,,Páni." Vici nemohla uvěřit vlastním očím. Ať se koukla na jakoukoli stranu, nemohla přestat myslet na to že sní. Tak nádhernou krajinu v životě neviděla. Také jak by mohla, když celý svůj život byla uvězněná a učena k tomu, aby se někomu podřizovala. A jak nakonec je vidět, bylo to k ničemu. Ona sama se nehodlala jen tak podřídit, maximálně tak sama sobě. Když se na tom to místě člověk nadechl, bylo to jako by mu někdo vlil do žil nový život. Cítili jste zde tu volnost a nepoddajnou krásu pralesa, který se široko daleko rozléhal po celém ostrově. ,,No, tak pokud jsi nám chtěl udělat krásné odpoledne, tak jsi se vskutku překonal, můj milý, ale máme přeci jen nějakou práci, kterou musíme do konce dne stihnout." Victoria se na svůj doprovod podívala s radostnýma očima a širokým úsměvem.

,,Určitě by to bylo dokonalé místo, kde s tebou trávit čas a slibuji že tě sem zase někdy vezmu, ale nyní tu opravdu máme práci, která si žádá naši pozornost." Lucius se na šedovlasou dívku usmál a přitom jí lehce pohladil po líčku. ,,Naposledy, co jsem tak slyšel, se náš poslední kandidát pohyboval velmi často tady. Felix je výjimečný člověk, který se jen tak nevidí, a neříkám to jen proto, že je to vlkodlak, který má svou vlastní vůli. Je spravedlivý a nikdy by jen tak nikoho nezabil. K Pánovi zla se přidal jen kvůli pomstě, kterou mu sám slíbil. Ale jakmile Felix zjistil, že to není tak jak si myslel, snažil se jakkoli pomoci světlé straně. Bohužel pro něj mu to nevydrželo dlouho. Sám Pán zla ho nachytal jak posílá zprávu nepříteli, a tak ho chtěl nechat trpět a pak ho usmrtit." Lucius se zadíval na obzor za oceán. A na malou chvilku si dovolil zavřít oči.

,,Ale nestalo se tak. On ho nedostal."

,,Ne, nedostal. Felixovi se podařilo utéct, nikdo do dneška nezjistil jak se mu to vlastně podařilo. Byl velmi lstivý a chytrý, musel to mít naplánované už dávno. Možná že sám čekal, kdy ho chytí, a možná to byl jeho plán už od začátku. To nikdo neví, ale jedno ti řeknu, Vici. Byl to jediný, z těch tří, které si měla najít, který Pánovi zla nikdy nic nedlužil. Nikdy se mu nezavděčil na tolik, aby mu to musel splácet. Vždy si dokázal poradit sám, nikdy nemusel prosit našeho Pána o pomoc." Podíval se pátky na přítelovu dceru. ,,Jak říkám byl to velmi vzácný člověk, který se jen tak nevidí."

,,Tak co kdybychom ho šli najít? Ráda bych takhle výjimečného člověka poznala."

A jak řekla tak se i stalo. Oba dva se vydali do samotného srdce pralesa, který obývalo mnoho tvorů i rostlin, které jen tak někdo neviděl. Málo kdo o nich dokonce slyšel. A Victoria nemohla jinak než se kolem sebe neustále ohlížet s úžasem ve tváři. Lucius měl radost a děkoval až do nebes Felixovi že se rozhodl zašít na takové místo. Málo kdo by ho na takovém místě hledal, ale hlavně by si málo kdo domyslel že by se tady vůbec zdržoval.

Severusovi by se tady líbilo, řekl si v duchu a pousmál se. Doufal že ho sem také jednou vezme, až bude po všem tom nebezpečí. Na druhou stranu rychle posmutně, když si vzpomenul na to, jak vlastně bude jeho přítel reagovat až zjistí že dobil srdce jeho dcery. Už takhle mu tajil jejich existenci na tomto světě, a teď se mu do toho dostali i city k jedné z nich. Zabije ho, už se na to psychicky připravoval.

,,Luciusi, myslíš si že tady opravdu bude?"

,,Myslím si že ano, a dokonce bych se vsadil že už ví že jsme tady."

,,Jak bude reagovat? Co myslíš?"

,,To nevím, ale doufám že by to mohlo probíhat stejně klidně jako u Barryho a Huga."

Zrovna procházeli okolo obrovského kmenu jednoho ze stromů. Ten kmen byl čtyřikrát větší než vrba mlátička v Bradavicích. Byl tmavě hnědý až se jeho barva přenášela do černé. Na úplném vrcholu stromu byla nádherně rozkvetlá poupata v červenající barvě. Bylo to kouzelné místo, které by jste jen těžko jinde na světě hledali.

,,To je úžasné."

,,To vskutku je." Lucius přišel za Victoriina záda a v pase jí objal. ,,Stejně jako ty," řekl a daroval jí lehký polibek do vlasů. Vici v tu chvíli cítila obrovské štěstí a mravenčení po celém těle. Konečně mohla sama od sebe říct, že se po dlouhých letech cítí šťastně.

,,No, to mě podrž. Lucius Malfoy se rozvedl a v denním věštci nic nepsali? To jsi musel zaplatit hodně velké mění aby všichni novináři drželi jazyk za zuby, příteli."

Jako na povel se oba dva otočili za hlase, který jim zkazil tuhle nádhernou chvilku, ale za to byli pak i rádi že už nemusí nadále hledat. Felix Flynt stál v celé své kráse přímo před nimi.

,,Felixi, už jsem si myslel že tě nikdy nenajdeme. Taky jsi si mohl postavit chatku někde na kraji ostrova, aby tvé návštěvy nechodili takovou dálku." Lucius si prostě musel trochu pohrát.

,,To máš pravdu, Luciusi, ale takhle je to mnohem lepší. Návštěva si alespoň prohlédne pořádný kus přírody, kterou jen tak v Londýně ani nikde jinde ve městech nezahlédnou."

,,To je také pravda, ale tak abych nebyl nezdvořilý, tak ne. Nerozešel jsem se, ale není moje vina že mi má žena zahýbá s půlkou smrtijedů, co jsou v našem domě. Za to Vici, by mi tohle nikdy neudělala. Na to má ona svou hrdost, po svém otci."

,,Takže Vicki, to je krásné jméno, pro krásnou dívku." Felix přišel před mladou dívku a podíval se jí do očí. ,,Proč jen jsi mi tak povědomá, má milá?"

,,Možná je to tím, že znáte mého otce."

,,Nech si to vykání. Jsem ještě o pár let mladší než tady Lucius." Usmál se na ně oba a pak se zase zahleděl do těch zvláštních očí, které se jen tak někde nevidí. Vzal Vici lehce za bradu mezi dva své prsty a trochu jí nadzvedl hlavu a pootočil jí trošku do strany. ,,Říkáš tvého otce, dítě?"

,,Přesně tak, Felixi. Znáš jejího otce, a to velmi dobře."

,,Hm, no ovšem. Takové oči se jen tak nevidí. Jsou velmi vzácné. Severus Snape."

,,Přesně tak, to je můj otec."

,,Tak to je mi pěkné překvapení. Severus má dítě."

,,No, přesněji řečeno dvě děti. Mám ještě sestru, ale ta momentálně žije dál od nás."

,,Dvojité překvapení. Ten Severus měl vždycky kliku. Ale asi jste sem nepřišli mě obeznám takovými novinkami. Co potřebuješ, příteli?"

,,Já osobně nic, Felixi. Za to tady Vici by si s tebou chtěla promluvit, pokud proti tomu nic nemáš."

,,Dnes jsem neměl nic mimořádného na práci, takže jistě, proč by ne. Ale pojďte ke mně."

Šli ještě pár minut do hlubokého pralesa až došli k jedné malé stavbě. Když vešli dovnitř byl to přesný opak toho co by každý čekal. Felix použil na místnost zvětšovací kouzlo, takže malá chatka se uvnitř přeměnila na velký prostorný domek. Naprostá nádhera. Všichni se posadili do křesel postavených u skleněného stolku, na kterém ve sklenicích měl každý z nich džus.

,,Tak povídej, mladá dámo. Copak tě ke mně přivádí?"

,,Pán zla. Přesněji řečeno - úkol, který mi zadal." Lucius se uchechtl nad tím jak se jejich hostitel zakuckal, když zrovna pil.

,,Nechte mě hádat, vy dva. Máte mě přivést?"

,,Ne, jen já tě mám přivést, společně s tvými přáteli. Hugem a Barrym."

,,To se ale nestane Vici."

,,To máš pravdu, nestane. Jsem stejná jako můj otec. On ani já jsme nikdy nechtěli plnit jeho příkazy ani úkoly. Jediný rozdíl mezi mnou a mým otcem je ten, že já to všechno opravdu neplním."

,,Tak proč jsi tady?"

,,Mám pro tebe nabídku. Vím celý tvůj příběh. Jak a proč jsi se k němu přidal. A vím že i když jsi nikdy nikoho nezabil, tak hnedka jak Pán zla padne i tak půjdeš do Azkabanu, a to jen protože nosíš na paži jeho znamení. Já mám ale dobrý plán jak se z toho můžeš dostat. Tví přátelé už s tím souhlasili."

,,O co se přesně jedná, Vici?"

,,Je to prosté. Buď stále tady. Žij si tak jak si do teďka žil. Jediné, co od tebe žádám, je abys stál na mé straně až započne válka. Můžu tě ujistit že na boj ani nedojde, a jakmile bude po všem, budeš svobodný člověk."

,,Nic jiného po mě opravdu nežádáš? Nechceš abych dobrovolně šel s tebou k němu?"

,,Ne, nic víc po tobě nežádám. A jeho už zvládnu sama. I jeho tresty."

,,Jsi si jistá že ten tvůj plán vyjde? Čím víc lidí o tom ví, tím je jistější že to nevyjde."

,,Tak v tom případě je fajn že o tom vím jen já a nikdo jiný. Dokonce ani Lucius neví vůbec nic."

,,Tak v tom případě dobrá. A jak poznám že nastal čas?"

,,Pošlu ti zavčasu vzkaz, toho se neboj."

,,No, tak dobrá. Jsem na tvé straně, Victoria Snapeová."

Ještě nějakou chvilku si povídali o různých věcech. Ať to byly hlouposti nebo vážná témata. Dobře se bavili a Lucius byl zase rád že po takové době mohl mluvit se svým dávným přítelem.