Autor: TanevaneEf

🤝

Se zatajeným dechem se plížil podél zdi ke svému cíli. Pomocí paží zašpiněných krví se snažil zorientovat v kanceláři svého šéfa, kterého vlastníma rukama před chvílí připravil o život. 

Škrábance, které mu přibyly na zápěstích během rvačky, se pomalu zacelovaly v nové jizvy. Přesto s každým dalším krokem zanechával na zdech nesmazatelné šmouhy. Bylo mu to jedno. Jdu si pro to, co mi patří. Nalhával si.

Dlaní pravé ruky pokrytou mozoly konečně narazil na hrany trezoru, který byl umístěn vysoko nad jeho hlavou. Tvář mu zkřivil pomstychtivý úsměv.

Chladnými bříšky prstů nemotorně vyťukal čtyřmístný kód, který znal nazpaměť. Čekal. Najednou se trezor s hlasitým vrznutím otevřel. Tušil, že má jenom chvíli, než se jeho dveře opět zavřou.

Stoupl si na špičky, aby do trezoru dosáhl snáz, ale nestačilo to. Byl příliš malý. V duchu si zanadával. Mělo ho to napadnout dřív. Čas se mu krutě tenčil.

Konečky tlustých prstů bezradně jezdil po kovové hraně a snažil se jimi dosáhnout co nejdál. Bezúspěšně.

Zoufale přemýšlel nad všemi svými možnostmi. Někde tu musí být šéfova židle. Uvědomil si.

Příliš pozdě. Jeho tělem náhle projela vlna bolesti doplněná mrazivým křupnutím. Místností se rozlehl mužův křik, když ocelové dveře trezoru nemilosrdně uvěznily jeho ruce.

🤝

Co na to Trnka: Přestože se rozuzlení dalo očekávat (asi zejména podle názvu dílka), je tohle double-drabble skvěle vystavěné a neméně mistrně napsané. Jediná drobnost, která mě trošku rušila, je oddělení uvozovacích vět (nalhával si, uvědomil si) od kurzívou vyznačených myšlenek pomocí tečky, kterou bych nahradila čárkou. Fascinuje mě, jak protagonista není vůbec představen tak, aby s ním čtenář sympatizoval, ale přesto je příběh krásně čtivý.