Georgiana sledovala jak služebná za sebou zavřela dveře.

Na tváři se jí objevil poťouchlý úšklebek, chystala se vyvést zábavný kousek, možná spíše zákeřný.

Tuto stránku své osobnosti téměř potlačila, ale vždy věděla, že ne jen Henry, měl sklony dělat problémy.

Vědoma si skutečnosti, že mladé dámy přeci nevědí, jak rozdělat oheň, nebo jak se o něj postarat, cítila vítězství.

Bez zaváhání přiživila plamen, komín zatím bez obtíží odváděl veškerý kouř. Nyní utrhla kus ze svých ošklivých šatů, kupodivu to na nich nebylo poznat, namočila ho a celý plamen hezky přidusila. Jen co se místnost naplnila kouřem jak potřebovala, pohrabáčem onen kus ohořelé látky odstranila mimo dohled.

Bez studu si ušpinila tvář sazemi, s kusem onoho kovu v ruce, řádně kašlající a slzící, vyběhla na chodbu aby volala o pomoc.

Nad schody se zhroutila do kleku, vzlykala, přes ramena přehozený tartanový pléd.

Nečekala dlouho, přiběhla Marie, Eli i Lestryde.

„Co se stalo! Slečno!“ překřikovali se.

Georgiana zakašlala: „Krb. Začal kouřit. Myslela jsem, že stačí,“ znovu kašel a vzlyk.

„Zas ten modrý pokoj!“ vykřikla znechuceně Marie.

Eli, objala Georgianu kolem ramen:

„Pojďte slečno,“ sice ani ona neměla nápad, kam vzít rozechvělou šlechtičnu, ale byl na ní žalostný pohled.

„Lestryde,“ ozvalo se zezdola, „co se to děje v mém domě!“

Vévodův komorník se stihl jen narovnat, kdy už jeho pán stanul u skupiny lidí.

Šokovaně zamrkal.

„Vypadá to pane, že opět ten krb v modrém pokoji nefunguje správně,“ stáhl se kousek do pozadí. Velmi dobře vycítil silný závan zlosti a nelibosti, který sálal nyní z jeho jinak klidného pána.

„To nikdo ten krb nekontroloval?“ vyštěkl na Eli, která zde byla jediná domácí sloužící.

Na to čekala Georgina, zdvihla obličej a zadívala se uslzeným pohledem na vévodu:

„Eli zkontrolovala krb a odešla, vše bylo v pořádku. Teprve po té, přestal komín táhnout. Asi je to i má vina, vždy jsem viděla, jak služebné jen prohrábnou ohniště pohrabáčem,“ zkroušeně odvrátila zrak k předmětu, který svírala ještě v ruce.

„Lestryde,“ oslovil ho vévoda.

„Ano, pane,“

„Uhaste oheň v modrém pokoji a vyvětrejte ho. Nechte přestěhovat věci slečny Leedsové do jiného vhodného pokoje,“ po té přesunul pohled ke komorné a služebné, „doprovoďte slečnu do koupelny a pomozte se jí umýt a upravit,“ nakonec znovu pohlédl na baronesu, „jak se cítíte slečno?“

Georgiana, znovu pohlédla na pána domu:

„Děkuji, milosti. Určitě budu v pořádku, jen jsem se vydělsila. Měla bych se vám omluvit,“ schválně se dost neohrabaně postavila, naznačila mírné pukrle, „moc se omlouvám za ten zbytečný rozruch, pokud mě omluvíte,“ záměrně teatrálně se více zabalila do plédu.

Sledovala, jak si lord před ní uvědomil, nedostatečnost jejího oděvu a trhnutím odvrátil pohled.

„Jistě, jděte. To nebyla vaše chyba, neměl jsem vám ten pokoj vůbec přidělovat,“ zamulal a začal sestupovat zpět po schodech.

Mladá šlechtična uvnitř jásala, byla to sice jen malá bitva, ale drobné pokroky rozhodnou o vítězi.

Nechala se doprovodit do koupelny, Eli, zajistila teplou vodu, protože saze studenou nelze umýt. Dokonce ohřáli vodu pro koupel, bylo přeci nemožné, aby slečna chodila po nákupech a byla cítit jak vyuzený kus masa.

Marie jí pomohla s mytím jejích dlouhých hustých vlasů, řádně je vysušila a rozčesala.

V pokoji, kam byla přesunuta bylo hezky zatopeno, aby její vlasy řádně proschly a ona nechytila rýmu.

„Bylo by možné získat něco teplého na pití? Ještě mě škrábe ten kouř v krku,“ vyslala žádost ke služebné.

Eli, rychle odcupitala pro teplé mléko s medem, jak tedy rozhodla kuchařka, protože to měla vždy připravené nad ohništěm, a ona rozhodně nebude rozdělávat oheň v kamnech.

Georgiana, sedící v křesle kousek od krbu, usrkávající nápoj se spokojeně usmívala. Dostalo se jí omluvy a nikdo nepřišel na to, co provedla.

Látka, která jí pomohla vyvolat kouřové efekty v ohništi stihla uschnout a shořet ještě před tím, než lordův komorník, celé ohniště uhasil.

Naslouchala zvukům v domě, které utichaly, jak se markýza odebrala také do své komnaty, to jak jí popřál dobrou noc vévoda.

Neslyšela ho už scházet do přízemí, předpokládala, že taktéž šel do své komnaty.

Dopila šálek, zabalená do plédu, vyšla na chodbu, ta se topila ve tmě. Vrátila se pro svícen se svíčkou, aby mohla bezpečně vejít do místnosti, která jí uchvátila hned na první pohled.

Byla zvyklá chodit lehce a opatrně, proto se kradla tmou, jak zkušený zloděj.

Dveře knihovny byly pootevřené, což jí vyhovovalo. Postavila svíčku na stolek a zavřela za sebou.

Bez studu zapálila olejovou lampu, aby tak osvětlila větší prostor.

Těžké závěsy zakrývaly velká okna, vše kolem, jí přišlo mírumilovné a dokonalé.

Namátkou přistoupila k jednomu z regálů, prsty přejížděla po hřbetech knih a četla si jejich názvy, některé, hlavně ty vázané v kožených deskách, musela vyndat.

Všechny byly zaměřené na botaniku, ať už jako atlas, tak i péči o různé druhy rostlin včetně hospodářských plodin a pěstování zeleniny.

Odhadovala, že v další část bude zaměřená na faunu.

Málem se nahlas zasmála, když její odhad byl správný.

Našla i sbírku notových záznamů, ty však přešla pouze jen jako něco, co je naprosto nezajímavé.

Odhadla, že romány budou v druhém poschodí knihovny, vyšla tedy po točitém schodišti, světlo lampy sem sice už moc nedosahovalo, ale přesto byla chopná najít svazky Shakespearových her, romány od Austenové.

Nakonec však do rukou vzala Byronovy Hebrejské písně, došla k oknu a poodsunula závěs, dovnitř vpustila měsíční světlo a očima klouzala po známých verších.

Až dostane příležitost, jistě tu nalezne plno děl, které nezná.

Opatrně vrátila knihu na své místo, zatáhla závěs, vydala se na cestu zpátky.

V půlce úzkého, točitého schodiště se zastavila, u jeho paty někdo stál.

Ne někdo, ale sám vévoda.