,,Albusi, co chceš abych ti řekl?" Zeptal se aniž by svůj pohled odtrhl od ohně.

,,Nevím, třeba vysvětlení a pravdu." 

,,Jaké vysvětlení? Vše co se tehdy stalo jsem řekl předtím. Nikdo jiný kromě mě, Izabelly, Pána zla a smrtijedů, tam nebyl." Začínal být trochu zoufalý. I když to nikdy nedával najevo. Minulost ho začala dohánět a on už před sebou neviděl žádný úkryt, který by mohl použít. Dával si to celé za vinu. Kdyby se nepohádal s Izabell nic z toho by se nestalo a oni by mohli dál žít v klidu, ale on to musel všechno pokazit. 

,,A co ten dopis a ty dvě osoby, které jsi údajně chránil? K tomu taky nemáš co říct?" Ředitel se posadil na pohovku a pozoroval svého přítele s jemností v očích. ,,Severusi, jestli se v tom začnou šťourat, a oni začnou, tak tě nemohu chránit. Nebudu ti moci pomoci."

,,Já nepotřebuji žádnou ochranu, Albusi. Jsem ti vděčný, že jsi mi tenkrát a i nyní pomohl, ale jestli více věříš nějakému muži, který se rozhodl, že mi pošpiní pověst tím, že jsem údajně lhal celému systému, tak už se nemáme o čem bavit." 
Tohle skutečně nečekal. Bylo mu jasné, že mu ministerstvo neuvěří, ale že i Brumbál? To nečekal. Bylo mu v hloubi duše jasné, že mu lže. Nebyl na to hrdý, ale dělal to kvůli své psychice, tedy takhle si to alespoň neustále odůvodňoval. 

,,Tak to není, chlapče. Ale je mi velice líto, že jsem ti dal jakoukoli záminku k tomu, aby jsi si to myslel. Nechám tě už o samotě. Kdyby něco, víš kde mě najdeš." S tímto odešel a nechal rozpolceného Severuse samotného. 

Byl naprosto vyveden z míry. Nevěděl, co by měl čekat. Moc dobře věděl, že Pán zla nikdy nedělal nic, jen tak. O to větší nervozita se ho zmocňovala. Vůbec netušil, co by měl nyní udělat. Bylo mu jasné, že by o tom všem měl Albus vědět pravdu, ale on měl strach. Nechtěl znovu probírat minulost, ale nejspíš mu nic jiného nezbývalo. Ministerstvo se v tom bude šťourat, to mu bylo jasné. A jestliže najdou důkaz o jakékoli lži, případ bude znovu otevřen. To nemohl dopustit.

Nechtěl si v hlavě přehrávat pořád jednu a tu samou písničku. Zvedl se a sedl si za stůl, na kterém měl několik písemných prací, úkolů a samostatných výzkumů. To vše musel do zítřka udělat. A zrovna dvakrát se na to netěšil. 

***

,,No tak, Draco, řekni nám co ti je. Poslední dobou, vlastně už od začátku školního roku, jsi jako vyměněný. Nemáš žádné urážky na Pottera ani jeho ocásky, kteří se od něj nehnou na krok, sarkastickým poznámkám se taky vyhýbáš obloukem a když jsme minulý týden ztrapnili Grangerovou, tak jsi měl provinilý a sklíčený výraz." 

Draco. To byla kapitola sama o sobě. Ještě na konci pátého ročníku by dal cokoli za to, aby Harry Potter padl rukou Pána zla, ale teď ne. Ne po tom co se dozvědět chvíli po začátku prázdnin. On a jeho rodina museli přetrpět pod střechou pár smrtijedů a to už několik let. Byl vychován k tomuto vzoru. Jeho otec by byl hrdostí bez sebe, kdyby se stal jedním z nich, jenže tu byl problém. On to tak nechtěl. Nikdy se nemohl rozhodovat sám za sebe. Nikdy nemohl říct svůj vlastní názor. Musel jen sklopit hlavu a skákat přesně tak, jak otec nebo matka pískli. 
Přes prázdniny dostal do zad nejedno Crucio a to jen kvůli jeho vlastním názorům, které pronesl nahlas. Nikdy by se neodvážil udělat to, kdyby nebylo jedné osoby, kterou potkal ve svém pokoji na Malfoy Manoru, když se vrátil z vyjížďky. Dívka seděla ve výklenku okna a dívala se západ slunce. Draca vůbec nezaregistrovala a on měl šanci si jí pořádně prohlédnout. Od přírody šedé vlasy, oči zbarvené do černočerné tmy a růžové rty. Světlá pleť a výrazné lícní kosti. Strašně moc mu někoho připomínala, ale nemohl si vybavit koho. 

,,Promiňte, ale přejete si něco, slečno?" Zeptal se zdvořile. Dívka se lekla a málem spadla na zem, ale naštěstí udržela rovnováhu.

,,Ano, já... potřebovala bych si s tebou promluvit, Draco." Dívala se na něj prosebným pohledem a on tedy povolil.

,,Odkud znáte mé jméno?" 

,,Jsi známý, jako celá tvá rodina. A nemohli bychom si tykat?" Přešla k němu a usmála se. Měla nádherný úsměv, to nemohl popřít.

,,Dobrá, co jsi tedy potřebovala?" Zeptal se jí znovu a pokynul jí aby se posadila na jeho postel, na kterou následně usedl i on.

,,Potřebovala by jsem si promluvit o tvém kmotrovi. Severusovi Snapeovi," řekla a on moc nechápal. ,,Já nevím jak bych měla začít. Je to velmi složité na vysvětlování." Byla nervózní a bylo to na ní vidět.

,,Co takhle od začátku?"

,,Dobrá. No, abych nechodila kolem horké kaše," odmlčela se na malou chvilku. ,,Jsem jeho dcera."

Tahle slova Dracovi změnila život o sto padesát stupňů. Nevěděl moc jak se v té situaci zachovat, ale nakonec vše vyřešili. Všechno mu vysvětlila a sdělila mu své podezření. O několik dní se jim to jen potvrdilo. Od té doby byli nerozlučná dvojka. Victoria mu řekla i o její mladší sestře, která ale zmizela beze stopy a oni jí nikde nemohly najít. Dělali vlastní průzkum celého domu, dokonce i vězení kam měl Draco velmi přísný zákaz vstupu, ale nic nenašli. Jen pořádně pádné důvody, proč tam Draco nesměl. Otroci, vězni, různí trestanci, kouzelná stvoření i mudlové. Nic hezkého na pohled. 
Pak ale skončily prázdniny a oni se museli rozloučit. O jejich vztahu nevěděl nikdo. Drželi ho v tajnosti a dařilo se jim. Píšou si každý den a udržují si tak přehled naprosto o všem co se děje na straně toho druhého. 

Díky Victorii Draco přehodnotil veškeré své názory i chování. A přesně to se s ním nyní dělo, ale jeho dva nejlepší přátelé o ničem neměli ani tušení. Pansy a Blaise při něm vždycky stáli a on před nimi nechtěl mít žádné tajnosti, ale tohle jim říct nemohl. Nešlo to. 

,,Nic mi není, Pansy. Jen mi poslední dobou není moc dobře. A trochu jsem přehodnotil celou tu naší rivalitu s Potterem. Nechci být stejný jako otec, a tím dosáhnu jedině změnou," ušklíbl se na ní a ona nevěděla co říct.

,,Konečně se ti rozsvítilo?" Zeptal se ho Blaise.

,,Jo, i tak by se to dalo říct," zasmál se.

,,Že ti to trvalo," škádlil ho a Draco mu dal menší ránu do ramene. Načež si jeho přítel začal stěžovat na šikanu a že to poví Snapeovi.

,,Klidně příteli, ale nespíš ti to k ničemu nebude."

,,To se ti to vytahuje, když máš v učitelovi i kmotra, co?" Vysmála se mu černovláska.

,,To si piš," dal jim za pravdu Draco a dál už se jeho nálada a chování nijak neřešilo. Pansy byla konečně v klidu a dokonce zrušila i všechny vtípky, které měli naplánované na Zlaté trio.