,,Kdy si myslíte že se probudí?" Lívia se nemohla dočkat až bude jejich otec zase v plné síle. Byli to už dva dny co se jim Severuse podařilo vrátit zpátky, od té doby spal a odpočíval, čemuž se nikdo nemohl divit.

,,Myslím že už to nebude trvat dlouho, slečno. Podle mého se probudí během dneška." Po slovech bradavické léčitelky se dívky rozzářila a v očích jí hrála radost.

,,Kam se Vám vlastně zatoulala Vaše sestra, slečno?"

,,Po pravdě to vůbec nevím, madam Pomfreyová. Když jsme sem s otcem dorazili, pár hodin tu ještě byla, poté ale řekla že potřebuje na nějakou chvíli být sama, od té doby se tady neukázala."

,,Asi to pro ni bylo náročnější než dávala najevo." Poppy jen doufala že pouze to, a že se třeba nestalo ještě něco vážnějšího.

,,Nejspíš."

,,Nechám Vás samotnou, ještě musím za pár pacienty. Ale kdyby cokoli přijďte pro mě." Usmála se na dívku a odešla přesně jak řekla.

Lívia počkala až ošetřovatelka odejde a poté se otočila zpět na muže, který ležel na lůžku. Už vypadal o mnoho lépe, i fyzicky byl naprosto v pořádku. Teď už jen zbývalo doufat, že i psychika na tom časem bude optimálně dobře. Nikdo by se mu nedivil, kdyby to na něm zanechalo trvalé následky, ale bělovlasá dívka neztrácela naději, mistr lektvarů byl velmi silný a mocný kouzelník, a jen tak ho něco neporazilo. Tohle určitě nebude jiné. Možná to bude chvíli trvat, ale bude zase jako dřív, už jen kvůli nim si byla jistá že se jen tak nevzdá.

***

Byť by Victorie byla ráda jen u svého otce, nemohla si pomoci aby ji nebylo divné kde se nachází Lucius. Jen tak by neodešel, tím si byla víc než jistá. Zašla za Brumbálem aby se na něj optala, ale zpráva kterou od něj dostala ji znepokojila více než cokoli jiného.

Lucius byl povolán Voldemortem.

To nevěstilo nic dobrého, a také že měla pravdu. Od okamžiku jejich loučení v tajemné komnatě se už neviděli. Nedokázala si představit co by ho mohlo zdržet od vidění svého nejlepšího přítele, když málem zemřel. A také od ní. Bála se o něj.

Dva dny se toulala po hradě jako tělo bez duše, všem se vyhýbala a ani za svým otcem už nezašla. Teď nemohla. Neustále ji v myšlenkách poletovala představa toho, že jednoho sobě blízkého člověka zachránila a druhého by měla ztratit. To by nepřežila.

Zrovna se chystala jít do ředitelny, aby se pokusila poptat ředitele zda nemá o blonďatém muži nějaké nové zprávy, když v tom ho uviděla. Zrovna stál u vstupu do ředitelny. Vici na nic nečekala a rychle se k němu rozeběhla. Muž slyšel jak se k němu někdo rychle blíží, ale sotva se otočil, nestačil udělat nic jiného než jen pevně obejmout dívku, která se mu vrhla do náruče, a i když se snažila nedokázala potlačit vzlyk.

,,Kde jsi byl takovou dobu?" Šedovlasá dívka se na svého milence dívala s prosbou v očích. Sama ani nevěděla o co přesně prosí. Jestli o ujištění že je v pořádku, o to aby tohle už nikdy neudělal nebo jen o pouhé vysvětlení? Možná to bylo všechno dohromady. Hlavní bylo že by zpátky.

,,Byl jsem u něj, není moc času."

,,Jak to myslíš?" Vici nic nechápala. Na co není moc času?

,,On to ví. Ví že to, co celou dobu hledal jste ty a Lívia." Lucius se na svou milou lítostivě díval, nedokázal to nijak ovlivnit. ,,Musíme za Brumbálem, a to co nejrychleji. Musíme se připravit na nadcházející boj."

***

V ředitelně byli přítomní všichni profesoři, včetně Severuse, který odmítal jen ležet. Nechyběli taky ani Harry, Hermiona nebo Ron s Dracem. A samozřejmě dcery mistra lektvarů, Lucius a ředitel. Všichni měli při poslouchání Luciusova vyprávění smíšené pocity. Nejspíš nikdo by si je netroufl hádat, ale strach byl vidět na míle daleko u všech.

,,Kdy hodlá zaútočit, Luciusi?" Ředitel se přes své brýle podíval s obavou v očích na držitele znamení zla.

,,To si nejsem jistý, Albusi. Řekl jen že brzy, velmi brzy vše skončí jeho vítězstvím. Ale podle mého názoru, by to klidně mohlo být i zítra, kdyby se tak rozhodl. Má vše potřebné pro to aby mohl zaútočit. Má svou vlastní silnou magii, spojence, obry a spoustu jiných temných bytostí z celého světa. Nic mu nechybí, kromě Vici a Lívie. Myslím že jeho plán bude je od nás všech odříznout, a v nestřežené chvíli je zkusit přesvědčit jakýmikoli prostředky, aby byli s ním. Nebude se štítit použít i černou magii."

,,Albusi, co bude se studenty?" Minerva se na něj obrátila s otázkou, která všem ležela v hlavě. Nemohou je vystavit takovému nebezpečí.

,,Musíme je poslat domů. Dnes na večeři to vyhlásím a dám možnost starším studentům, aby se k nám připojili, pokud budou chtít."

,,Já se ještě dnes vydám k nám do tábora. Musím informovat i své lidi, spousta z nich je připravena na boj už mnoho let." Lívia se postavila a na všechny včetně svého otce hodila pohled, který jasně říkal že nehodlá poslouchat žádné nesouhlasné protesty.

,,I já dnes odejdu." Severus se málem složil, když slyšel i svou druhou dceru říkat, že ani ona u něj nezůstane. Zase je měl ztratit, byť jen do začátku války.

,,Vici, tohle mi nedělejte. Teď jsem se probudil a mám vás obě hnedka zase ztratit? To nemůžete myslet vážně!"

,,Tati, my musíme jít, pokud chceme aby z téhle války, alespoň někdo vyšel živý. Ty jsi jeho armádu neviděl. Už nejsou v tak malém počtu, je jich mnoho násobně víc."

,,Nechci vás znovu ztratit." Severus byl na pokraji svých sil.

,,My to víme, tati, my tebe také ne. Ale v tuhle chvíli nám žádná jiná možnost nezbývá." On věděl že jeho dcera má pravdu, jen se mu ta představa prostě příčila. Jen sklopil poraženě hlavu a dál ani nedutal.

,,Luciusi, ty zůstaneš tady s ostatními. Pomůžeš jim to tady zabezpečit, přemístit studenty domů, pokud to bude nutné, a budeš po boku našeho otce. A rozhodně nechci slyšet žádné protesty, tohle musím zvládnout sama." Řekla hned co viděla jak hodlá její přítel protestovat. ,,Pojď Lívie, půjdeme, ať jsme co nejdříve zpátky. Zatím se tady opatrujte, budeme se snažit přijít co nejrychleji to půjde." A jak Victorie řekla, tak také udělali.

Po jejich odchodu se všichni pustily do práce, které měly až nad hlavu. Mnoho z nich odešlo dělat více silnější, bezpečnostní opatření a jiní šli do Prasinek varovat obyvatele. Brumbál je jal jednání s ministerstvem a Severus se vrátil zpět na ošetřovnu, aby se co nejvíce zotavil a byl k použití v boji. A než se kdokoli z nich nadál, byl večer a čas na to říct vše studentům, které museli chránit. A snad se jim to i podaří - doufali.