Udýchaná, zmatená, vystrašená a, a ještě něco, co neuměla Georgiana zcela pojmenovat, se opřela o zavřené dveře svého pokoje, nerozhodná, jestli je zamknout, či nikoliv.

Protože, zamknout se v domě hostitele, je urážkou pána domu, protože se jeho host necítí v bezpečí. Zároveň, ale po tom, co se stalo v knihovně, je na bíle dni, že v nebezpečí rozhodně je.

S bušícím srdcem, se na konec odlepila od masivu dveří aby vklouzla zpět do postele.
Přehoz si přetáhla přes hlavu a rozvzylykala se.

Již ten první večer, kdy jí tak nestoudně navrhnul tu otřesnou věc s dědicem, si o něm myslela dost, hlavně toho nedobrého, ale po té, co jí předvedl, jak nicotná je její vůle, jí bylo ještě hůře.

Protože v sobě doposud chovala jiskřičku naděje, že nakonec se z manželství a vůbec styků s ním, vysvobodí.

Bezděčně si tiskla jednu dlaň na ústa a jednu na to místo na krku, kde neustále cítila chladivě palčivý pocit.

Nakonec však vyčerpaná zážitky usnula.

Spánek nepřinesl však kýžený odpočinek, nebo jasnější mysl.

Vstávala sice do pokoje, kde již v krbu plápolal oheň, měla k dispozici teplou vodu k mytí, ne jako když byla malá nebo na škole, kdy si musela rozbít krustu ledu, protože bylo potřeba, aby jako šlechtická dcera byla houževnatá, zdravá a odolná.

I přes všechnu tu péči, neměla dobrou náladu.

Bude muset sejít k snídani, tvářit se nezúčastněně, vést alespoň základní konverzaci s ostatními u stolu, hlavně tedy s ním.

Tím, co?

Nedokázala ani ve své mysli najít výraz, kterým ho nazvat, protože jen lord Fitzroy, vévoda z Bedfordu, nebyl ten, který vystihl její pocity. Pojmenování, prostopášník, hejsek ty také jejím pocitům nevyhovovaly.

Ona velmi málo kdy klela, to ani polohlasem nebo v duchu.

Ač by mohla nazvat vévodu zhýralcem, zmetkem, darebákem, nebo prevítem, hluboko v sobě věděla, že takový prostě není.

Komorná Marie, jí pomohla upravit účes a obléci se do šatů, ve kterých se jí bude dobře absolvovat nákupní den.

Rozbolela jí hlava, což plíživě očekávala už od procitnutí.

Požádala Marii, zda by jí mohla pomoci najít levandulový olej, aby si jím mohla potřít spánky.

„Bohužel slečno, nikde ho tu nevidím," pokrčila rameny, chystala se odejít.

„Prosím počkejte Marie, markýza, nemá?" optala se.

Komorná odmítavě zakroutila hlavou a odcupitala po svých povinnostech u své paní.

Georgiana se sebrala, před zrcadlem nasadila svou obvyklou masku aby se vydala do přízemí, cestou se zastavila v ložnici Anny, ta jí však poslala napřed.

Když došla ke schodišti, zespodu právě stoupal důvod její neklidné noci.

Vévoda se na ní pousmál, v očích se mu odrazilo světlo:

„Dobré jitro, slečno Leedsová," pozdravil a pokračoval ve výstupu.

Ona jen ucouvla, pak ještě o krok, nakonec se otočila a bez ohledu na cokoliv, konvence, slušné chování, etiketu utekla zpět do svého pokoje, aniž by opětovala pozdrav, nebo jinou zdvořilost.

Očekávala jeho smích, ale za dveřmi bylo ticho.

Nikdo, tedy Bedford, jí nepronesládoval, ani se nesmál.

Uchem, přitisknutým ke dveřím, přemýšlela o situaci, ozvalo se zaklepání:

„Slečno Leedsová,"

Její srdce vynechalo úder.

Odskočila od dveří, které se otevřely:

„Doprovoďte nás k snídani," usmíval se na ní, do rámě mu byla zavěšená markýza.

„Myslela jsem, že už jste odešla dolů. Překvapilo mě, kdy Jasper, řekl, že nikoliv," podivila se Anna.

„Dobrý den, milosti" vypravila ze sebe s malým pukrlátkem, „jen jsem si zapomněla vzít kapesníček," dodala jako vysvětlení, dívající se všude a na vše, jen ne, na Fitzroyie.

Přesto viděla, jak se poťouchle zatvářil, přesto ji neobvinil ze lži.

Rychle sebrala zmíněný kousek látky z toaletního stolku, zasunula jej do rukávu:

„Jsem hotova," vykročila, naznačila, že je bude následovat.

Měla však dávno předpokládat, že se muži, svých hraček jen tak nevzdávají, zvláště, když je zrovna tolik baví:

„Pojďte slečno, přidejte se k nám," nabídl jí druhé rámě.

Georgianě přeběhl mráz po těle, nemohla říci, že je to nevhodné, ani odmítnout, aniž by řekla pravdu, jediné co mohla bylo poděkovat, zavěsit se do onoho muže a doufat, že se nestane nic hrozného.

Přeci jen je to jen pár yardů, možná čtyři, pak je schodiště, tam nebudou moci jít takto.

Při tom se snažila držet od něj co nejdále, aby i přes vrstvy oděvů, jak jeho, tak jejích necítila to teplo, které z něj žhnulo včera v noci.

„Jak jste se vyspala slečno Leedsová? Zdáli se vám hezké sny?" optala se jí markýza.

Georgiana lehce klopýtla.

Jasper, ji přitáhl blíže tím, jak přitiskl svou paži blíže k tělu:

„Opatrně, slečno," lehce jí domlouval.

Georgiana rychle odpověděla:

„Bohužel jsem měla špatnou moc, budily mě děsivé sny," přiznala baronesa.

„To je mi velmi líto, přesto budeme muset zvládnout všechny naše dnešní pochůzky, zítra se již budeme vracet na Bedford," politovala jí Anna, ale bylo to, to jediné.

Tím došly ke schodišti, mladá žena se začala pouštět mužovi ruky. Neočekávala, že by mohla být markýza rychlejší, dokonce je o dva kroky předešla.

Její pohyb vévoda zarazil, přidržel její ruku, zašeptal:

„Ani se o to nepokoušejte, nemyslete si, že nepotrestám vaši drzost," pro zdůraznění, zachytil její prsty v rukavičce svou druhou rukou.

Georgiana, se nesnažila ani usmát:

„Jistě, milosti," odvětila, mezi tím, co jí srdce divoce pumpovalo krev, což se projevilo v barvě jejích tváří. Také to nepomáhalo bolesti hlavy, která již začínala mít vlastní osobnost.

V doprovodu vešla do jídelny, věděla, že musí něco sníst, prohlédla si servírovací tácy a usadila se k připravenému místu.

Přistoupila k ní služebná, která zde včera nebyla, nebo ji spíše nepotkala:

„Prosím jen opečený chléb a trochu másla, dám si kávu," předala svou objednávku.

Po očku si prohlédla pánův bohatě naložený talíř, klobásky, chléb, vejce, taková běžná bohatá snídaně, ve dny, kdy se neobědvá.

Stejnak tak i markýza se svým přídělem nešetřila. Narozdíl od synovce, ona si dopřávala sladkou variantu s vdolečky.

Georgianě se dělalo zle.

Nasoukala do sebe co se dalo, doufajíc, že ta káva, kterou by ona kávou nenazvala jí trochu uleví.

„Nejste moc velký jedlík, že slečno Leedsová," nepřešla tuto skutečnost, Anna.

Georgiana se podívala dámě do očí:

„Nevdané ženy, které uvedly do společnosti přeci nejedí," zamrkala, aby zaplašila mžitky, „tedy jedí střídmě, aby nepřišla vniveč jejich garderóba," dodala.

Doufala, že to bude bráno jen jako vtip.

„Slečno, vy už máte manželství zajištěno, není potřeba být atraktivní pro další muže," zabručel nesouhlasně Bedford.

Obezřetně se k němu otočila, s touhou pronést něco o tom, že stále nejsou manželé, ji zarazil ďábelská vychytralost v jeho očích.

Přesto si nemohla pomoci a popíchla ho:

„Jsem ráda, milosti, že se nemusím snažit tedy ani pro toho nastávajícího. Není potřeba kupovat nové šaty, budou stačit mé hnědé," nestačila dokončit, ptotože vévoda vyběhl z místnosti, kam doléhala jen ozvěna jeho vzdalujících se kroků, po schodišti.

Markýza, udiveně nadzvihla obočí, Georgiana lehce pokrčila rameny, netušíc, co právě rozpoutala.