Kočár vévody zastavil před londýnským domem, patřící rodu Bedfordů.

Georgiana, přečkala cestu v rozhovoru o věcech, které jí byly úplně ukradené. Přesto vždy byla pozorným účastníkem rozhovorů, tak doufala, že si snad markýza ani vévoda nevšimli, že se opravdu o nic z toho nezajímá.

Jediné, co nechtěla rozebírat bylo, kdo byl její učitel. Svou slovní zásobu nezískala od guvernantky ani od učitele ve školní lavici. Naštěstí, Annu nenapadlo, tu otázku položit.

Do večera, než se stala rukojmím, by bez obtíží mluvila o pečlivé výuce svého strýce, o jeho nadšeném přístupu a jemném povzbuzování, aby sama překročila stín a zvládla daleko víc, dokonce zvládala němčinu, španělštinu tak italštinu, nějaké základy měla i v řečtině a ruštině.

Učení jazyků, jí přišlo vždy zábavné a snadné, přesto z neznámého důvodu, tento svůj talent nedávala na odiv.

„Raději buď skromná, ale pokud to půjde, vezmu tě na dlouhou cestu do všech zemí, jejichž jazykem se budeš umět domluvit,“ zněl jí v hlavě hlas strýce.

Proto se nemohla donutit uvěřit tomu, že je vrah, natož dokonce jejího bratra, nebo i jiných lidí. Také říkal, že i děda, byl takový. Toho si příliš nepamatovala, přesto s ním neměla spojené špatné pocity.

Z kočáru vystoupila jako třetí, pomáhal jí nějaký lokaj.

Nevěnovala pozornost tomu co říká ani jeden z jejích hostitelů, jen si prohlížela průčelí domu, které bylo opravdu ohromující. V tomto stavení, určitě pořádají plesy pro nemalou společnost.

V Londýně sice absolvovala svou první plesovou sezónu, ale další už trávila jen v bližším okolí, přesto jí to kolem všechno uchvacovalo.

„Slečno Leedsová,“ dostalo se k jejím uším, „následujte nás, na prohlídku bude ještě času dost,“ vzala ji v přátelském gestu za rámě, markýza. „Rozumím však vašemu obdivu, je to velkolepá stavba,“ začala vyjmenovávat počty pokojů, salonů, ale to Georgianě bylo už jedno, nemohla vstřebat všechnu tu krásu.

Ano, Bedford, byl sice nádherné sídlo, ale byl příliš velký a nikdo neměl zájem jí ho ukázat, kdežto toto stavení se ukazovalo samo.

Vstupní hala působila vznešeně i útulně zároveň. Nábytek, dřevěné obložení, podlaha, vše spolu ladilo i co se těžkých brokátových závěsů týče. U okna na stolku stála velká křišťálová váza plná pučících větviček, některé byly v květu, některé měly i mladé lístky.

I zde byl neskutečně nádherný lustr.

Stoupalo odsud vinuté schodiště pokryté těžkým tmavozeleným kobercem. Zábradlí nenesly klasické sloupky, nýbrž dřevěná krajka.

To co jí však k sobě vábilo, byly otevřené dveře nikoliv do salónu, ale do knihovny. Police pokrývaly zdi až ke stropu o jedno poschodí výše.

„Odložíte si plášť, slečno?“

Prodrali se k ní zvuky okolí. Stála před ní mladičká služebná a netrpělivě si okusovala spodní ret.

Georgiana, si rychle rozepla plášť a podala ho do nastavených rukou:

„Ano, děkuji,“ poděkovala dívce.

Znovu pohledem zabloudila ke knihovně, ač byla opět vyrušena:

„Pojďme se nejprve posadit do salonu, slečno Leedsová. Vypijeme si čaj,“ vzala jí za rámě Anna, aby jí odvedla do dalších dveří, kde byl zmíněný pokoj.

Také, jako vše co zatím viděla byl nádherný, vévodil mu majestátní krb, obložený růžovým mramorem. Celý byl laděný do růžových tónů.

„Sestřenice ten pokoj milovala, měla neskutečný talent a vkus, vytvářet pozoruhodné prostředí. Její manžel, podporoval dost jejích nápadů, jako, že tento salón, bude její. Nechtěla se omezovat a jemu to přišlo roztomilé,“ usadila se na pohovku. Naznačila, aby se i Georgiana posadila.

„Pánský pokoj, pro svého manžela vytvořila tak bravůrně, že si mnoho jeho přátel myslelo, že tam nikdy nepáchla ani nitka z ženy,“ usmála se. „Tady máme čaj,“ bedlivě sledovala Anna, dívku z haly. „Můžete jít, už nebudeme nic potřebovat. V kolik hodin bude kuchařka podávat večeři?“ zeptala se, než děvče odešlo z místnosti.

Ta koktající, odpověděla, že vlastně nic neví.

„Co se děje, markýzo?“ optala se Georgiana. Jasně viděla, že její průvodkyně má s tou malou služtičkou problém.

„Obávám se, že to není slušná dívka,“ odpověděla. „Moc se nesnaží,“ pohlédla na podnos s čajem.

Georgiana si uvědomila, že šálky nemají podšálky, chybí kleštičky k cukřence, na vyndání kostek cukru. V neposlední řadě, na talíři se sušenkami byl lichý počet.

„Proč myslíte, že není slušná, třeba je jen nezkušená, nebo nedbalá,“ nakrčila ramena.

Markýza zavrtěla hlavou:
„Je potřeba, aby jste se naučila číst mezi řádky, budete vévodkyně. Holka, která je v panském sídle a projevuje tolik nedbalosti vůči vznešené ženě má pocit, že je chráněna pánem domu. Pravděpodobně mu chce vlézt do postele, nebo už to udělala. Ona, jako panna nepůsobí. Má výstřih větší, než ostatní služky a viděla jste její boty? To nejsou jen tak nějaké, jsou nové,“ usrkla čaje, „dokonce nechala vychladnout konvici s čajem,“ s povzdechem odložila šálek.

Georgiana, přemýšlela o všech těch věcech, nakonec se vůbec nenapila, znovu se podívala na tác s čajem:

„Myslím si, že je to první den, kdy se vydává za služebnou,“ podívala se na markýzu, „její ruce,“ usmála se, když si všimla zaraženého výrazu ženy vedle sebe.

Georgiana, se postavila:

„Pokud jsou vám šaty velké, rukávy vám sahají až pod zápěstí, také výstřih působí větší, když do něj nemáte adekvátní velikost prsou. Hlavně měla pořezané prsty, tak jako mají ženy a dívky na tržišti. Co se bot týče, ty jsou určitě úplatek, ale nemyslím si, že chce mít šlechtice v ložnici,“ postavila se před okno a pohlédla do dokonale udržované zahrady, „ani bych se nedivila, že je to zahradníkova dcera,“ pokrčila lehce rameny. „Jako zodpovědná osoba za personál, bych se vynasnažila, aby při neplánované návštěvě jeho milosti, měla stanovený počet sloužících, pokud mi jedna panská onemocněla nebo ze služby odešla. Pověděli jí něco jako, neboj dušinko, pán tu bude jen chvíli a dámy jsou tu kvůli nákupům, buď uctivá a slušná s ostatním ti už pomůžeme,“ znovu pohlédla ke společnici.

Anna, zvedla zvoneček a zazvonila.

Dovnitř se vrátila diskutovaná služka.

„Jak se jmenujete,“ položila jí otázku.

Dívka se zjevně roztřásla:

„Eli Standová, milosti,“ odpověděla oči zabodlé do koberce.

„Eli Standová, chcete pokračovat v práci služebné?“ zeptala se chladně Anna.

„Omlouvám se milosti, raději mám práci na zahradě. Je to sice těžší práce, ale znám ji,“ pípla odpověď.

Georgiana došla k dívce:

„Ale teď jste tu jako služebná. Pokud servírujete čaj, musí mít šálky své talířky. U cukřenky musí být kleštičky a pokud je u stolu sudý počet strávníků, musí tomu odpovídat i počet kousků pečiva. Eli, teď vše odneste kuchařce, poproste ji o novou konev čaje a zjistěte čas večeře, je ještě něco, co je potřeba dodat, markýzo?“ odvrátila pohled od služebné.

Markýza se usmála.

Ano, pokaždé jí Georgiana ukáže, jak je vhodná být někým vysoce postaveným.

„Nikoliv slečno Leedsová, jen bych uvítala pro příště správně zaškolený personál, nejsme povinny, tyto záležitosti řešit. Můžete jít,“ propustila dívku, která si v posledním okamžiku uvědomila, že musí odnést tác.

„Máte velmi bystrý pozorovací talent, slečno Leedsová, hlavně přemýšlím, jaká tekutina vám koluje v žilách. Mladé ženy, které se chystají provdat, by asi jen tak nezvládly přijmout informaci o milence, v  domě snoubence,“ ostřížím zrakem sledovala výraz baronesy.

„Markýzo, zatím nejsem vévodova snoubenka. Také mě nemůže překvapit něco, o čem si občas drbe celá společnost. Být nenápadnou, se občas vyplácí. Odpověď na otázku, zda jsem s něčím takovým smířená, není ani ne a ani ano,“ znovu usedla na své místo. „Knihovnu také zařizovala zesnulá vévodkyně?“ položila dotaz na něco, co jí opravdu zajímalo.

Hlavně tím chtěla odvést od sebe, ostrou, mysl markýzy.