Víte jak vypadá bezvědomí? Vědci ve směsce říkají, že je to stav, ve kterém ztrácíte schopnost se hýbat, vnímat jakékoli vnější podněty, a ani nemůžete nijak reagovat. Ať už byste sebevíc chtěli... Bolest je ale naprostým opak. Vnímáte vše co se s vámi děje, reagujete na to, co se vám děje. Intenzita se buď zvyšuje nebo snižuje. Bolest vám vyžene z mysli všechny ostatní myšlenky a stavy, které jste doposud vnímali. Někteří vnímají spíš tu fyzickou bolest, ale mnohé bytosti dostane více na dně bolest psychická. Tu nikdo nemůže jen tak vyléčit kdejakým lektvarem či kouzlem. Skrývá se v nejtemnější části naší mysli a ne všichni ji mají dobře zapečetěnou, aby se k ní nemohl dostat ani on sám, natož pak někdo jiný. Trhá nám naši duši na kusy, dokud se té bolesti nakonec nevydáme napospas. Pokud se nevzdáme a nepůjdeme jí naproti. Někdo může říkat že ten člověk je srab, někdo že už byl silný dost dlouho a někdo zase jde vstříc peklu.

Něco velmi podobného zažíval i Lucius. Momentálně se snažil aby si nezbortil hradby kolem své mysli, která držela jeho černé svědomí. Už hodinu se musel díval bez mrknutí oka na mučení osoby, kterou miloval. Nesměl proti tomu protestovat, i když věděl že by měl. I když nechtěl aby jeho dívka trpěla. Nemohl. Musel držet svou roli až do konce, přesně tak jak musel. Bolelo ho celé tělo z toho jak se musel držet na místě. Tvář měl v křečích, když si musel držet kamennou tvář. Kolem srdce měl svíravý pocit - jako by měl někdo okolo jeho srdce sevřenou ruku, a s každou další minutou, co utekla v době mučení, jí sevřel o něco víc. Měl pocit beznaděje a selhání.

Viděl Vici jak se kroutila bolestí, slyšel její srdceryvný křik, jenž ťal do živého. Bojovala, tolik bojovala a nemohla ustoupit. A Lucius to viděl. Přechovával v sobě pýchu, že zrovna taková bojovnice, jakou ona byla, patří k němu. I ona musela hrát svou roli až do samého konce téhle zpropadené hry. A to dělala. Hrála, podváděla a prováděla triky, které jí dovedou k vysněnému cíli.

Pán zla byl ve špatném rozpoložení už když oba přišli do trůnního sálu. Byl naštvaný, sálalo to z něj na několik honů. Všichni se museli oklepat, když po nich přejel svým hrozivým, démonským pohledem. Usmrtil by vás už jen ten pohled. Hůlka netřeba. Lucius netušil co mohlo jeho pána tak vytočit do běla, ale hádal že pro ně to nevěstí nic dobrého. A když mu Victorie řekla že nesehnala ani jednoho z jeho požadovaných zrádců, nebylo to o nic lepší. Ještě než tasil hůlku proti šedovlasé dívce, zeptal se proč tomu takto je. Odpověď překvapila i snobského muže, jemuž dívka ukradla srdce. Odpověď udeřila silně do zlosti jejich pána. Smrt. Vznesla verdikt s naprostým koncem. Řekla že byli usmrceni v útocích, kterých se účastnili. Že podle podkladů, které dokázala sehnat, se mělo jedna o smrtijedy, nebo alespoň takto oděné osoby. Pověděla mu že se nedokázala dopátrat pachatelů, a že to nejspíš ani nebude možné. To Pána všeho zla rozzuřilo, a jeho krutost mu vydržela až do teď. Zdálo se že ani nedokáže přestat. Jako by byl posedlý.

Po další půl hodině, kdy už si Victorie ve své mysli začala říkat, že už to nezvládne, její mučení skončilo. Voldemort rozpustil schůzi a bez jediného slova odešel. Nikdo to nechápal. Ale všichni až na Victorii a Luciuse odešli rychle pryč ke svým povinnostem.

Lucius měl jasno, musel okamžitě jednat, jinak o svou nejbližší osobu přijde. Jeho mysl mu ukazovala různé scénáře toho jak to dopadne, ale on je musel hnedka zatlačit do pozadí a soustředit se pouze na ženu ve svém náručí, se kterou se urychleně přemístil ke Svatému Mungovi. Mohl jen doufat že nedorazili pozdě, když její bezvládné tělo předal do rukou lékouzelníků.

***

Temnota. Jediná proměnná, kterou byl Severus schopný vypozorovat kolem sebe. Nechápal co se stalo ani co se děje. Vzpomínal si na dezorientaci, kterou cítil těsně před tím než padl, ale vůbec netušil co se stalo potom, ani proč se tak stalo. Věděl že v sobě cítil nepokoj a nervozitu už dlouhou dobu, nedokázal si však vysvětlit proč to tak měl. Už nějaký ten čas bylo všechno v pořádku, dokonce se mu vrátili do života jeho ztracené dcery, o kterých se domníval že jsou mrtvé. Tak co se stalo? Co se s ním neustále děje? Na to nemohl přijít.

Nechtěl si to přiznat, ale měl strach. Cítil se jako v pekle. Netušil jak z té temnoty ven, nevěděl jestli to vůbec jde. Nic nechápal a to mu na odvaze a pochopení nepřidávalo.

Prudce se ve své mysli, kterou halila tma, otočil, když zaslechl šeptání někde v dálce. Nedokázal určit co to je. Měl pocit jako by mu někdo něco říkal, ale nedokázal zaslechnout slova, na tož celé věty. Měl pocit jako by to bylo stále hlasitější, ale přitom stále tak vzdálené.

I přes pocit slabosti ve svých nohách, a prakticky i celém těle, se vydal vstříc hlasu. Měl podezření že šel snad celou věčnost a stále nebyl ani trochu blíže. Jako by chodil stále na jednom a tom samém místě, nebo jako by se jeho cíl oddaloval stále dál a dál. Nebyl si jistý co z toho platí. Skoro si připadal jako kdyby si někdo s jeho myslí hrál a on tomu nedokázal zabránit, ale jeho ochrany nepolevily ani v jeho bezvědomí. Nitroobranu by dokázal ovládat i ve své smrti, tím si byl jistý na sto procent. Štvalo ho že neví co se mu děje. Začal být zoufalý. Lektvarista se snažil myslet, ale nemohl přijít na žádné řešení. Volal o pomoc - nic. Křičel a škemral. Nebyla tady žádná odezva, která by mu byla nápomocná.

Až pak se to stalo. Hlas. ,,Severusi.." šeptavý hlas. Dokázal rozpoznat své jméno. Bylo to blízko. Pár metrů od něj. Mohl se ovšem otáčet jak chtěl, nemohl nic zahlédnout. A pak znovu. ,,Severusi.."

Měl oči ponořené do temna černa, které se kolem něj rozprostíralo. Byly plné zmatku, strachu i jiskřičky naděje.

,,Severusi... Vzbuď.."

,,Vzbuď? Co tím myslíš?" Černovlasý muž nechápal co hlas, který s ním komunikuje má za cíl. Snažil se s ním komunikovat, ale nevypadalo to na to, že by to zabíralo.

,,Vzbuď se! Vzbuď se, Severusi." Hlas byl čím dál blíž. Čím dál více naléhavější. Přísahal by že ho slyšel přímo u svého levého ucha. Otočil se a ze tmy na něj hleděly dvě rudé oči, které se plnily slzami v barvě rubínu. Zdálo se mu, že žádné nebezpečí nehrozí. Chystal se přiblížit blíže. Sotva udělal krok, rudé oči se z ničeho nic prudce rozevřeli, jakoby se vyděsily, a najednou se k Severusovi začali rychlostí kletby přibližovat. Prudce zavřel oči a zakryl si rukama hlavu, když najednou...