,,Albusi! Ty jsi se dočista pomátl na rozumu! Nikdy, opakuji nikdy, se to nedozví!" Druhý den po tom, co Severus přiznal celou pravdu, si ho ředitel odchytil. Nyní stáli naproti sobě v jedné z učeben a muž se musel pekelně snažit, aby na muže před sebou neskočil. Napadlo ho, že by se celá pravda měla říci i ředitelce nebelvírské koleje, že by mohla nějak pomoci. Profesor lektvarů měl v tomto naprosto jasný názor a toho se hodlal držet zuby nehty. 

,,Severusi, mohla by nějak pomoci. Prosím těm promysli to," naléhal.

,,Čemu nerozumíte na slovu ne! Mám Vám to snad vyhláskovat nebo to říct v jiné řeči, Albusi?!" Začínal toho mít plné zuby. Ono nestačí, že se do toho celého příběhu začalo šťourat ministerstvo, teď do toho musí Albus zahrnout i ředitelku nebelvírské koleje. Prostě dokonalé. Co bude příště? Mrzimor nebo Havraspár?

,,U Merlina, Severusi, proč musíš být tak tvrdohlavý?" 

,,Protože prostě takový jsem, Albusi. Jsem cynický, přísný, umaštěný netopýr, který nezná soucit. Hlídám si své soukromí a nechci, aby mi do něj někdo zasahoval."

,,Severusi, Minerva to pochopí a nebude tě podle toho vůbec soudit. Děláš jako by jsi jí vůbec neznal," postěžoval si starší muž.

,,Už toho mám tak akorát do..." 

Severus by nikdy nedopustil, aby ho někdo přerušil, a když už se tak stalo, tak to dotyčný nepěkně schytal salvou urážek, sarkasmu a ponížení. Ale proti Minervě neměl nejmenší šanci. ,,Já jsem snad špatně slyšela! Tak za prvé, jak si můžete dovolit usuzovat, co bych asi tak udělala či řekla, Albusi?"

Když Minerva vtrhla do učebny, nevěděli, ani jeden, co mají říct nebo udělat. Albus byl vyveden z míry, ale to jen na chviličku. V očích se mu lesklo mnoho pocitů. Hlavně vítězství. Tedy až do chvíle, než ho jeho kolegyně setřela.
Zatím co muž naproti němu se musel hodně držet, aby se nezačal smát. Když se Minerva oblékne do neprůstřelného štítu, musíte si na ní dávat pozor.

,,A ty se taky moc nechechtej, Severusi. Koukejte mi oba dva hnedka říct o čem jste se tady bavili." Rozhodla za ně za oba, a oni už věděli, že jakýkoli odpor by byl naprosto zbytečný. 

Trvalo několik minut, než jí vše dopodrobna vysvětlili. Severus z toho nebyl vůbec nadšený. Své soukromí a svá největší tajemství si pečlivě střežil již několik let, a teď se stane tohle. Nádhera. Pomyslel si učitel lektvarů.

,,Severusi, to je mi tak moc líto," soucítila s ním jeho kolegyně, ale to bylo přesně to, co on nechtěl. Nechtěl a nepotřeboval něčí lítost.

,,Další důvod proč jsem to nikomu říkat nechtěl. Lítost a soucit. Nechci nic z toho," naštval se. ,,Už mohu konečně jít? Zmeškám svou hodinu jestli okamžitě nevyrazím."

,,Ale jistě, Severusi, nebudeme tě již nadále rušit," zašvitořil Brumbál. Severus se rychlostí blesku otočil na patě a odpochodoval si to přímo do třídy k druhákům. No, jednoduše řečeno. Měli tu nejhoršího hodinu svého života, díky které nejspíš nebudou několik nocí spát. No, řekněte sami. Pitvání žab a mloků. Kdo by to nemiloval?

Oběd. Sev doufal, že alespoň zde bude mít klid a nebude nikým rušen. Za celý den toho měl až po krk a měl pocit, že kdokoli by se na něj jen křivě podíval by skončil u Svatého Munga. Po všechny vyučovací hodiny byl kritický a nevrlý. Nedokázal myslet na nic jiného, než na vanu, ve které by se všechny jeho myšlenky rozplynuly a byl by klid. 

Zrovna když se chtěl zvednout ze svého místa a odejít do svých soukromých komnat, se rozletěli dveře velké síně. Vpadlo dovnitř deset bystrozorů a nikdo se nemohl na ně vynadívat. Takový cirkus tady hodně dlouho nebyl. Utrousil sarkasticky ve své mysli.

,,Čemu vděčíme za vaši návštěvu, pánové?" Optal se jich zdvořile ředitel školy.

,,Přivádí nás sem pracovní záležitost," oznámil jim Dalton. Byl vysoký stejně jako Severus, měl hnědé vlasy, zelenošedé oči, vypracovanou postavu. Prostě vysněný chlap, každé ženy. Černovlasý muž se s ním již nejednou setkal, ale nikdy nevedli konverzaci na přátelské vlně. Spíš úplně naopak, kdyby mohli tak by po sobě začali vrhat kletby jak mile by se zahlédli.

,,Dobrá, co tedy potřebujete?"

,,Máme zde předvolání k soudu pro Vás," podíval se na samý konec profesorského stolu. ,,pane Snape."

Všichni ve velké síni nastražili své uši.

,,Předvolaní k soudu? Co jsi zase provedl, Severusi?" Obrátil se k něm ředitel.

,,To bych také rád věděl, pane řediteli. Čím jsem se provinil tentokrát, Daltone?" Severus se pohodlněji usadil a poslal muži, který stál pár metrů od něj, opovrživý pohled.

,,Smrtijedství, drahý příteli. Už by jsi to mohl vědět." Založil si ruce na prsou.

,,Tak za prvé, nejsem tvůj přítel. A za druhé, ano. Ano, vím o tom a dokonce se mi o tom i v noci zdá. A věř, že to mému zdraví vůbec nesvědčí."

,,To je mi tě líto, ale snad ti ty sny nevzaly možnost chodit, protože já tě k tomu soudu rozhodně v náručí neponesu," ušklíbl se na něj a pár studentů se zašklebilo s ním.

,,Kéž by sny, Daltone, to jsou hotové noční můry!" Zasténal Severus.

Všichni studenti naslouchali rozhovoru, který spolu ti dva vedli. Nevěděli jestli se mají smát nebo jestli se mají na svého profesora lektvarů udiveně koukat. On se snažil mluvit vtipně. No, řekněte koho by to nerozesmálo, nebo alespoň neudivilo.

,,Ale to vám netopýrům přeci nevadí, nemám pravdu?" Usmál se na něj přeslazeně.

,,Uhodl jsi, nemáš pravdu." Tentokrát se zasmála celá velká síň.

,,A co smrtijedi, Severusi? Těm to určitě nevadí."

,,No jistě, oni je naprosto milují."

,,Hm, tudíž i ty. Právě jsi se přiznal!" Prohlásil Dalton.

,,Netuším k čemu jsem se měl přiznat." Dělal ze sebe hloupého. Měl dneska nějakou divnou náladu, ale s tím teď těžko něco udělá.

,,K tvé pravé loajalitě přeci!" Daltonovi začala docházet trpělivost.

,,Och, no jistě, já zapomněl, že se mám vlastně přiznat k tomu, že pomáhám Temnému pánovi, že?" Lektvarista ho propaloval pohledem, a kdyby mohl pohled zabíjet, tak by byl už Dalton dávno mrtví.

,,To nemusíš, Severusi. My už tady všichni víme, že jsi smrtijed a že za ty víš kým běháš jako poslušný pejsek."

,,Zajímavé. A proto učím tady na škole, učím tady stovky studentů a pomáhám panu Potterovi vyvíjet jeho schopnosti, aby se jednou mohl Temnému pánovi postavit. Ten tvůj výplod fantazie se mi zrovna do rozvrhu moc nehodí," utrousil suše.

,,V tom případě je tvůj problém, že máš ve svém rozvrhu trhliny. Každopádně, jdeš s námi! Chlapi!" Zvolal a ukázal na profesora lektvarů, který stále seděl v klidu na své židli. ,,Seberte ho!" přikázal jim a oni jako poslušní pejsci šli. 

,,Na to rovnou zapomeň Daltone!" Celou přeplněnou místností se ozval velmi ledový, ale známý, hlas. Několik zvědavých studentů si začalo stoupat, aby mohli pohlédnout na muže, jež právě vstoupil.