem věděla jak moc trpěli. Ztuhla jsem a z toho mě dokázal vytrhnout až Riddle. Dal nám pokyn abychom zmizeli. Ani jsem si v tom transu nevšimla, že je celá vesnice v plamenech, ani toho, že Bellatrix už dávno ty dva malé človíčky zabila."

,,Vici, proč jsi mě nevyhledala už dříve? Pomohl bych ti." Severus měl skelné oči, ale žádné slzy mu po jeho šokované tváři nestékaly. To se ale nedalo říct o ostatních.

,,Protože jsem nemohla. Nechtěla jsem aby to zjistil a ublížil ti. Když mě poslal s těmi dopisy, brala jsem to jako příležitost se k tobě dostat a navázat kontakt. Nebylo by mu nic divné, protože to on sám mě sem poslal, ale i tak to bylo riziko."

,,A jak s tím souvisí ten vzkaz?" Zeptala se roztřesená Hermiona.

,,Ne všichni lidé a děti v tom masakru zemřeli. Někteří nebyli doma, někteří dokázali utéct dřív než je zabili a někteří dokázali přežít v tom celém požáru a mučení. Myslím, že vzkaz i kletbu jsem dostala od někoho z nich. A je to víc než jen domněnka nebo pocit."

,,Jak si můžeš být tak jistá?" Draco se na ní zadíval a nechápal stejně jako přátelé.

,,Vzpomínáš si na tu šifru co byla na konci vzkazu? B3E2R6D7E4N? Už jsem to vyluštila a nebyla to zase taková věda, jak jsme si prve mysleli." Poprvé od celého vyprávění se na ně podívala. ,,Berden, to je vesnice, která kdysi stála a byla domovem pro šest set sedmdesát čtyři lidí, kteří tam tragicky zahynuli. A číslo třicet dva bylo číslo domu, ve kterém bydleli ty dvě malé děti. Rodina Diksonových."