,,Můžeme se těšit na Váš návrat do hodin, pane profesore?" Dnes u snídaně měl ředitel školy proslov, ve kterém zmínil zrušení veškeré výuky. Kdokoli cizí by si myslel, že žáci oslavují druhé Vánoce, avšak kdyby se podíval pořádně, mohl by zahlédnout partičku čtyř přátel, kteří hned věděli, že něco není v pořádku.
A jako by snad předvídali budoucnost. Teď seděli v ředitelně a chystali se na zprávy, kterými je chtěl ředitel zahrnout.

,,Jistě, slečno Grangerová, a jelikož jsme toho zmeškali docela dost, tak si hnedka zítra dáme menší test. Jsem zvědav kolik jste si toho zapamatovali."

,,Ale no tak," Draco, Harry i Ron už se těšili na volné odpoledne a všichni tři už teď věděli, co je čeká za pár okamžiků.

,,Kluci, musíme do knihovny, hned."

,,Ani na to nemysli, Grangerová. Přísahám, že jestli od tebe ještě dneska uslyším slovo "knihovna" tak ti přičaruji parohy." Smích se rozléhal po celé ředitelně. Oba chlapci se snažili uklidnit, ale jako by byly pod nějakým neznámým kouzlem. Teprve příchod ředitele Harryho a Rona zklidnil na tolik, aby zase mohli vnímat.

,,Vidím že jsem přišel o zábavu." Albus se s jemným úsměvem na rtech posadil za svůj pracovní stůl a čekal až začnou všichni vnímat.

,,Věř mi, Albusi, o nic zásadního jsi nepřišel. Jen se tady Draco rozhodoval zda by tady slečně Grangerové slušely parohy. Jak říkám - nic zásadního." Severus měl po včerejšku smíšené pocity. Bál se o svou dceru. Včera nechtěl aby odcházela, ale ujistila ho že bude v pořádku, i když si oba mysleli naprostý opak. Za to co Riddle provedl by ho Sev nejraději zabil, ale to bohužel nebylo možné a to ho na tom štvalo ze všeho nejvíc.
A teď? Musí sedět v ředitelně se všemi kdo mu jsou nějakým způsobem blízcí, ale ti nejdůležitější lidé, na kterých mu záleží, tady nejsou. A bude ještě hodně dlouho trvat, než se jeho představy vyplní. Jestli vůbec.

,,Jsem rád že se bavíte, ale kvůli tomu tady všichni nejsme." Ředitel složil dlaně do stříšky a každého si prohlédl jeho pronikavým pohledem. ,,Včera večer jsem dostal jedinečnou nabídku na jedno velmi speciální setkání. Podmínkou toho setkání jste byli i vy všichni. A také..."

,,Pane řediteli, omlouvám se, ten slizký bastard si nemohl vybrat lepší načasování na schůzi. Ou..." Victoria se přiřítila do ředitelny a koukala na všechny stejně překvapeným výrazem jako oni na ní. ,,Nejdu nevhod, že ne?"

,,Ale vůbec ne, má drahá. Zrovna začínáme. Tobě jsem poslal základní informace už po sově takže začátek, který jsem tu otevřel už opakovat nemusím. Předtím jsem však chtěl říct, že toto setkání se bude týkat i tvé dcery Severusi."

,,Promiňte, ale jen abych si to ujasnila. Nevíte kdo Vás o schůzku požádal, nevíte proč a nevíte ani co bude jejím předmětem. Mám takový pocit jen já nebo je to past?"

,,Vici, nebuď tak podezřívavá. Ovšem že vím kdo mě o schůzku požádal. Ovšem byl bych špatný hostitel, kdybych mluvil o hostovi za jeho zády. A taky nejsem tak hloupý, abych přivedl jen tak někoho do Bradavic."

,,Omlouvám se, jsem jen opatrná." Profesorova dcera sklopila pohled k zemi a za svá předchozí slova se lehce zastyděla. Došlo jí jak ta věta musela vyznít.

,,To nic, ale musím tě upozornit Vici, že i já jsem velmi opatrný, hlavně v těchto chvílích."

,,Vím, jen... To je jedno, prostě se omlouvám."

,,Změníme téma. Neřeknu vám předem kdo přijde, i když to vím. Možná, že by bylo lepší kdyby jste to věděli předem, ale mám rád překvapení..." 

,,Já ne!" Přerušil ho lektvarista společně se svou dcerou.

,,Jsem s tím plně obeznámen a už jsem si tě v takovém stavu mohl mnohokrát užít na vlastní kůži, a přesto si stojím za svým rozhodnutím. Ovšem pár věcí vám určitě můžu představit už teď. Náš vzácný host má přijít až za hodinu, takže nějaký ten čas rozhodně máme." Ředitel se velmi bavil na jejich účet a velice si to užíval. Kdyby jen věděli že návštěva která přijde bude tím nejlepším dárkem za celé jejich životy. Avšak od svého plánu nehodlal ustoupit - neřekne jim to.

,,Řediteli jste si vědom toho, že několik z nás má práci, která nepočká?" Zeptal se ho Severus a doufal, že se trefil do černého všem co zde seděli. Ale jak se zdálo, Merlin při něm prostě pro jednou stát nemohl. Všichni se začali překřikovat, že nic na práci nemají a i kdyby tak by to zrušili, protože jsou zvědaví na to kdo přijde. Po pravdě on byl také, ale opravdu se mu nechtělo hodinu poslouchat tlachání ředitele nad čajíčkem a sušenkami. Tak se uchýlil k řešení, které určitě projde. ,,Ale já ano, mám rozdělaný lektvar, který musím za pár minut zkontrolovat a připravit na další fázi, nemám čas si tady s Vámi povídat u čajového dýchánku, řediteli."

,,Severusi, chlapče můj, kdyby tomu tak bylo tak by si sem vůbec nepřišel, takže na mě tohle vůbec nezkoušej. Znám tě už dost dlouho na to abych mohl posoudit, kdy to co říkáš o tvém volném času je pravda či nikoli. Tak se zase uklidni, zhluboka se nadechni a vyslechni si starého muže a jeho vysvětlení ať pak nejsi jediný, který nebude dané situaci rozumět. Byl by si za hlupáka, i když se tak někdy opravdu chováš. A abych nezapomněl, hodně rychle se seber, protože tě v nejbližší době očekávám zpátky v hodinách. Tvým studentům se značně stýská." 
Jen co ředitel dopovídal svůj monolog všichni do jednoho se popadaly za břicha, kromě Severuse, který byl rudý vztek a studem. 

,,Velmi vtipné, Albusi. Pro tvou informaci bych se do hodin vrátil už dnes, kdyby si mě sem nezavolal, takže za to že se studentům stýská, i když ti to ani v nejmenším nevěřím, můžeš jen ty sám. Pak se jim můžeš dojít omluvit, já ti u toho s radostí budu asistovat."

,,Spíš bych řekl, že by si tam se mnou byl jen ze škodolibosti."

,,To je jeden z dalších důvodů," přiznal a musel uznat, že ho to začalo bavit, ale i tak tady nechtěl být po celou tu dobu, i když byl také zvědaví kdo má dorazit. Kdo je tak důležitý aby tady museli být všichni? Nedokázal si představit nikoho tak důležitého, ani ho nenapadl žádný důvod proč. Byla to pro něj záhada, i když by to nahlas nepřiznal.

,,Budeme probírat momentální stav ve světě. Nebo spíše zde u nás. Jak to je a bude se smrtijedy, a jak s nimi hodlá naše návštěva se svými spojenci jednat pokud se jim dostanou pod ruce. Taky chce probrat pár věcí s vámi, a to beze mě, takže to bych nechal úplně na konec. Bude se probírat Voldemort i světlá strana. Abych to zkrátil, tak se budeme bavit o všem od A až do Z."
Nikdo ani nedutal a poslouchal muže před nimi. Nevypadal nijak ustaraně, spíš naopak působil energicky. Všichni se divili, protože kdyby měli jednat oni o takových to věcech, zřejmě s velmi významným člověkem, tak by vypadali o dvacet let starší než doopravdy jsou. 

,,Ačkoliv, musím přiznat, že nejtěžší bude loučení, které nenechá ani jedno oko suché. A to ani u tebe Severusi."

,,Albusi, okamžitě mi řekni kdo přijde, protože mě začínáš docela děsit. Záříš štěstím více, než slunce a o loučení s onou osobou mluvíš jako kdybychom jí měli znát." Severus začínal mít nervy. Nebyl na to pyšný, ale chtěl by na svém místě vidět kohokoli jiného jak by tohle všechno zvládal. Měl chuť jít za Pánem zla aby si něm vybit svou zlost, než aby tohle dál poslouchal. Z rozjímání o svojí bolestné budoucnosti ho vyrušilo klepání a dveře ředitelny. 

,,Myslím, že to nebude nutné, příteli. Za okamžik se to dozvíš sám." Ředitel najednou seděl jako na trní. Sice si byl jist, že ostatní budou touto návštěvou radostí skákat do stropu, ale i tak měl hlodavý pocit z žaludku, který ne a ne zmizet. ,,Vstupte, prosím."
 Kdyby on sám tenhle pocit neměl zřejmě by se rozesmál na celé kolo. Na své žáky a profesora byl tak komický pohled, ale bohužel pocit nikam nezmizel, avšak doufal, že je to jen z počáteční nervozity a že se to za pár okamžiku zlepší.

Všichni v ředitelně seděli jako na trní. Nikdo nevěděl co má či nemá očekávat - nebo spíš koho. Zdálo se že jediný kdo o dané osobě něco ví je samotný ředitel Bradavic, který nic nikomu nehodlal sdělit. Bylo to ubíjející.

Zvlášť Severus nebyl nadšený z blížících se událostí. Nesnášel, když šli věci kolem něj, když je neměl plně pod svou kontrolou. Pak totiž nemohl kontrolovat ani své vlastní emoce popřípadě chovaní v dané situaci. Nemohl si situaci přizpůsobit svému obrazu. Věřil Albusovi a jeho plánům, ovšem jen když znal okolnosti a byl připraven, což se nyní neodehrávalo. Neměl své vlastní scénáře podle který by se blízká budoucnost mohla sunout, ani jak by mohla skončit. Neměl jistotu. A to vůbec v ničem. Děsilo ho to, užíralo a přesto tady byla špetka naděje, která mu nedovolovala, aby se jen tak zvednul a odešel. Nevěděl čím to je - možností bylo několik, avšak jaká byla ta správná? Byla tu jeho dcera. Už nikdy by nedovolil aby se jí něco stalo. Nechtěl o ní znovu přijít. Pak tu byl on sám. Pud sebezáchovy nebo jeho hrdost či ego. Nemohl si dovolit ukázat slabost tím že by prchl.
Všechny jeho myšlenky se mu v hlavě honily a nechtěly ustat ve svém pohybu. Nemohl je zastavit - nevěděl jak. Jeho mysl byla natolik rozptýlená, že se nedokázal na nic pár minut soustředit. Alespoň jemu to připadalo jako několik minut, pravda byla však jinde. Jen pár sekund ho dělilo od reality, kterou nezvládl vnímat.

,,Pane řediteli, je tu pár lidí a žádají vstup k Vám." Ve dveřích se objevil školník s velmi pochybným výrazem ve tváři. Ani trochu se mu nelíbila nová návštěva na zdejším hradě.

,,Ano, vím o nich. Prosím, pusťte je sem, děkuji." Ředitel se usmíval od ucha k uchu, díky výrazům které zdobily tváře jeho studentů.
Trvalo jen chvíli než se přes těžké dveře ozvalo další zaklepání. ,,Prosím, vstupte má drahá."

Dveře se začaly pomalu otvírat a všichni byly vystaveni neuvěřitelnému překvapení.