„Nemyslíte si, že by bylo fajn se někdy vrátit na nějakou chvilku za zdi?"

Heichou v ten moment až moc zatlačil na okenní parapet, který zrovna utíral a on s hlasitým křupnutím praskl. Když se ke mně otočil od své práce, na kterou teď nejspíš úplně zapomněl, viděl jsem, že jsem to radši říkat neměl.

„A ty si myslíš, že tě nebudou chtít na místě zabít a místo toho tě přivítají s otevřenou náručí?!" jeho hlas byl teď opravdu přímo ledový, že jsem cítil chlad, pomalu se šířící po mém těle, což mě donutilo na prázdno polknout.

„J-jen jsem se ptal!" snažil jsem se sám sebe zachránit nějak od toho pohledu plného zlosti, ale po chvíli už heichou vypadal klidnější.

Uměl se opravdu skvěle ovládat, o tom nebyla ani sebemenší pochybnost.

„Už se tam nevrátíme, smiř se s tím," pronesl po tom, co se ke mně znovu otočil zády, aby mohl pokračovat ve své práci, ale všiml jsem si, že byl tím lehce rozhozený, když třel prasklinu v parapetu, jakoby to byla nějaká zažraná špína.

Přešel jsem od provizorní knihovny, kterou jsem zrovna uklízel, k němu, abych mohl obtočit své ruce kolem něj, přitisknout se k jeho zádům a vtisknout mu polibek do vlasů.

„Chcete mě mít pro sebe, že?" Tohle jsem už věděl dost dlouho. A věděl jsem také, proč mě zachránil. Všechno to do sebe prostě zapadalo, dávalo to smysl. Miloval mě, i když mi to nikdy neřekl. Neřekl jsem to ale ani já. Prostě jsme to oba věděli.

Tělo v mé náruči se ke mě otočilo čelem a nebeská šeď se setkala se smaragdovou barvou mých očí. Hodně krát mi to tvrdil...

„Pořád nemůžu pochopit jaké přesně barvy jsou tvoje oči."

Leželi jsme spolu v naší společné posteli, která vznikla spojením našich dřívějších, kde jsme spali zvlášť. Ruku jsem měl podloženou pod svojí hlavou a druhá líně klouzala po křivce zad heichou, když ležel vedle mě na břiše a díval se mi už asi deset minut v kuse do očí.

„To pořád hádáte jakou barvu mají moje oči?"

Místo odpovědi jen nepatrně naklonil hlavu na stranu, jakoby se snažil mé oči prozkoumat pohledem ještě z jiného úhlu.

„Řekl bych, že jsou barvy smaragdu," konstatoval po další minutě a dál si je se zájmem prohlížel.

„Smaragd? Myslím, že jsem to někde slyšel. Možná od Armina." Nemohl jsem si přesně vybavit, jestli jsem to slyšel od někoho jiného nebo jestli to Armin nečetl v jedné z těch vládou zakázaných knih a vnějším světě, ve kterém jsme teď žili.

„Ten malý blonďák je opravdu chytrý. Smaragd je drahokam."

Ha, jak jednoduché.

„A tvoje oči mají barvu lesknoucího se smaragdu na slunci," dodal, než zamyšleně řekl: „Nejkrásnější na světě."

„Ano chci. Je to až tak těžké poslechnout můj rozkaz, aby jsi zůstal se mnou?"

Takovou upřímnou odpověď jsem popravdě nečekal, ale v poslední době mě heichou hodně překvapoval. Tím, že jsme nemuseli bojovat s titány a žít mezi jinými lidmi se postupně stával víc otevřenějším a upřímnějším. A to mi dělalo radost.

„Nejsou tu zdi, takže jsme si tu rovni, zapomněl jste?" Úšklebek se mi mihl na tváři, když jsem si na to vzpomněl. Před půl rokem...

Pochopil jsem, že si heichou vzpomněl, když typicky povzdechl. „To je můj poslední rozkaz," vykroutil se z toho, jak jinak.

Oba jsme v takovýhle tématech byli mistři, ale kdo by se divil, když přijímáme jeden od druhého zvyky a charakteristické znaky naší mluvy?

„A já ho hodlám vyplnit," pousmál jsem se sebejistě a políbil heichou na tvář, abych svůj „rozkaz" zpečetil.

„A teď mám na tebe chuť."

Tak tohle jsem fakt nečekal. Překvapeně jsem na něj pohlédl, neodvraceje zrak. „A-ale – a co – co úklid?" dostal jsem ze sebe kloktavě, ale už jsem byl lapen do pasti těmi sladkými rty, které se do mě zběsile pustily.

„Máme tolik času," řekl v klidu, když se na pár chvilek od mých rtů odtrhl, aby ze mě mohl dostat mojí pracovní košili, ve které jsem většinu času uklízel nebo fyzicky pracoval a než jsem stihl udělat něco víc, dopadl jsem na postel, ve které jsme se už nespočet krát milovali. Drobné ale silné tělo mě v dalším momentě zalehlo. Koukal jsem na heichou pln překvapení, než jsem to hodil za hlavu a s úšklebkem stiskl ten svůdný zadeček.

„Nedotýkej se mě." Následně mé ruce byly odmrštěny stranou a sevřeny nad mou hlavou, což ve mě vyvolalo další překvapený pohled.

„Tch, jako vždy dominantní." Tohle jsem taky od něj pochytil. Bylo to pro něj tak charakteristické a teď to dělám i já, ale komu to vadilo? Heichou si nějak nestěžoval a já už vůbec.

„Buď rád, že ti dovoluju abys mě šukal." Svůdně pozvedl jedno obočí a já se kousl při tom slastném pohledu do rtu. Měl pravdu. Oba jsme byli svým způsobem dominantní a byl jsem rád, když se moje teorie v tomhle oboru potvrdila. Strašně rád mě dráždil, protahoval celé ty milující a spalující touhou momenty a když už konečně došlo na mě, byl jsem skoro nemilosrdný vůči němu.

Bral jsem si ho kolikrát bez přípravy, hned a tvrdě, protože jeho dráždění mě kolikrát svádělo k šílenství. V jiných případech jsem se mu snažil věnovat dostatečnou péči, ale neměnilo to samotný fakt, že jsem byl s ním stejně dost tvrdý a nepříčetný. Možná tak jen dvakrát jsem byl opravdu, ale opravdu něžný, což bylo při našem úplně prvním a druhém milování, které nastalo snad před třemi měsíci.

„Věřte, že toho si užívám nejvíc," lišácky jsem se usmál, abych ho vyprovokoval.

„Oh, já myslel, že si nejvíc užíváš mé mučení," a na důkaz svých slov se sehnul k mému odhalenému opálenému krku, aby se do něj zakousl a následně poraněnou kůži nasál mezi své zuby.

Potěšeně jsem sykl nad tou nepatrnou bolestí, než jsem ze sebe dostal: „Obecně si užívám... Mmm, každý moment s vámi."

Pustil nasátou část mé kůže a bez pochybností jsem mohl konstatovat, že mi právě vytvořil další cucflek a nejspíš se nacházel vedle toho, který se hojil po našem předvčerejším zběsilém milování na pláži, kdy mě pak heichou málem zabil za to, že byl celý od písku.

„Jsi masochista, víš to?" Jeho dech se pohyboval někde na mé hrudi a prakticky všechny mé svaly se napjaly, když se jeho zuby pustili i do mé pravé bradavky.

Tichý sykot se dostal z mých rtů, ale zase jsem byl neuvěřitelně potěšen. Když váš milenec dělá všechno, co tak milujete, samozřejmě, že se vám to bude líbit.

„Ale to vy tak –" Hlas se mi zlomil, když na můj ztopořený penis, běsnící pod látkou kalhot a spodního prádla zatlačilo koleno heichou. Tentokrát jsem nemohl zadržet zasténání a konečně mi uniklo ze rtů.

„A sténáš jako holka," dodal, jako bych před tím nic neřekl.

Pro svoje vlastní dobro, jsem se rozhodl mlčet, ale, Bože, tak moc jsem ho chtěl provokovat.

„Jste moc pomalý," konstatoval jsem a vysmekl své ruce z jeho sevření, abych ho mohl odstrčit a zároveň převalit na záda, ale jeho to nějak moc nepřekvapilo. Vlastně to s nim neudělalo nic.

„Jako kdyby ty jsi nebyl."

On mi to oplácel! Ale když už jsme u těch slov...

„Hm, něco mě napadlo. Budu vám šeptat různé úchylárny dokud mě nebudete doslova prosit o to, abych vás ošukal."

Tch.

Čekal jsem, že taková bude jeho reakce a věděl jsem, že má slova ho donutí k tomu, aby tekl. Možná že dosáhnu i toho, že díky mým slovům vyvrcholí. Hmm...

Sklonil jsem se k jeho uchu a lehce na něj vydechl. Jeho reakce mi vždycky prozrazovala, nakolik je vzrušený a tentokrát se lehce zachvěl. Jsem na dobré cestě.

„Pamatujete na naše poprvé? Jak jsem vám ho kouřil a dráždil vaši chvějící se dírečku? Mmm... A vy jste se na mě tak svůdně díval. A vaše rty..." Lehce jsem se dotkl jeho ušního lalůčku. „Pootevřené ve sladké extázi, že? Kdyby jste se viděl... Byl jsem připraven se udělat jen z toho, jak jste vypadal..." Nedíval jsem se teď na něj, ale lehké chvění jeho těla mi prozrazovalo, že ho to opravdu vzrušuje.

O něco víc jsem ztišil hlas, aby dosáhl větší účinnosti.

„Jste pokaždé tak neodolatelně sladký a nejvíc miluju ty vaše svůdné pohledy... Když se na mě tak díváte, mám chuť vás ošukat do bezvědomí, abyste mě měl plnou hlavu a myslel neustále jen a jen na mě. A když se koušete do rtu..." Při té vzpomínce jsem se sám kousl do rtu. „Mám pokaždé pocit, že doslova zešílím... Ach, Levi... ani nevíš jak moc mě to vzrušuje..."

„Miluju tě."

A nebylo důležité, komu ta slova patřila.