V bradavické ředitelně se silně diskutovalo. Vicki přišla s nápad, který mohl zachránit jejího otce. Všichni měli ohromnou radost a vzrostla v nich nová naděje.

,,Posaďte se!" Albus Brumbál seděl za svým stolem a všechny pozoroval. On, Vicki, Lívia, madam Pomfreyová, Harry, Hermiona, Ron, Draco i Lucius. Tihle všichni se sešli za účelem probrat Victoriin nápad na uzdravení bradovického profesora.

Všichni se posadili přesně jak jim ředitel řekl a čekali. ,,Děkuji. Nyní tedy k nápadu, který dostala Vicki. Jelikož to napadlo Vás slečno, přenechám Vám slovo."

,,Ano, jak už bylo řečeno, něco mě napadlo. Nevím zda to bude fungovat, ale mohli bychom to alespoň zkusit." Vicki se podívala po všech v místnosti a poté pokračovala. ,,Já a Lívie máme velkou moc. Každá sama o sobě jsme velice silnými čarodějkami, ale sami moc dobře víte, že můžeme být mnohem silnější."

,,Vicki, myslíš na to, na co si myslím, že si myslíš?" Lívie se na svou sestru podívala velmi překvapeně, ale s jiskřičkami v očích, protože si uvědomila, že by to mohlo opravdu pomoci. Nechápala že je to nenapadlo dříve.

,,Ano, sestřičko, přesně to si myslím. Náš táta je vězněn ve své mysli a nemůže ven. Nejspíš mu ten hadí ksicht zablokoval všechny možné únikové cesty jak se dostat ven sám. Tohle by mohlo pomoci. My bychom mohli pomoci."

,,Myslím že to není špatný nápad." Lívie se zamyšleným pohledem přikyvovala.

,,Myslíš že to pomůže Poppy?" Ředitel se podíval na bradavickou ošetřovatelku a čekal na odpověď.

,,Nevím jestli to pomůže, Albusi. Ale vím že je zapotřebí něco udělat. Pokud si dívky myslí že by to mohlo fungovat, tak ať to zkusí."

,,Nemůže to Severusovi třeba více ublížit? Bude vystaven velmi vysokému stupni magie."

,,To nemohu posoudit, Albusi. Nikdy jsem se nesetkala se stavem, který Severuse postihl, ani jsem nikdy nepřišla do kontaktu se sesterským poutem. Nelze říct co mu pomůže a co ublíží. Ale vím, že pokud se něco urychleně nevyzkouší, tak může do pár dní zemřít. Jeho tělo to přestává zvládat. Musí se něco udělat."

,,Dobrá, uděláme to." Albus ani neměl jinou možnost než souhlasit. Ani on se nikdy s těmito faktory nesetkal, byl v koncích. A oni nic neztratí tím že to zkusí. ,,Budete od nás něco potřebovat?" Zeptal se sester sedících před ním.

,,Jen snad místnost, ve které nás nikdo nebude rušit. Podmínkou je že tam budeme pouze my dvě a otec, nikdo jiný. Tohle je oblast, kterou sice máme se sestrou prozkoumanou, ale v takovém měřítku ještě ne. Nebudeme riskovat, že bychom svou magií ublížili někomu z vás." Vicki se svou sestrou naprosto souhlasila. Budou do toho muset dát velké množství síly, a ani jedna neví, jak moc to pro ně bude náročné.

,,To nedovolím, chci nad tím mít nějaký dohled."

,,Budete to muset dovolit." Lívie na tom trvala.

,,Má pravdu. Nevíme jak na takovou velkou magickou zátěž budou naše těla reagovat. Je možné že naše těla vypustí silné magické vlny naší magie, které by komukoli v místnosti mohla ublížit. To nebudeme ani jedna riskovat."

,,Ale já si myslím..."

,,Nám je jedno co si o tom myslíte, pane řediteli." Vicki se naštvala, vstala ze své židle tak prudce že opět málem převrhla židli, na které byla usazena. ,,Nikdo se Vás na nic neptá. Uděláme to s Vaším souhlasem i bez něj. Nikdo nám v tomhle nebude bránit. Jediný rozdíl bude v tom, že pokud s tím nebudete souhlasit, tak my se s tátou přemístíme jinam. A vy budete na vedlejší koleji tak jako tak."

Albus nebyl zvyklí na to že mu lidé oponovali. Chování Severusových dcer ho štvalo do nepříčetnosti, ale v tuhle chvíli byl opět zahnán do kouta. Buď je bude mít uvnitř hradu, nebo mimo něj a bude to už úplně mimo jeho kontrolu. ,,Dobrá tedy. Splním vaše podmínky. Můžeme přesunout Severuse do komnaty nejvyšší potřeby, tam budete mít dostatek prostoru a klidu."

,,Výborně. Uděláme to už dnes, není času nazbyt."

***

,,Máte tu vše co potřebujete?" Poppy se strachovala víc než musela, ale bála se že by to nemuselo vyjít.

,,Ano, madam. Máme vše, teď už to můžete nechat na nás. Lívie, máš už rozmístěné ty ochrany?"

,,Uf, právě jsem je dokončila. Musíme doufat že to bude stačit."

,,Dobře, tak se uvidíme později. Budeme se všichni modlit aby to vyšlo." Lucius svou milou opouštěl jen velmi nerad. Nechtěl jí tam nechávat, když tu byla možnost, že by jí to mohlo ublížit. Ale muselo se to udělat. Chtěl zpět svého přítele. Musel v jeho dcery věřit. Zadíval se jí do očí a snažil se do svého pohledu dostat všechny pocity, které vůči ní cítil.

Jen co Lívia a Victorie osaměly, dokončily ještě pár ochranných a soukromých kouzel, aby ani Albus Brumbál je nemohl nijak sledovat. Poté se na sebe obě dívky podívaly, zhluboka se nadechly a postavily se každá z jedné strany otcovi postele, na které nyní ležel. Ve tváři byl bledý jako stěna, a i když sebou nijak neškubal nebo nekřičel, tak jim bylo víc než zřejmé jaké bolesti musí snášet. Ať už fyzické nebo citové. Spojily své ruce, zavřely oči a začaly vyprazdňovat svou mysl. Museli se na sebe napojit a ve chvíli kdy se jim to povedlo, začali se soustředit na spojení jejich myslí a myslí mistra laktvarů.

Neměli ani tušení, že v okamžiku spojení myslí, vyslaly do celého světa obrovskou vlnu magie spojených dvojčat.

***

Krvavě rudé oči přejížděly po všech v místnosti tak bystře, že se dotyčným zježily chlupy po celém těle. Nehorázný strach a úzkost cítila každá osoba v blízkosti svého pána tak silně, že by takové pocity bylo možné uchytit do dlaně. A Lord Voldemort si toho byl vědom více než dost. Chtěl slyšet dobré zprávy, ale jak pozoroval a poslouchal své poddané, domyslel si že dnes odtud opět odejde nespokojen. Ovšem o zábavu bude postaráno. Nikdo neunikne jeho vzteku, který se v něm začal zvyšovat s každým slovem, které každý z jeho lidí vypustit v úst. Copak nedokáží splnit jeden jediný příkaz? Chce po nich snad tak moc? Jak těžké může být najít dvojčata s magickým potenciálem?

Uvalil poslední cruciátus na posledního muže a s okamžitou platností je všechny poslal pryč. Nechtěl už ani minutu vidět ty ubohé existence. K čemu mu potom všichni jsou, když nedokáží splnit jeho rozmary. Jsou dobří jen na to, aby z nich mohl čerpat jejich energii a magické jádro, z každého kdo má znamení. V tom spočívá jeho další eso v rukávu. Mrknutím oka připraví všechny se znamením zla o jejich moc. Bude stejně silný jako Merlin, možná ještě silnější. Nikdo nebude riskovat střetnutí s ním, a kdo ano, zemře.

Určitě by Pán zla rozjímal ještě několik dalších chvil, kdyby neucítil nepopsatelný impuls magie. Projel mu tělem jako příjemné teplo. Nejdříve ho napadlo, že se ho někdo pokusil proklít, ale o chvilku později mu došlo, že to není ono. Takhle by se necítil při napadení. Cítil dvě různé magie, ovšem s menšími odlišnostmi. A najednou mu to došlo. Sourozenecké pouto. Někdo použil své pouto na nějaké silné kouzlo a to vyvolalo vlny magie. Všichni velcí kouzelníci museli sílu kouzla cítit stejně jako on.

Co mu ale bylo více než divné, bylo, že ten magický potenciál zná. Už se s nimi musel setkat. Ale kdy?

A nakonec se mu ta jména v hlavě rozsvítila pestrými barvami. Dvě sestry, které u sebe měl několik let. Zasáhlo ho to v plné síle.

Lívia a Victorie.

V další okamžik si uvědomil, že ztratil spojení s myslí Severuse. Ani se do ní nemohl znovu probojovat. Teď už to bylo víc než jasné. V tu chvíli si uvědomil, že tuhle válku vyhrál. Už ho nikdo neporazí.

Místností se rozezněl jeho hrozivý smích, při kterém se hrůzou sevře srdce každému kdo ho uslyší.