Vévoda hned rozdal instrukce, které měl dle mínění Anny, vydat hned jak vystoupil a nechat někoho ze služebnictva pomoci ven jeho návštěvě. Ne aby to udělal on sám.

„Doprovoďte slecnu Leedsovou dovnitř, její zavazadlo dejte do pokoje vedle pokojů markýzy,“ rozhlédl se. Nikde neviděl nikoho ze stájí, bude muset nechat Georgianu, v péči sestřenice a sloužících, musí se postarat, aby koně dostali řádnou péči.

Vyskočil tedy na kozlík ke kočímu.

Georgiana, bez otázek vykročila za majordomem, nebo alespoň to tak odhadovala.

Ve vstupní hale již čekala její nová učitelka, bedlivě si jí prohlédla ve světle plně rozsvíceného lustru:

„Kdo volí barvu vašich šatů, baroneso?“ přišla první otázka. „Myslíte si, že je vhodné cestovat ve střevících, nikoliv v obuvy na ven?“ druhá otázka. „Jak vás jen napadlo, posadit se o samotě do kočáru s hejskem a to té nejvyšší kvality?“ vypálila poslední.

Georgiana si dokázala udržet vážnou tvář:

„Barvu oblečení jsem nikdy moc neřešila, nechala jsem vybrat matku, otce nebo i bratra, těšilo mě nosit to, co mi vybrali. Co se obuvi týče, to byl opravdu neodpustitelný přehmat, vše se událo příliš ve spěchu, nestihla jsem dát pokyn, aby mi zabalili řádné zavazadlo a nechali ho dopravit sem. Mám jen malé, cestovní,“ pokrčila rameny,  „no a to souvisí i s odpovědí na poslední otázku. Vše se událo náhle, nenazvala bych vévodu, hejskem,“ to zašeptala, „vzhledem ke všem okolnostem, nemyslím si, že bych v mužích rozpalovala touhu poškodit mou pověst,“ stála na svém místě, očekávala verdikt.

„Jedla jste?“ přišla místo toho jiná otázka.

Georgiana se lehce zarděla:
„Ne,“ odpověděla tlumeně.

Markýza, zatnula ruce v pěst, ale pouze v duchu.

Prohlížela si ženu před sebou, jak jí mohla matka nechat chodit v takovém oblečení? Jistě, přišli o syna, ale to už je pěknou řádku let.

Co ten účes?

Doufala, že jde jen o nutnost, aby ta ohavnost na její hlavě, měla adekvátní partii.

Co po ní vlastně chce?

Tahle, baronesa, je více vévodkyní, než on vévodou.

Za to všechno může jeho otec, nedal mu řádný příklad!

To, a více, se honilo v její mysli:

„Předpokládám správně, že nemáte vlastní komornou, že?“ vyptávala se dále. Nečekala odpověď: „Kate, bude od dnešního večere k vašim službám. Teď vás dovede do pokojů, které budete využívat do doby, než dojde k představení u dvora,“ kývla k dívce, které z pod čepce vykukovaly rusé kudrliny.

„Děkuji, markýzo,“ poděkovala Georgiana, žaludek se jí už svíral.

„Kate, až doprovodíš slečnu, baronesu z Leedsu, do pokoje, dones jí studenou večeři. Pokud má hospodyně ještě něco teplého k pití, dones i to,“ rozkázala, otočila se, rázně odešla z haly.

„Následujte mě, baroneso,“ vyzvala Georgianu, její nová komorná.

Georgiana se v duchu uchechtla nad slovem, její.

Byla přes všechno vděčná markýze, protože představa, že musí o cokoliv prosit vévodu, jí honila mráz po těle.

Vešla do pokojů, které jí byly určeny, shledala, že jsou připravené, čisté. Zavazadlo tu už bylo postaveno.

Kate, nalila z konve vodu do umyvadla:
„Zatím se prosím opláchněte,“ nachystala čistý ručník, „toaleta je na konci chodby. Dojdu vám pro jídlo, je něco, čemu dáváte přednost, má paní*?“

Georgiana, se náznakem usmála, tak jak protokol vyžadoval, tak jak jí to do hlavy vtloukaly nejprve chůvy, posléze guvernantky nakonec učitelky v internátní škole:

„Kate, nemám žádné speciální přání, děkuji,“ počkala až se dívka v jejím věku ztratí z dohledu aby se mohla zhroutit na židli u psacího stolu v jejím předpokoji. Zbavila se klobouku a pozorně si ho prohlédla. Jistě, je to snad ten nejošklivější, který kdy viděla, přesto z něj měla radost, líbil se otci, byl to jakýsi kříženec mezi čepcem a módním doplňkem. Povzdychla si, kdy se spatřila v zrcadle.

Ani ne po dvou povzdechnutích, se ozvalo zaklepání.

Rychle se postavila, věděla, že jde jistě o vévodu:

„Dále,“ vyzvala čekajícího.

Dveře se spíše rozrazily než otevřely, dovnitř vešel vévoda, musel se sehnout, protože převyšoval veřeje dveří.

Rozhlédl se, jako by tu byl poprvé v životě:
„Markýza mi oznámila, že vám přidělila, Kate,“ podíval se na Georgianu, ta jen přikývla. Její oči ovšem přelétly prostor, čekal, že pronese něco o vznešenosti pokoje nebo tak, ale mlčela.

Udělal krok dovnitř, nenápadně se posunula:

„Vaše milosti, myslím, že máme za sebou oba dost vyčerpávající večer, ráda bych si odpočinula,“ lehce couvla, naznačila pukrle.

Vévoda z Bedfordu, se v duchu ušklíbl:

„Jinak řečeno, slečno Leedsová, mě právě vyhazujete?“ popošel k židli, na které před tím seděla.

„To bych si nikdy nedovolila, vaše milosti, ne ve vašem domě,“ vyhrkla až příliš rychle.

„To jsem neskonale rád, slečno,“ s falešným úsměvem se posadil.

„Očekával jsem, že mi poděkujete. Tak nějak to je zvykem ve společnosti,“ znovu se široce usmál.

„Děkuji,“ poděkovala, ale ve své podstatě, nevěděla zač.

„Synovče?“ ozvalo se od dveří, dovnitř vpochodovala jak bohyně, markýza Anna. „Jistě jsi se přišel ujistit, že slečna Leedsová, nestrádá po tvém neuváženém jednání zimou, hladem nebo žízní. Jistě jsi dal už na srozuměnou personálu, že mají připravit vanu. Zatopit a do postele dát ohřívadlo, nebo snad nikoliv, drahý?“ znovu vyčinila vysoce postavenému muži, bez zaváhání.
„Prosím, příště do komnat svobodných dam vstupuj jen v době přijatelných návštěv, vždy když bude u sebe mít své garde,“ usmála se až moc, prstem v rukavičce naznačila, ať se okamžite zvedne a opustí místnost.

Jasper, si byl vědom, že vše zařídila, tak se jen s rychlou poklonou rozloučil a odešel.

Věděl, že Anna, bude ten nejhorší hlídací pes, kterého zná, ale byla jediným člověkem, kterému se mohl svěřit i s tvrdou realitou, nikoliv s tajemstvími, které si musí uchovat.

Požádal ji, aby připravila ženu, kterou přiveze na roli vévodkyné, poslušné ženy a aby zjistila, zda se vyskytují okolnosti, které by jí bránili mít dítě.

Přeci jen její matka porodila pouze dvakrát a to ještě deset, dlouhých let od sebe. Proslýchalo se, že porodila dceru již v šestnácti letech, přesto, bylo v tom něco rybího.

Markýza, přistoupila k Georgianě, poplácala ji po hřbetu ruky:

„Kate, vám donese večeři, kuchařka, když slyšela, že vás sem dovezli jen ve střevících, vám uvařila kakao s brandy. Teď pojďte, ukážu vám koupelnu, nechala jsem už před vaším příjezdem ohřát vodu,“ chytila jí ramena a popostrčila ji směrem kde měl být i záchod.

Georgiana, se nezmohla ani na náznaky odporu, byla opravdu unavená, vymrzlá a vystresovaná.

To, že jí pomáhá se svlékat se, jí došlo, kdy na sobě měla vlastně už jen spodní prádlo. Košili, korzet, kalhoty a punčochy.

„Má paní, omlouvám se, že jsem vás využila k něčemu takovému, měla jsem počkat na komornou. Jste velmi laskavá, od teď to zvládnu,“ pokusila se poděkovat a zbavit se nechtěné pozornosti.

Markýza Anna z Windplain, se zamračila:
„Jistě víte, že jsem nejbližší příbuznou vévody. Jeho rodiče nežijí a sourozencům nebylo dáno, dožít se dospělosti. Věřte mi, než se s vámi ožení, chci vás zkontrolovat. Buďte ráda, že jde jen o mne, jiné snoubenky jsou kontrolovány daleko důkladněji, pokud si mají brát vévodu. Všechny víme, co je naší povinností, takže se nebudeme za nic schovávat, ano?“ zeptala se bez zaváhání.

Georgianě do očí vstoupily nechtěné slzy:
„Je možnost, při které by mě nechtěl?“ zeptala se na oplátku. Doufala, že bude znít spíše zklamaně, než jako, že hledá cestu z pasti.

„Pokud by vaše prsy neměly bradavky, pokud by se mi vaše pánev už nyní zdála příliš úzká, pokud by jste postrádala vaší měsíční periodu a nebyla panna,“ přistoupila za zády mladší ženy a jala se rozvazovat tkanice jejího korzetu.

Georgiana, celá rudá pípla:
„Moje měsíční záležitosti se dostaví příští týden. Věru, neměla jsem nikdy žádné pletky s muži,“ po těle jí vyskočila husí kůže, jak se jí dotkl chlad v koupelně, po té, co jí byl svlečen korzet.

Z výrazu společnice pochopila, že je rozhodnutá si vše zkontrolovat.

Sama si rozvázala pentli, držící nohavice na místě, rozvázala podvazkové stuhy, stáhla si punčochy.

Teď už zbývala jen košile.

Uhnula pohledem, rozvázala tkanici u výstřihu, nechala jí sklouznout ke kotníkům.

„Vlezte si do vody, Georgiano, na kraji vany máte nachystanou skotskou. Co se vašeho panenství týče, věřím v něj. Je to divné, ale nějak je mi jasné, že nejste zrovna typ na lež. Držte si mého synovce od těla, alespoň do svatební noci. Jak už jsem řekla, myslím si, že je to jen hejsek,“ odešla z koupelny.

Georgiana, potopená po nos ve vodě s růžovým olejem ještě zaslechla, jak markýza dává pokyn Kate, aby na ní počkala a pomohla jí do úboru na spaní.

„Jsem na vše sama, nemám jediného spojence. Nemám ani svou rodinu, jsem jen rukojmí, tohoto vévody. Pokud se mě pokusí pomoci, má munici ji zničit. Pokud se zkusí bránit, má mě, aby na to nemysleli,“ vydechla do chladnoucí vody, postavila se, vylezla a zabalila se do připravené osušky, pak zavolala Kate.

*Mylady