Byla temná noc a všichni již spali ve svých komnatách. Jediná dívka se šedivými vlasy se procházela po rozlehlém a temném sídle, a přemítala o budoucnosti, do které nikdo kromě pár vybraných neviděl. Měla strach z tolika věcí že nevěděla, které se bát více. Jejich plán se mohla v každé minutě zhatit, jejich účel na tomto světě mohl být také prozrazen. Rodina i nejbližší přátelé mohli být v ohrožení v každém okamžiku. A jsou i nyní. Válka si nebere servítky s nikým. Bere vše co může do svých spárů a nikdy to nevrací zpět. A poslední dobou měla Vici pocit že jsou se smrtí nejvěrnější přítelkyně. Alespoň to tak vypadalo na včerejší schůzi smrtijedů.

,,Každého z vás jsem pověřil úkoly a doufám že uslyším jen dobré zprávy." Pán zla se zdál být ve velmi dobré náladě a Victorii se to vůbec nelíbilo. Mohlo to totiž znamenat, že se jeho plány plní a to nevěstilo nikdy nic dobrého. A jak sám řekl každý dostal svůj úkol až na ní samotnou. Nevěděla sice proč, ale nijak jí to netížilo. Bylo o jednu starost méně. ,,Dolohove, podařilo se ti oč jsem tě žádal?"

,,Ano, můj Pane. Zašel jsem za Brownem a zjistil jsem od něj velmi cenné informace. Ovšem bez menšího divadélka se to neobešlo."

,,Ach, starý, dobrý Brown. Vždy měl tendenci se předvádět. Copak ti řekl tak hezkého, když hrál v divadle hlavní roly?"

,,Zmínil jsem se mu o tom že potřebujeme nalézt více odpovědí na spojené magie, sourozeneckých magiích a o tom jak je lze spojit pokud ještě k tomu nedošlo. Řekl že sourozenecká magie je nejsilnější na celém širém světě. Ovšem není to tak u každého. Sourozence musí pojit velmi silné pouto, musí mezi sebou mít plnou důvěru a taky řekl že by se od sebe snad ani nedokázali oddálit. Pomalu by jejich duše chřadly. Pokud jde o to jak spojit magie, tak je prý hodně způsobů. Ovšem pokud jde o sourozenskou magie, tak žádný způsob neexistuje. Záleží to prý jen na lidech zda toho spojení dosáhnou či ne. Na to je i ta nejčernější magie krátká."

,,Koukám že nám náš přítel moc nových informací neposkytl. No, alespoň víme že spojení nemůžeme nijak vynutit, což je velice nemilé - mohlo nám to ušetři čas i síly, ale co se dá dělat."
Victorie děkovala všem svatým za to že Brown řekl že by se od sebe nedokázali ani hnout. Mohlo to znamenat to, že jí a Lívii by nemusel vůbec podezírat, ale také ještě neměli vyhráno a museli si dávat velký pozor na každý svůj krok.
,,A co ty, Goyle?"

,,Můj Pane, bohužel pro Vás nemám kladné zprávy. Nepodařilo se mi najít svitek, který jste po mě žádal. Zbývá mi ještě projít pár míst, na kterých by se snad mohl vyskytovat, ale na místech, která jste určil Vy sám jsem nic nenašel. Je mi líto." Goyle sklopil hlavu před svým pánem a doufal že se mu dostane odpuštění, i když už všichni měli v paměti vepsáno že pokud nesplní zadaný úkol přijde trest.

,,To je velice nemilá zpráva. Jak těžké může být najít jeden jediný svitek. Ještě ke všemu, tak specifický, že si ho nikdo nemůže splést s jiným! To opravdu nikdy nepochopím."

,,Omlouvám se, ale o jakém svitku to tady mluvíte?" Victoria teď nechápala o jaký předmět se může jednat, ale podle toho jak Voldemort zuřil byl pro něj velice důležitým v jeho plánech.

,,Má drahá Vici, jedná se o svitek s mocí ovládnout mysl sourozenců se spojenou magií. Jsou sice velmi silnými, skoro by se mohlo hovořit o nepřemožitelnosti, ovšem s tímto kouskem pergamenu bych byl schopný jejich mysl ovládnout dokonce i na dálku. Ani bych je nemusel mít přímo u sebe, když bych svitek četl."
A je to v háji. Řekla si pro sebe Victoria. Pokud by pergamen objevit mělo by to fatální následky. Takže je jasné co teď musí udělat.

,,Luciusi, snad mi alespoň ty řekneš že máš dobré zprávy."

,,Můj Pane, pár jedinců jsem vypátral. Je těžké poznat zda by se mohlo jedna o ty pravé, ale jisté je to že k sobě ty osoby mají vždy velmi blízko a zdá se že i důvěra je mezi nimi nezlomná. Stále však pátrám i nadále, je velice těžké je najít bez jakékoli nápovědy či stopě."

Jak jinak. Lucius aby se taky nepředvedl ve správném světle. Co Victorii nejvíce zaráželo bylo že by mohlo být v ohrožení několik nevinných lidí a to je další zádrhel, který se jí nelíbil. Věděla že kdyby je Voldemort vyzkoušel a oni by se do jeho plánů nehodili - zabil by je, jako nepotřebné, což by pro něj také byli. Tohle bude muset nějakým způsobem vyřešit, ale jak to jí bylo záhadou, kterou nemohla jen tak rozluštit.

,,Výborně, hlídej všechny, které jsi zatím našem, Luciusi. Až bude čas vyzkoušíme jejich schopnosti, důvěru a vše ostatní co k tomu bude potřeba. Dnešní schůzi bych zakončil zadáním jednoho úkolu tobě Vici. A to tím že mi seženeš tyto tři muže." Podal jí úhledně složený pergamen, na kterém byla napsána tři jména.

,,Hugo Pérez, Barry Wood, Felix Flynt." Přečetla ony jména nahlas. U každého z těch jmen měla jen pár poznámek, které by se jí mohli hodit. Také je však možné že jí budou naprosto k ničemu.

,,Ano, tyto tři muže mi najdeš a přivedeš. Když se budou cukat přijít dobrovolně, klidně jim můžeš názorně ukázat jak to s nimi dopadne, když odmítnou mé vřelé pozvání. Máš na to týden."

,,Jistě, Pane. Máte alespoň nějakou představivost kde by mohli být?"

,,Ne, ale určitě budeš mít práce nad hlavu. Ví moc dobře co jsem zač a sami to již pocítili na vlastní kůži, takže se budou někde v ústraní, kde by je ani samotná smrt nehledala." Vici jen přikývla a začetla se do pergamenu, ve kterém si četla i když mučili Goyla. Byla tak zabrána do čtení a přemýšlení kde začne že ani nepostřehla že schůze skončila a v místnosti zbyla jen ona s Raddlem, který se ležérně opíral notnou chvíli o rám dveří a sledoval svou nejlepší smrtijedku. Nevěděl jestli uspěje, ale věděl že když ne tak si užije nejlepší mučení jaké kdy mohl. Sám byl velice zvědaví zda svůj zadaný úkol splní, většinou se stával že Victorie naschvál rebelovala proti jeho nařízení nebo přáním, ale zdálo se že je vše na dobré cestě, proto tedy spokojen odešel a zanechal za sebou dívku zabranou do svého vlastního myšlení.

Vici stejně jako včerejší den, i dne rozjímala nad tím co všechno četla a kde přesně by měla začít. Neměla nejmenší představu, kde by se oni muži mohli schovávat, ale věděla že tentokrát chce úkol výjimečně splnit. Byla zvědavá co má Raddle za lubem, ale také jí to do jejich plánu přineslo několik trhlin, které se jí tam vůbec nelíbili. Ovšem s tím člověk musí počítat, když je ve službách samotného monstra.

,,Co tu děláš tak pozdě v noci. A ještě tak lehce oblečená, vždyť nastydneš."

Šedovlasá dívka málem vyletěla z kůže jak se lekla hlasu, který se jí ozval hnedka vedle ní. Byla tak zabraná do svých myšlenek že ani nevnímala že k ní někdo jde.

,,Luciusi, vylekal jsi mě." Řekla snažíc se uklidnit své splašené srdce.

,,Promiň to jsem neměl v úmyslu. Ale neodpověděla jsi mi. Co tady tak pozdě?" Lucius se opřel ramenem vedle výklenku, na kterém Vici seděla a zadíval se ní čekajíc na odpověď.

,,Asi to samé co ty. Nemohu spát, myšlenky mi to nechtějí dovolit." Vici si unaveně protřela povzdechla a zadívala se na svého... Co pro ní vlastně Lucius znamenal? Spojence, přítele, kolegu na cestě zla nebo snad jen vrbu, u které se vždy mohla vypovídat? Sama nevěděla jak jejich vztah nazvat, ale doufala že ho za přítele pokládat mohla.

,,Jde to tu včerejší schůzi, že?"

,,Ano, nějak nevím jak naložit se svým úkolem."

,,Však ty na to přijdeš, i když se divím že ho chceš splnit, když ve většině případech nehneš ani prstem pro jeho příkazy." Dívka se musela ušklíbnout, protože měl pravdu. Nejdříve chtěla všechno nechat být, ale nakonec jí to docela zaujalo. Hlavně chtěla vědět a co Raddlovi bude, když je najde. ,,Ale bude nejlepší když se na to vyspí. Jinak se se zdravým úsudkem a nápady můžeš rozloučit."

A zase měl pravdu. Zvedla se a společně se rozešli směrem k jejich komnatám, ve kterých hned jak zalehli usnuli a ani jeden z nich do chvilku o světě vůbec nevěděl.