,,Před dvěma dny nám na oddělení přišel dopis, ve kterém se anonymní muž zmiňuje o Vašem případu," řekl muž, který seděl nalevo od ministra. Byl svalnatý, měl černé, krátké vlasy a hnědé oči. Celou dobu v ruce svíral pár složek, ve kterých začal hledat hned jak přestal mluvit. Nakonec jednu vytáhl a podal jí Severusovi.

,,Může to být přeci podvod," konstatoval Albus.

,,Ano, ale i tak to musíme prověřit, i když je to divné po čtrnácti letech," uznal ministr.

Severus mezi tím stihl otevřít složku, která skrývala různé fotografie z místa vraždy Izabell. Také pár různých dopisů, ale Severuse zaujal pouze jeden jediný dopis, který viděl poprvé v životě. A dokonce dokonale poznal i rukopis. Byl Pána zla, poznal by ho kdekoli a kdykoli. Už několikrát ho Pán zla pověřil, aby někam někomu donesl jisté korespondence, které by jen tak někomu nesvěřil. Ale tohle ministrovi ani jeho poskokům říct nemohl. Bylo by to příliš nápadné a určitě by mu jen tak nevěřili. Věděl, že by ho poslali na výslech pod veritasérem a o to nestál, protože věděl, že by se ptali i na více otázek, než jen na to zda tento rukopis je opravdu toho jehož jméno se neříká.

,,Severusi?" Oslovil ho ředitel Bradavic a Sverus se mu ihned podíval do očí. ,,Poznáváš rukopis toho muže?"

,,Ne, pane. Ani jsem ten dopis ještě pořádně nečetl." Nechtěl nic víc, než aby konečně odešli a nechali ho být jen se sklenicí whisky a hlavou plnou vzpomínek.

,,Tak ten dopis přečti nahlas. Ani já ho nečetl, tak alespoň zabijeme dvě mouchy jednou ranou," usmál se na něj Brumbál.

To ano, mě samotného a Vaše čtení. Pomyslel si sarkasticky.

,,Vážený pane ministře, 
jsem velice zklamán Vámi i Vašimi bystrozory. Myslel jsem si, že mají náš milovaný kouzelnický svět chránit. Že když se někdo ztratí, mají ho najít. Když někdo někoho zabije, mají najít toho, kdo to udělal a vyšetřit to. Ale nejspíš jsem se já i má rozrostlá rodina velmi zmýlily.
Určitě si vzpomenete na den dvacátého devátého září roku devatenáct set osmdesát tři, že? Myslím, že na ten den nikdo jen tak nezapomeneme. Byl to pomalu měsíc od smrti Potterových. Ale kdyby jste si náhodou nevzpomněl, tak Vám to usnadním, aby jste snad nemusel prohrabávat ty hromady papírů, co na ministerstvu máte. Jedná se o den, kdy byla zabita Izabella Snapeová, žena Severuse Snapea, který byl při tom útoku velmi vážně zraněn.
No, ale k věci. Díky mému velice důvěrnému zdroji, Vám byly vyloženy lživé výpovědi z tohoto dne. Přesněji řečeno od samotného Severuse Snapea. Tudíž se ani nedivím, že Vám některé podstatné věci unikly a nemohly jste tak předejít dalším ztrátám na životech. Nic méně to už náš Severus sám moc dobře ví a jistě Vám vše podstatné poví.

Severusi, že se nestydíš. Toto byl ohromný podraz nejen pro tvou ženu, ale i pro další dvě, tobě velmi blízké, osoby. Snad své činy nějak ospravedlníš, i když si myslím, že už to nikomu nepomůže, ale myslím, že pro svou vlastní ženu bys to udělat mohl, i pro dvě osoby, které jsi měl chránit, ale nezvládl jsi to. Selhal jsi, a to se jen těžko omlouvá a odpouští.

S vřelým pozdravem L. V."

Nevěděl co říct. Byl naprosto mimo a nechápal, co měl Pán zla vlastně v úmyslu, ale tušil, že se to brzy všichni dozví. Teď bylo jen otázkou kdy. Už vůbec nechápal, co chtěl naznačit jemu. Věděl, že by nepsal nic jen tak. Že by na to neupozorňoval jen tak po čtrnácti letech. S lehkou nervozitou a zmatením si přejel všechny přítomné pochybným pohledem až se zastavil u Albuse Brumbála, který na něj hleděl se zvláštním pohledem. Mistrovi lektvarů bylo jasné, že už se mu pár teorií honí hlavou, ale žádnou z nich nemá jak dokázat.

,,Co nám k tomu řeknete, pane?" Zeptal se ho ministr, který se zdál lehce nervózní a Snape se mu ani tolik nedivil, protože on byl nyní na stejné vlně. Jen s tím rozdílem, že on to na sobě nedal znát.

,,Nic," prohodil Severus jen tak do vzduchu a lépe se opřel do křesla.

,,Nic? To je celá Vaše odpověď na tuto věc?" Ministrovi oči ho propalovaly skrz na skrz.

,,Ano, nic jiného k tomu říct nemohu."

,,Tak nemůžete," uchechtl se muž sedící po pravici ministra Popletala. ,,Tady máte před sebou dopis, ve kterém nám někdo tvrdí, že nejste nic víc, než lhář, který evidentně někoho kdysi kryl, ale teď už to není nutné, protože ty osoby jsou údajně mrtvé. A Vy k tomu nemáte co říct?" Muž se rychle postavil na své nohy a Severus nemarnil ani vteřinu k tomu aby ho napodobil.

,,Myslete si o mě co chcete," vyprskl naštvaně profesor. ,, Ale jedno už si krucinál zapamatujte. Onoho osudného dne mi zabily ženu, kterou jsem miloval a snažil se ji chránit do posledního okamžiku. Ten den mi vzali vše na čem mi záleželo, a i mnohem více. Místo toho abyste mi už navždycky dali pokoj se v tom musíte znovu začít vrtat. Jen kvůli nějakému idiotovi, který u toho nikdy nebyl a neví o tom ani ň. Ale něco Vám řeknu. V jednom měl pravdu. Měl pravdu v tom, že místo toho aby jste začali něco dělat s touhle zemí, tak tady otravujete lidi, kteří už chtějí mít jen klid. Jak jsem řekl, tehdy jsem přišel o všechno. Určitě bych tedy nic nezatajoval. Přeji si jen abych mohl jednou vidět ty parchanty, co to mé ženě udělali, mrtvé. A ještě s radostí bych tančil na jejich hrobech. Vy místo toho abyste je tehdy našli, tak jste případ uzavřeli s tím, že jste zatkli dva parchanty, kteří ty ostatní jen vedli a tím to pro Vás i další lidi haslo."

,,Co si to dovolujete?!" Zvolal muž, který stál přímo před Severusem a naštvaný pohled mu opětoval.

,,To co Vy ke mě, pane, Přijdete si sem a začnete mě tady obviňovat z něčeho, co jste měli řešit už tehdy. Ani jste se nepředstavili, ale mě obviňujete z toho, že jsem údajně tehdy někoho chránil. Víte co? Pro dnešek toho mám plné zuby. Všechno si sbalte a vypadněte odtud. Zítra mám učit a já si potřebuji připravit dost věcí pro studenty, které, jen tak mimochodem, je mou povinností taky chránit."

,,Severusi, to přeci není nutné," uklidňoval ho Albus, ale on na jeho řečičky nebyl zvědaví.

,,To tedy je, pane řediteli. Nenechám nikoho, aby mě tady křivě obviňovali, jen na základě nějakého vyšinutého idiota, který se rozhodl, že po čtrnácti letech nemá co dělat, tak si napíše dopis ministerstvu," zamračil se na ředitele a jeho pohled jasně říkal, že o ničem nehodlá diskutovat.

,,Tohle bude mít své..."

,,Dost!" Zvýšil hlas ministr. ,,Tohle nikam nevede. Pokud si to pan Snape přeje, tak samozřejmě odejdeme. Chápu Vaše rozhořčení, pane Snape, ale i přesto, to nějak budeme muset řešit." Stoupl si nyní i ministr a stoupl si k rozčílenému muži, který, kdyby mohl, tak by pohledem zabíjel.

,,To chápu, ale to už si budete muset vyřešit Vy sami, pane ministře. Rozhodně Vám s ničím pomáhat nehodlám. Vím co jsem tehdy viděl a co jsem prožil. Nepotřebuji to mít opět před očima. A teď bych byl rád kdybyste odešli."

,,Zajisté, těšilo nás, pane Snape. Albusi, rád jsem tě znovu viděl."

,,To i já tebe, Kornélie." Albus byl tak laskavý, že je vyprovodil a Severus už jen slyšel jak klaply dveře. Chtěl být sám, ale věděl že Brumbál ho nenechá. Bude to chtít vysvětlit a toho se bál nejvíc. A jako by to neříkal. Když hleděl do hořícího krbu a nevnímal, dal mu starý muž dlaň na rameno, to Severuse přitáhlo zpět do reality.

,,Tak mluv, chlapče," byla slova, která si tolik nepřál slyšet.