Severus Snape. Muž, který byl přísný, tvrdohlavý a se sebekontrolou to uměl jako nikdo jiný. Ovšem nic z toho poslední týden neplatilo. Na hodinách se nesoustředil, vždy jen zadal práci, sedl si za katedru a nepřítomně sledoval své studenty. Body odebral za celou dobu jen jednou, a to ještě ke všemu své koleji. A sebekontrolu ztratil dokonale po zhruba sedmé hodině večerní, kdy se posadil na křeslo u krbu se sklenkou whisky v ruce. Každý den skončil přesně takto, i když moc dobře věděl, že se ráno dostaví nepříjemné následky v podobě nevolnosti nebo bolesti hlavy, na které si lektvar odmítal vzít.

Harry s Dracem si toho všimli. Dokonce ho jednou večer i nachytali, ale než stačili vydat byť jedinou hlásku, už se ocitli na chladné chodbě, tupě civící ke vstupu do profesorových komnat. Chtěli mu pomoci, ale věděli že oni to napravit nedokáží. To mohla jen jediná osoba a to jeho dcera. Jenže domlouvejte dvěma naprosto neústupným a paličatým lidem. To dřív vyhrajete v mudlovském světě v loterii, než aby jste ty dva k něčemu dokopali.
V neděli odpoledne si Harry s Dracem řekli, že to nechají být, když v tom zahlédli postavu míří k nim. Byla to Vici, která si k nim přisedla a v tichosti se dívala na obzor, na klidnou hladinu jezera.

,,Je to pravda?"

,,Co myslíš, Šedino?" Zeptal se Draco a společně s Harrym jí pohledem skenovali.

,,To o otci. Že se chová nevyrovnaně a není takový jako dřív," podívala se na chlapce po své pravici.

,,Ano, je to pravda," řekl jí Harry. ,,Nedá se to sním vydržet. Dokonce se ho všichni bojí víc, než obvykle. Dávají si na něj větší pozor a pohledem uhýbají jen co vejde do učebny."

,,Proč? Vždyť spíš mohou být rádi, že si jich vůbec nevšímá, mají klid."

,,To je právě to. Vždycky jsme ho znali jako toho nedostupného, přísného, sklepenního netopýra - věděli jsme co od něj můžeme očekávat. Teď je ale před světem uzavřen mnohem více, věci, které by ho dříve vytočily teď v klidu přehlíží. Vždyť nás ani nenapomíná, když uděláme chybu. Když se stane nehoda s lektvarem - výbuch, špatné dávkování, cokoli - prostě to jen přejde. Poraněného studenta odvede na ošetřovnu, ale nic víc," čertil se Draco na všechny světové strany. Chtěl zpátky toho starého Severuse, který po nich řval po chodbách, který jim uděloval a strhával body jedna radost. A nebyl jediný.

,,Chybí vám ty časy, kdy vás popichoval a vy zase jeho." Řekla jen tak Victoria. ,,Chybí vám časy, kdy jste se mohli navzájem pošťuchovat, samozřejmě v rámci jistých hranic."

,,Jo, v tom to asi taky bude, Vici. Ale o to nejde. Tohle prostě není on." Harry už nevěděl, jak jinak dát jejich zoufalost najevo. Doufal, stejně jako Draco, že jí přimějí za ním zajít a že se ti dva udobří, a vše by bylo zase jako dřív.

,,Nechápu co s tím zmůžu já. Tohle je jeho boj, ne můj."

,,To není pravda. Je mu líto to, jak se k tobě zachoval, ale musíš pochopit, že tě chtěl jen chránit. I když v hloubi duše věděl, že před tím hadím ksichtem je to skoro nemožné, tak i přesto to chtěl zkusit. Chtěl zase zpátky ten starý život, který mu vzal před tolika lety. Myslel si, že naděje je pryč, že už ani jedna nežijete, protože ať hledal, jak hledal, nikdy vás nemohl najít. Kouzla na vyhledávání nefungovala a ministerstvo o vás nevědělo. Severus nechtěl, aby se o vás dozvěděli."

,,Harry má pravdu. Dokonce i můj otec to před ním tolik let tajil. Neměla by si být spíš naštvaná na něj, než na Severuse? Vždyť to on nic neřekl a přitom o tom celém věděl. Scházel se s tvým tátou, ale nic mu neřekl," Draca sice bodalo u srdce, když to říkal, ale byla to bohužel pravda, která se nedala přehlížet.

,,Jenže on to dělal proto, aby mě chránil, kluci. Mě i Lívii. Jak bych se na něj mohla zlobit potom všem, co pro nás udělal?"

,,A proč se vlastně zlobíš na Severuse, který za nic ani nemůže. On vás hledal všude kde se dalo. Lucius byl jeho přítel, neměl ani pomyšlení na to, že by mu tohle celé mohl tajit. Nemohl vás najít, i kdyby se o to snažil další roky. Všichni se k němu otočili zády, nikdo mu nechtěl pomoci, protože už všichni věřili v to, že je to zbytečné. Nikdo, kdo o vás věděl, nevěřil tomu že by jste ještě mohli být naživu."

,,Jenže mi ho celou tu dobu potřebovali, tak moc, ale on při nás nebyl." Vici už neudržela slzy, které se celou dobu snažila nevypustit.

,,On to ví a vyčítá si to. Vyčítá si, že selhal jako manžel, otec, přítel i ochránce celé rodiny a blízkých. Copak to jako trest nestačí? Snažil se vás chránit, všechny, ale proti Pánovi zla neměl šanci. Avšak i přesto se mu postavil, aby ochránil tebe, Lívii a vaši matku." Harry měl pocit, že s ní brzy zatřepe a zavolá Dobbyho, aby ho poprosil o pořádně velkou pánvičku. Nemohl uvěřit, že by někdo mohl být až takhle tvrdohlavý.

,,Takže co mám jako dělat. Přijít k němu, skočit mu do náruče a říct, že od teď budeme šťastná rodinka, a že nakonec všechno skončí šťastným koncem, jako v pohádkách?" Zašklebila se Victorie.

,,Ne, teď by si měla jít za ním, urovnat to s ním a pomalu mu dávat šanci na to, aby ti dokázal že není tak strašný otec jak ho nyní vidíš." Poradil jí Draco, který už z toho byl pomalu na prášky.

,,Nemyslím si, že by mě chtěl po tom všem vidět. A navíc teď bude mít určitě plno práce. Ale to taky není ten hlavní důvod."

,,Harry, vidíš to? Ona nás asi celou dobu neposlouchala," otočil se na chlapce sedícího po jeho boku. ,,Říkali jsme ti, že jen vysedává ve svých komnatách a kouká do blba, a ty řekneš, že má asi hodně práce? Na co přesně jsme ti vlastně celý ten příběh vyprávěli?"

,,Přesně, a jaký ještě důvod máš, že za ním nechceš jít?"

,,Omlouvám se, kluci." Svůj pohled odvrátila od svých společníků na obzor, kde si slabý vánek pohrával s klidnou hladinou jezera, a pomalu ji začínal vlnit. ,,Upřímně mám strach. Ne o sebe, ale o své blízké, včetně mého táty. Voldemort začíná být čím dál aktivnější - více přepadení, osvobozování svých věrných z rukou ministerstva a počet mrtvých lidí začne během několika následujících dní stoupat nezvratnou rychlostí. Co když se teď zapletu více do rodinných vztahů, ale později to bude má slabina v boji proti zlu? A hlavně mám strach, že kdybych si tátu pustila moc blízko a pocítila ten pocit dlouho ztraceného štěstí, tak by se zase něco pokazilo, a já bych ho mohla zase na pěkně dlouhou dobu ztratit. A to já nechci. Nechci zažívat ty samá muka znovu a znovu."

,,Copak on už ti nevěří? Myslím Voldemorta." Zeptal se Harry.

,,Ne, to ne, věří mi. Dokonce věří i tomu, že za celou tu dobu jsem s otcem nepromluvila. Ale to je právě to. Co bude až se to dozví? Půjde po všech, na kterých mi záleží."

,,Vici, tak to ale bude vždy. Vždycky bude něco, co se stane jeho překážkou, ale tvojí výhodou. Když se s tvým tátou usmíříš, budeš mnohem silnější. On nevěří na něco jako je štěstí, láska, kamarádství nebo naděje, ať už v rodině nebo ve vztazích, ale to je právě to, co nás všechny vždycky spojí ať se bude dít cokoli. On nic takového nemá. Má jen velký zástup lidí kolem sebe, ale až půjde do tuhého, tak polovina z nich se vytratí, protože nebudou mít víru v něm a ani v sobě."

,,Můžu mít otázku?" Oba přikývli a tiše vyčkávali, co z dívky vypadne. ,,Heslo od jeho komnat je pořád stejné?" Usmála se na ně. Oba dva rychle přikývli a nemohli uvěřit, že to opravdu dokázali.