,,Hele, slyšeli jste o té dívce, kterou napadl vlkodlak?"

,,Já slyšela, že jí napadl ten jehož jméno se neříká."

,,Prý to byla úplně cizí holka."

,,Je na pokraji smrti. Madam Pomfreyová si s tím vůbec neví rady."

Harry se mohl jen dál podivovat nad tím, kolik si toho kdo dokáže vymyslet a udělat z toho realitu. I když musel uznat, že pár nitek těch keců je pravda. Ptal se sám sebe proč to mají za potřebí, ale to se asi nikdy nikdo nedozví. Dotyčný k tomu mohl mít vždy ledajaké důvody. Samota, vztek, chce se zviditelnit, nuda a kdo ví co ještě. Říkal si, že jestliže si tohle všechno povídají o Victorii, dívce, kterou prakticky nikdo nezná, kolik si toho asi tak povídají o něm, když skončí náhodou na ošetřovně? Bývá to dost často a opravdu by ho to zajímalo. Ne proto, aby pak mohl dotyčného nějak potrestat či mu to oplatit, ale aby se pobavil. Je vidět, že lidská fantazie opravdu nezná hranice.

,,Nechápu proč to všichni musí řešit. To nemají dost svých starostí?" Rozčilovala se Hermiona. Nemohl se jí divit. Ani jeho to dvakrát netěšilo, ale co mohli dělat?

,,To nevím, Hermi. Nejspíš jejich život není tak moc zajímavý a proto se hrabou v soukromí těch ostatních," řekl Harry a dál jedl svoji snídani.

,,Jak to asi zvládá Snape?" Nadhodil Ron, který se na vteřinu přestal ládovat lívanci a zapojil se do konverzace, kterou jeho dva nejlepší přátelé vedli. Neměl lektvaristu moc v lásce, ale od té doby, co si s ním promluvili a on jim ochotně všechno pověděl na něj trochu změnil názor.

,,Vsaď se o co chceš, že dnes a pár dalších dní budou všechny koleje připraveny o nemalý počet bodů."

,,Taky si myslím. Dneska, když jsem šla do velké síně, jsem na něj narazila. Udělil třem mrzimorským čtvrťákům školní trest na tři týdny a odebral každému dvacet dva bodů."

,,Tak už to začíná."

,,A ještě dlouho to nebude mít konce." Hlas ledový jako kus ledu dolehl k jejích uším a oni byli přímo donuceni se zvednout hlavy a podívat se na narušitele jejich snídaně.

,,Malfoyi, jak se vede?" Optal se ho Harry.

,,Mohlo by být líp, Pottere."

,,Jak si to myslel, Draco?"

,,Neměla by jsi být nejchytřejší v ročníku? Ne-li na celé škole?"

,,Haha, moc vtipné," hraně se zasmála nebelvírka.

,,Já vím, o to šlo," řekl Draco povýšeně, ale přitom se usmíval. ,,Myslel jsem to tak, že se Vici nezotaví jen tak."

,,Jo, čím déle to bude trvat, tím to bude jen horší a horší."

,,No, vidíš to, Grangerová. Když chceš, tak ti to o pálí, " ušklíbl se na ní Draco.

,,Jdi se zahrabat," zamračila se na něj Hermiona a dál v tichosti jedla snídali.

***

,,Odevzdejte mi své výtvory a můžete odejít." Řekl Severus hlasem, kterým každému naháněl strach. Všichni studenti věděli, že s ním není radno si zahrávat, proto se o to ani nikdo nesnažil. Jenže dnešek byl všem, kteří vstoupili do jeho hodin, osudným. Temného netopýra vytočilo doslova a do písmene všecičko. Každé koleji strhl tolik bodů, že její studenti byli rádi, že ještě nějaké vůbec mají. Trestů naopak tolik nebylo, avšak našlo se pár jedinců, kterým bez mrknutí oka byl přidělen.

Hned jak profesor lektvarů ohlásil konec hodiny se všichni studenti okamžitě zvedli, odevzdali své brečky, jak Severus nazýval jejich výtvory, a zmizely jako pára nad hrncem. Opravdu nemohl pochopit jak mohlo tolik tupohlavců projít do dalšího ročníku, ale hold se s tím musí smířit. Ještě si zapsal pár poznámek a už se chtěl odklidit do svých komnat, ale jako naschvál se narušitel přeci jen našel.

,,To ty chudáky musíš tak tyranizovat, Severusi?" Uchechtl se Draco na svého kmotra, když vešel společně se zlatým triem do jeho učebny.

,,Jaké tyranizování máš na mysli?"

,,Nedělej že nevíš," mlaskl Draco a sedl si na stůl hned před katedrou. ,,Během této poslední hodiny si zadal pět trestů a odebral odhadem sto dvacet pět bodů. To je i na tebe moc, a to už je co říct."

,,Měli dávat pozor a ne dělat kraviny, Draco. Můžou si za to sami. Jak za tresty, tak i za body, kterých bylo mimochodem sto čtyřicet." Severus se posadil na židli a pozoroval všechny přítomné lhostejným pohledem.

,,No, ještě ke všemu," řekl Ron.

,,Pane, nemyslíte, že už je to přes čáru?" Zeptala se opatrně Hermiona. Byla jediná z jejich party, která Severusovi stále vykala. Byl rád, že si uvědomuje jejich postavení, ale nevadilo by mu ani tykání. Teď už ne.

,,Nic není přes čáru," zasyčel.

,,Ale ano, to tedy je," odrazila se od stolu, o který byla celou dobu opřená a přešla ke katedře. ,,A Vy to moc dobře víte, pane. Patnáct bodů strhnout za to, že si někdo odkašle? Dvacet pět za to, že se jeden student upustí nůž? Několikrát sebrat deset bodů za to, že studenti škrábou brky moc nahlas? Opravdu Vám tohle nepřijde přes čáru? A vy se přestaňte smát! Tohle je vážná věc." Otočila se zpět na své přátelé, kterým se nestíhal dostávat kyslík do plic, jak moc se smáli.

,,Promiň, ale sama musíš uznat, že to je směšné," šklebil se Harry.

,,To tedy je."

,,Tak se nám pak nediv," dostal ze sebe Ron.

Zatím co se vydýchávali a snažili se nabrat vzduch zpátky do plic, Severus se nad tím zamyslel. Měla pravdu. Bylo to přes čáru, ale on se v těch chvílích nedokázal ovládnout. Teď ho dokázalo naštvat v podstatě cokoli. Měl pocit, že i kdyby před ním byl samotný ministr kouzel, neovládl by se a poslal mu do tváře pár přesně mířených poznámek či urážek. A to pěkně peprných.

,,Přiznávám, že to bylo přes čáru, ale musíte mě pochopit. Nezvládám to." Severus už to nevydržel. Došla mu síla. V tuhle chvíli nedokázal své pocity držet na uzdě a ani je nemohl schovat za nic neříkající masku.

,,Všechno bude zase dobré."

,,Jak to můžete vědět, Hermiono?" Zeptal se jí lektvarista a podíval se na ní. Z očí se mu pomalu začaly spouštět slzy zoufalství a strachu. ,,Přišla jste snad na něco, co by nás dovedlo k tomu parchantovi, který to mé dceři udělal? Nebo jste snad našla nějaké zázračné kouzlo či lektvar, který by všechno dokázal spravit?"

,,Ne, pane, nic takového jsem nenašla. Ale věřím, že vše zlé je k něčemu dobré. Taky vím, že Vaše dcera je bojovnice skrz na skrz," opřela se o katedru a dívala se mu přímo do očí. Ostatní za ní jen tiše seděli na stolech a naslouchaly jejím slovům stejně jako Severus. ,,Stejně jako její otec. Ani Vy jste se nikdy nevzdal, a to ani navzdory tomu, jak moc to bylo těžké. Vy jste Temnému pánovi musel sloužit mnoho let, ale vídat jste ho musel pouze pokud Vás zavolal. Za to Vaše dcera, ta s ním musela být skoro každý den, nebo stále musí, a zvládla to do dneška. Dokázala zachránit už nejeden život, a to i když věděla, že za to bude pykat ona sama. Je to ta nejstatečnější dívka, kterou jsem kdy viděla. A síly má také mnoho. Ale nemyslíte, že kdyby viděla jak se tady za ní litujete a obviňujete, že by jí to jen více ublížilo a ona by si pak dávala za vinu tohle celé? Že by si řekla: ,,Kdybych vytasila hůlku o něco dříve, nemusela bych tady teď ležet, a táta by si pak nemusel vyčítat, že to zpackal." Jenže to si myslíte jen Vy, že je to Vaše vina a Merlin ví co ještě. Právě teď leží Victoria na ošetřovně a potřebuje aby její otec zůstal silný stejně jako doposud. A možná i více."

Nyní nebyl Severus jediný kdo měl líce pokryté slanou vodou. Ron s Dracem na tom nebyli o nic lépe, a Harry se jen tak tak držel aby se k nim nepřidal. Všechno to, co jejich kamarádka řekla byla pravda a oni to moc dobře věděli.

,,Sama madam Pomfreyová řekla, že jí při životě drží jen její vůle a síla. A z čeho myslíte, že to asi tak čerpá? Z lidí kolem sebe. Těch nejbližších lidí. Od Vás," chytila ho za ruce a jemně se usmála. ,,Tak se koukejte sebrat a zajeďte zpět do starých kolejí, protože jedete po špatné trati, která Vás nepovede nikam jinam, než do samotné temnoty, která by Vás za chvíli celého pohltila, a Vici s Vámi."

,,Vy jste opravdu otravná, nebelvírská šprtka, Grangerová," ušklíbl se a všichni ostatní s ním. ,,Ale za tenhle proslov Vám děkuji."

,,Nemáte zač, s radostí ho někdy zopakuji."

,,Já myslím, že pro zbytek svého života mi to bohatě stačilo." Všichni se zasmáli a pro Hermionu to byl jasný signál výborně odvedené práce.

***

Mezitím co Victoriin otec dostával cenné rady do života, na ošetřovně měla lékouzelnice plné ruce práce. Neustále chodila kontrolovat Vici, odpoledne se jí sem dopotáceli dva brankáři, kteří si při famfrpálu vyřídili své účty a teď seděla nad haldou dokumentů, které musí mít do zítřejšího ráno hotové. Svou páci milovala, ale to papírování by nejraději zakázala. Měla pocit, že ta práce vůbec neubývá, spíš naopak přibývá a jí to začínalo lézt na mozek.

Byla natolik zabraná do své práce, že ani nezaregistrovala nezvaného hosta, který evidentně neznal návštěvní hodiny. Šel tiše a v klidu k jedné z obsazených postelí. Byla zakrytá závěsy, které osobě za ní měli poskytnout trochu soukromí i jisté bezpečí. Avšak pro tohoto muže to nebyla žádná překážka. Potichounku si vlezl za závěsy a začal si prohlížet spící dívku, která přerývavě dýchala a bylo na ní vidět, že je hodně vyčerpaná.

,,Má milá," zašeptal muž a pohladil jí po líci. ,,Ty máš pořádnou výdrž, to se ti musí nechat. Každý jiný kouzelník či čarodějka by po tomhle kouzlu zemřeli, ale ty jsi vydržela. Obdivuji tě. I když jsi na pokraji sil, nevzdáváš se."

Muž si se zájmem prohlížel její tvář, než zavadil pohledem o její břicho. Bylo přikryté jen slabým obvazem, který získával rudou barvu. Musela mít nesmírné bolesti. I on už by jí podlehl a přivítal by klid temnoty. Tak proč ona ne? Možná to bylo tím, že on už neměl pro co, nebo spíš pro koho, dále žít. On jen přežíval. Kvůli pomstě, kterou chtěl splnit, ale jak se zdá dívka měla velmi tuhý kořínek.

,,Vím, že pátráš po tom, kdo jsem a proč jsem ti tohle udělal. I tvá rodina a blízcí. Přitom je to naprosto zbytečné, protože ty to moc dobře víš. Hluboko ve své mysli máš na mě vzpomínku, ta jen tak nezmizí. Ale tak, snad by ti při vzpomínání mohlo pomoci toto." Řekl šeptem a na polštář vedle ní položil zcela obyčejnou obálku, ve které byl velmi důležitý obsah. Muž by jistě zůstal i déle, kdyby se neozvaly dveře od kanceláře lékouzelnice. Stejně tak tiše jako přišel, tak zase odešel. Nikým a ničím nezpozorován. A kdyby ho přeci jen někdo zahlédl, vylíčil by jeho odchod spíše jako náhlé zmizení.