Pocit po přemístění se nemohl rovnat strachu, který projel oběma osobám celým tělem poté, co nedaleko od nich hrozivě zahřmělo. Ne že by se Lucius nebo Victoria báli bouřek a hromobití, ale když se z ničeho nic objeví nedaleko od nich, zvlášť když to nečekali, tak by snadno kde kdo vyletěl z kůže.
Lucius je přemístil před obrovskou budovu. Měla nádech starého sídla, několik let, možná i staletí, přesto však vypadala zachovale a udržovaně.

,,Luciusi, kam jsi nás to přemístil?" Vici se rozhlížela kolem sebe jestli by ono místo nepoznala, ale paměť jí buď to přestala sloužit nebo jednoduše řečeno jí její milenec dovlekl na zapomenuté místo na mapě světa.

,,Jsme v Británii, Vici. Jen je to část, která je skrytá skoro před všemi kteří o ní nevědí."

,,A co je to za místo?"

,,Je to místo, které by se velmi líbilo Grangerové."

,,Knihovna?" Vici nemohla uvěřit vlastním očím. ,,Luciusi, vždyť ta budova je dvakrát tak velká jak Malfoy manor."

,,Přesně tak. A také je to místo, jenž Barry Wood navštěvoval velmi často, a to i po své přeměně v upíra. Je to strašný knihomol."

Ani jeden se nezdržovali a rozešli se s hlubokým nádechem vstříc neobjevenému. Lucius zde párkrát byl, ale bylo to už pár let zpátky. Zato Victoria tady nebyla ani jednou a obávala se toho co by na ně mohlo čekat v útrobách zdejší knihovny. Jistě. Každý by si řekl: "Čeho bych se asi tak mohl bát v knihovně?" Ale nikdo z nich nenaháněl pro Pána zla člověka se silou několika kouzelníků a mozkem génia. Podle toho co se o Barrym zatím dozvěděla byl strašně vychytralý a rozený bojovník, ale nebyl to zbabělec, který by jen tak zmizel. Muselo se stát něco, co ho donutilo opustit Pána zla a ukrýt se před ním do samotných končin.

Prošli ohromnými dveřmi s vyrytými ornamenty a zlatavými potisky. Prošli jimi do dlouhé chodby, která vedla snad přes celou knihovnu a kdyby to šlo a ještě dál. Po celé délce chodby bylo mnoho dveří, za nimiž se mohlo skrývat mnohé. Byly na nich různé ornamenty i písma, které Vicki nikdy za svůj život ani neviděla ani o nich nikdy neslyšela. Byla to pastva pro oči, a věděla že kdyby byla ještě dítě, tak by se už rozběhla do každých dveří a prohledávala jejich tajemství. Naštěstí pro ní už byla vyspělá a cvičená v mnoho odvětví magie i boje. Věděla že jít do jakýchkoli dveří by pro ní mohla skončit tragicky, a tak se pevně držela za svým partnerem, který tady byl alespoň jednou, aby mohl zhodnotit sám, kam smí a kam naopak ne.

,,Co všechno v téhle knihovně vlastně je?"

,,Jak by jsi mohla čekat o knihovny jsou tady především knihy o historii, černé i bílé magii. Prostě všechno o kouzelnickém světě. Ale dokonce i o tom mudlovském." Lucius se podíval na Vicki a ta se trochu zamračila. Poznal že tomu nerozumí a hnedka začal vysvětlovat. ,,Tato knihovna je výjimečná ve své rozsáhlosti znalostí. Našla by jsi tady snad vše na co by jsi jen pomyslela. Dokonce zde je i místnost, která obsahuje knihy mudlovského rázu. Jak určené k učení tak k relaxaci. Barry se zde zdržoval velmi často. Rodinu nikdy neměl, a ani co vím, tak po ní nikterak zvlášť netoužil. Měl za to že rodina je závazek, který by ti jen mohl uškodit."

,,Jak to myslíš uškodit?"

,,No, velice podobně jako Pán zla, uznával i to že pokud máš k někomu city, může ti to akorát tak uškodit. Byl toho názoru, že bez lásky a přátel okolo sebe je nedotknutelný v okamžiku ohrožující jeho život."

,,Například když po tobě jde Temný pán. Nemá ho čím vydírat ani ho nemá čím vylákat zpátky k němu. Dokonce si myslím, že i kdyby mu veřejně nabídl svobodu, tak ani to by ho nemotivovalo k tomu, aby opustil svůj úkryt, že ano?" Vicki se celou dobu dívala na Luciuse a naslouchala jeho vyprávění.

,,Možná máš pravdu, Vici. Víš, Barry Wood je velmi chytrý a bystrý muž. A podle mě by Temnému pánovi ani na takovou veřejnou zprávu neskočil a nepřišel by za ním. Ale nejvíce mě mrzí jedna věc."

,,Která?"

,,Ta, že i Pán zla měl takový názor na začátku celé naší skupiny. Když nás začínal shánět dohromady, tak nám říkal přesně toto. Bohužel potom co ztratil většinu své síly, začal na vše nahlížet úplně jinak. Už to nebyl ten vůdce, za kterým bych stál stůj, co stůj."

,,Změnil se k horšímu."

,,Ano, a už se nikdy nevrátí do starých kolejí."

,,To jsi si uvědomil velmi brzy, starý příteli."

Dříve než šedovlasá dívka stačila odpovědět, přerušil jí zhrublý hlas, rozléhající po chodbě knihovny. Oba návštěvníci se rychle otočili a byli připraveni kdykoli vrátit úder, který by mohl ve chvilkové nepozornosti přijít. To se ovšem nestalo. Za nimi se o zeď ležérně opíral vysoký, tmavovlasý muž. Kdyby Vici nedokázala ovládat svou mimiku, musela by otevřít pusu dokořán, nad tím jak moc dobře ten muž vypadal. Široká ramena i svaly pokrývající jeho tělo byly vidět i přes košili, kterou na sobě měl. Největší krásu mu ovšem dávali jeho rudé oči, které zářily jako dva rubíny. Vicki byla učarovaná, ale to by nikdy před Luciusem nemohla říct.

,,Copak tebe a tvé děvče přivedlo až sem. Snad jsi se nezačal vzdělávat, Luciusi. To by jsi mě vskutku překvapil. A jen doufám, že jsi jí nevzal až sem na rande, protože to už by jsi opravdu ztratil šmrnc."

Lucius se musel nad Barryho poznámkou uchechtnout a Vici nebyla o nic moc pozadu. ,,Barry, ty mi ale lichotíš po tolika letech co jsme se neviděli. Koukám že ani přeměna ti nemohla vzít smysl pro humor."

,,To mi nikdo nikdy nevezme, příteli. To si pamatuj." Řekl velmi vážně a pak se na dva návštěvníky usmál. ,,Tak copak tady hledáte?"

,,Neměl by jsi tady nějaké místo, kde by jsme si mohli popovídat v klidu a soukromí?" Lucius, i když se situace ulehčila humorem, byl stále jako na trní. Nevěřil mu.

,,Jistě, pojďte za mnou."
Šli zhruba tři minuty, než se dostali do místnosti, ve které byly křesla sestavená do kruhu a uprostřed skleněný stolek.
Hned jak se posadili, tak Vicki začala.

,,Pane Woode, Luciuse již znáte, ale mě nikoli. Jmenuji se Victoria Snapeová."

,,Ale, ale... Dcera Severuse? To je mi ale překvapení." Svýma rudýma očima začal dívku před sebou zkoumat.

,,Myslím že to máte se svým přítelem velmi společné."

,,Asi Vás moc nechápu, slečno." Wood se trošku zamračil jak se snažil přijít na to, o co se vlastně jedná.

,,Mluvím o vašem příteli, Hugovi Pérezovi. Tvářil se úplně stejně jako vy nyní."

,,Hugo? Také jste s ním mluvili?"

,,Ano, nedávno jsme u něj byli, Barry." Lucius se na svého bývalého kolegu podíval a doufal že si sám utvoří obrázek, proč u něj vlastně byli.

,,Hádám že to není úplně náhoda. Poslal vás sem Temný pán mám pravdu?"

,,No, ne tak docela. To mě za Vámi poslal. Chce abych Vás za ním přivedla. Netuším proč, ale myslím že odpověď vy víte."

,,Mám menší tušení proč by mě sháněl. Otázka je proč mě prostě nečapnete a já tak už neležím u jeho nohou."

,,Řekněme, pane Woode, že jsem úplně stejná jako můj otec. On také nikdy nechtěl plnit úkoly, které mu byly dány, ovšem já, na rozdíl od něj, ty úkoly opravdu neplním. A ani nyní to nebude výjimkou."

,,Ale jste tady. Proč by jste tady nebyla, kdyby jste jeho úkol nechtěla splnit?"

,,Můžeme si navzájem vypomoci, pokud o to máte zájem." Vicki nevěděla jestli jí tohle spojenectví vyjde. On neměl co by ztratil. Neměl nikoho ani nic za co by mohl bojovat. Klidně by mohl sedět tady až do samotného konce a čekat jak válka dopadne.

,,Oč jde?"

,,Nechci po Vás nic jiného, než Vaši důvěru. Úplně stejnou nabídku dostal i pan Pérez a přijal jí. Já u Vás budu doufat v to samé, ale je to pouze na Vás. Jde o to že by jste se až do války mohl schovávat jako do teď. Ale jakmile bych Vám poslala vzkaz přišel by jste na místo bitvy a stál na mé straně. Pokud by jste snad pochyboval, mohu Vás ujistit že k boji nedojde."

,,Vy máte hodně těžký a fikaný plán, že?" Podíval se na Luciuse, který je zakroutil hlavou a usmál se.

,,To vskutku mám, pane Woode, dokonce ani tady Lucius o něm nevím."

,,Ani ty? Tak to už musí být opravdu něco."

,,Tak co? Přijímáte? Je to jen a pouze na Vás. Mohl by jste po bitvě žít jako svobodný člověk."

,,A jste si na sto procent jistá?"

,,Kdybych mohla tak i na tisíc procent, ale tak necháme si tam raději nějakou rezervu, že?" Vici se křivě usmála a propalovala muže před sebou pohledem, který ovládal jen její otec.

,,Dobrá tedy, budu očekávat Vaši zprávu, slečno."

,,Děkuji, pane. Brzy na viděnou."

Jen co se rozloučili, přemístili se oba dva na lesní palouček v jednom lese na indonéském ostrově.