Georgiana, se také opřela a trucovitě odvrátila tvář k okénku,  mělo zatažené rolety i tak za ním byla tma.

Protože uvnitř kočáru byla tma, uvědomovala si, že toto gesto je opravdu zbytečné a dětinské.

Poslouchala vévodův smích, byla ještě více naštvaná. Byla zvyklá na to, že si muži myslí o ženách, zvláště těch svých, že jsou nevzdělané, hloupoučké, vhodné jen k rození potomků.

„Nerad vás vyrušuji, baroneso z Leedsu, jem bych se rád ujistil, že si uvědomujete, že začal leden,  je to po mnoha letech opravdu studený leden, nebylo by pro vás tedy lepší, sednout si ke mně, přikrýt se dekou?“ ozval se vévoda, v hlase škádlivý tón.

Baronesa se naježila:

„Nemám obtíže sledovat kalendář. Oblékla jsem se pro cestování, děkuji tedy, zájem nemám,“ sveřepě překřížila ruce před prsy.

Fitzroy, se usmál.

Není kráska, ale je tvrdohlavá, odmlouvá a je vzpurná.

Vždy měl v oblibě krocení dravců i koní. Rád je vychovával, také jeho stáje byly vyhlášené po celém království.

Teď, dostane do rukou to nejhůře zkrotitelné zvíře, ženu.

Neztotožňoval se s myšlenkou hrubého násilí, ale tresty mu nepřišli vůbec špatné. Hned si jich pár představil, nenávidí, když mu odmlouvají. Zvláště, kdy je to hloupé jednání.

Přesto se rozhodl, chvíli ji nechat být. Markýza Anna, už si poradí s jejím postojem k věci.

Přesto je zvláštní, že má i tuto stránku osobnost.

Společnost, která ji poznala, vždy popisovala Georgianu jen jako nemluvnou, tichou, nevýraznou, nemastnou a neslanou, ti kteří si asi dali trochu práce s jejím poznáním jen dodávali, je to klidná osobnost, nevyhledává žádné excesy.

Georgiana si vyčítala, svůj emocionální výlev, když se chystala na cestu, opomněla jednu drobnost, tou byly boty. Měla slabost, pro hezké střevíce, proto nyní měla nazuté jen hedvábné, které jí moc tepla nepřinášely.

Jak si jen mohla dovolit, nepřezout se do vycházkových bot!

Lála si v duchu. Bezděčně si občas třela nohy o sebe. Popotahovala cestovní plášť, aby se utěsnila od chladu, který ji obklopoval.

Monotónnost jízdy, absence čehokoliv k upoutání její mysli, přemítání stále stejných, nic neříkajících informací, ji postupně ukolébalo do říše snů.

Jasper, poslouchal, jak se žena před ním snaží zahřát. Doufal, že uzná chybu, bude prosit aby se směla vrátit k němu, hezky do tepla, ale ona tak neučinila.

Sám přemýšlel o tom, proč opravdu jen nevykoupil od Leedse ty pozemky. Určitě by mu prodal i uhelný důl, který je uzavřený a ukrytý. Současný baron, neměl potřebu být někým větším, tak jako jeho otec.

Proč se rozhodl uzmout jeho dceru, udělat z ní rukojmí, vyžadovat po ní rození jeho dětí?

Dvakrát, možná i čtyřikrát, ji spatřil ve společnosti.

Nebyli nikdy formálně představeni, přesto neprojevila žádnou snahu, aby se toto nedopatření, opravilo.

Ona ho jen přehlédla a šla dál. Což by pýchu každého muže, uvědomujícího si svou vlastní hodnotu, pochroumalo. Vše co o ní chtěl vědět, se musel dozvědět podloudně, oklikou. Nemohla ho přece okouzit nevýrazná slečna Leedsová.

I dnes, když vstoupil, zachovala vznešené vystupování a etiketu.

Jak jí řekl, hodila by se na královský dvůr. Její ostrý, přesto velmi zdvořilý jazyk by si našel cestu do nejednoho srdce.

Při dumání, nad okolnostmi mu došlo, že dáma naproti, usnula.

Povytáhl roletu, aby dovnitř vpustil trochu měsíčního svitu, zatoužil prohlédnout si ji.

Rty lehce pootevřené, tmavý vějířek řas položeny na bledé tváři.

Působila křehce.

Cesta na Bedford bude trvat ještě hodinu, rozhodl se zjistit, jaké že jsou barvy na spektru, usmál se pro sebe.

Posadil se vedle své nastávající a zakryl je dekou.

Během několika minut ucítil, jak se její tělo víc opřelo o to jeho, zvedl paži, aby ji měl ještě blíž.

Co bylo pro něj ještě více zábavné, mluvila ze spaní. Očividně se s ním dohadovala i v nevědomí.

Jsi pošetilý, Bedforde, jestli se domníváš, že tvůj život bude pestřejší, když si domů přivedeš mladou ženu. Co když ti při porodu umře, nebyla by první ani poslední, sice nepůsobí, jako jiné, tím křehkým dojmem, není už nedospělá dívka, po které touží většina mužů, jen aby měli jejich respekt, téměř jako k otci.

Posmíval se sám sobě v duchu.

Nejprve ji představí u dvora a hned ohlásí zásnuby. Král, zná jeho úmysly oženit se, dokonce i to, že jde přesně o tuto ženu, nic nenamítal. Přesně jak odhadla, král ji chtěl vidět.

Ne z důvodů, které uvedla, prostě jen ze zvědavosti, jestli je opravdu budoucí vévodkyně tak fádní, jak slyšel z rozličných směrů, včetně přímo od něj.

Brzy budou v cíli, uchechtl se nahlas, když si vzpomněl na barevné spektrum. V onen okamžik, najelo kolo na nějaký výmol, slečna, nad kterou celou tu dobu uvažoval se po jeho boku svezla, aby si z jeho stehna udělala polštář.

Ne jen, že byla položená v takto choulostivé poloze, pro různé vévodovy představy, ale také její ruka začala jezdit po jeho noze, ze spánku pronášela něco o tvrdých polštářich.

Bedforde, nemusí být ani při vědomí, tobě stojí jak nezkušenému chlapci!

Vynadal si, rychle zatínal svaly nohou a zadku, myslel na  obchody, účty a cokoliv, co nebylo měkké, horké a na jeho stehnu.

Georgiana, se probudila ze snu, kde se její polštář proměnil v poníka, který poskakuje.

Chvíli trvalo, než si uvědomila, že je v kočáru, nikoliv ve svém pokoji. Také, že nesedí, ale je zhroucená.

V okamžiku, jí došlo, na kom to leží a po čem šmátrá její ruka.

Odrazila se, prudce se posadila, srdce jí bušilo jak o závod. Cestou do sedu, narazila hlavou, do něčeho pevného.

Podle podle bolestivých zvuků, to byla nějaká část vévody.

„Já vás varovala, vaše milosti,“ vykvíkla, protože se tomu tónu hlasu nedalo říkat jinak. Zároveň se odtahovala co nejdále.

Vévoda, který schytal pěknou ránu do brady, jak od protivníka v boxu, si mnul zasažené místo, druhou ruku obtočil kolem jejího pasu a stáhl ji zpátky:

„Neměl jsem ponětí, slečno Leedsová, že máte tendence se ve spánku sápat po mužích. Určitě je dobře, že z vás brzo uděláme počestnou manželku,“ pronesl značně škádlivě. „Také jste napadla vévodu, to může mít následky,“ zašeptal, chytil jí bradu, v přítmí sledoval lesk jejích očí.

Vyděšeně pootevřela ústa.

Teď ještě ne, Fitzroyi!

Pokáral se.

„Jsme skoro na místě,“ nechal ji přikrývku, posadil se na svou stranu kočárové kabiny. „Vaší průodkyní a garde bude zastávat markýza Anna, matčina sestřenice. Je pokládána za jednu z nejpřísnější průvodkyni mladých dam, uvolnila se pro to, aby z vás byla dokonalá vévodkyně. Abych k vám byl zcela upřímný, rozdává rady, moudra i tresty. Myslím, že to máme společné, také rád vymýšlím tresty, které jsou rozličné,“ zazubil se.

V tom okamžiku zastavili před vchodem do panství, které jasně dokazovalo, že tento rod měl i má, značné jmění.

Sloužící byly hned u kočáru s lucernami, aby bylo dobře vidět, vítali svého pána.

Jasper, pomohl ven Georgianě, ač to chvíli vypadalo, že raději upadne, než by se opřela o jeho předloktí, nakonec podlehla nátlaku od pozorujících je lidí.

Georgiana, moc dobře věděla, že tu nemá jediného spojence, vyvolávat scény je vážně nevhodné, stačil ten úlet na cestě.

To nesmí opakovat!

Slibovala si.

Do popředí vystoupila elegantní žena ve věku její matky, ale její obličej postrádal ty jemné známky radosti a starosti.

„Drahý synovče, jak tě napadlo, přivést sem dívku bez řádného doprovodu?“ vytkla mu bez zaváhání. „Alespoň, že slečna zná základy, neseděla vedle tebe,“ hned zaostřila na zmiňovanou, „vy jste tedy baronesa Georgiana z Leedsu,“ prohlédla si ji, jak pod lupou.

Georgiana vysekla pukrle:
„Ráda vás poznávám, markýzo Anno z Windplain,“ vytrvala předepsanou dobu, znovu se postavila.

Anna, zaměřila pohled na Jaspera:

„Doufám, že jsi zajistil mladé dámě dostatečný komfort při cestování, ohřívadlo, deku, zjistil jsi si, zda stihla večeřet, než jste odjeli?“ popošla nebezpečně blízko mohutného muže, svůj vějíř mu zabodla kousek pod hrudní kost, „pokud ne, měl by jsi se dát do práce,“ zašeptala zlověstně.

Otočila se a vešla zpět do domu.

Jasper zahlédl mizející úšklebek na tváři Georgiany, z nějakého důvodu, jej to potěšilo.