Markýza se prohlédla v zrcadle, její vzhled jí potěšil. Velmi dobře si byla vědoma toho, že je jedna z mála žen, které to vyhrály u Boha.

Byla krásná, stále je, dokázala používat mozek, byla zámožná, navíc brána jako příkladná, etiku ctící žena.

To poslední, bylo to co dokázala svou silnou vůlí, sebekázní, hlavně svým důvtipem. Nikdy se nemusela snížit k mravokárným radám nebo průpovídkám.

Teď měla před sebou úkol, udělat ze surového diamantu skvostně vybroušený briliant.

Moc dobře si všimla, co se Georgiana snaží ukrýt, přesto se jí to nepodařilo natolik, aby nepřilákala toho hejska synovce.

Ona z jeho domu odejde po plese, už se velice těší za svou vlastní rodinou, ale mladá dáma, to nebude mít snadné, hlavně proto, že ji odhalí všem, včetně Jaspera.

Velmi dobře věděla, že on si zatím její vnější krásy plně nevšiml, zatím ho okouzlil její nevypočítatelný vzdor.

Nevšiml si, že je chytrá. Rozhodně má své tajemství, které společně nesdílejí. Nejen to, pro které si ho musí vzít.

Fitzroyi, sice tvrdí opak, že on si ji musí vzít, aby to tajemství uchoval a sprovodil ze světa. Anna přesto věděla, že pokud by Georgiana měla volné ruce, jeho by si nevybrala.

Od dveří se ozvalo lehounké zaklepání, vyšla tedy do chodby, kde čekala slečna z jejích myšlenek.

„Jste bledá, Georgiano,“ uvítala jí, aniž by se snažila o formálnost, opravdu nevypadala dobře.

„Ukrutně mě sužuje bolest hlavy, nemám ani levandulový olej, ani nic jiného na zmírnění,“ omluvila se, stále ten vyrovnaný hlas s pocity schovanými za maskou netečnosti.

Anna, ji chytila za rameno:

„Můžeme to odložit, vážně nevypadáte v kondici,“ strachovala se.

Mladší žena naznačila úsměv:

„Jste velice laskavá, ale rozhodně nechci ničím rozčarovat vévodu. Jak jste mi dnes jasně řekla, mám se držet důstojného chování a vystupování. Přeci se můžeme stavit v lékárně?“ navrhla.

Markýz, si velmi dobře uvědomila, že manželství těchto dvou bude buď jak procházka bitevním polem, nebo velmi šťastné, což nevylučuje kombinaci obojího i včetně zpustošené země a obou vojevůdců.

Přikývla, již beze slov se vydala do haly, kde již čekala Marie.

„Milosti, vévoda vám zde zanechal vzkaz,“ podala jí komorná obálku.

Rychle si přečetla vzkaz, zbytek papírů uložila do taštičky:

„Slečno Leedsová, vévoda nás nedoprovdí,“ usmála se Anna na dívku, které viditelně odlehlo. „Zastavíme se prvně u lékárníka, aby se vám trochu ulevilo, po té navštívíme všechny potřebné obchody,“ rozhodla.

Slečna, nesouhlasila, ale ani neprotestovala.

Anna, velmi dobře věděla, že i kdyby jí oblékla do těch nejodpornějších šatů, nic by proti neřekla.

V kočáře spolu nehovořili, v lékárně zakopili přípravky zmírňující bolest, tam se rozhodla:

„Pojďme nejprve na čaj, dáme si  heřmánkový, určitě vám to udělá dobře,“ oznámila své svěřence.

Když se posadily v jejím oblíbeném podniku, U konvice a šálku, rovnou se zeptala:

„A jaké jsou vaše sny, slečno Leedsová?“

Mladá žena naproti zamžikala víčky očí, trochu protáhla koutky úst:

„Přeci jako správná šlechtická dívka, mám sen se vdát a mít děti,“ lehce nakrčila jedno rameno.

Anna se široce usmála:

„Dejme tomu, ale co Georgiana, tu baví co?“ nenechala se vyvést z míry, ani ona, Anna, nebyla bez vnitřní touhy, která se s jejím vnějším obrazem moc neschodovala.

Pozorovaly jí nyní dvě ostříží oči:

„Nic speciálního. Klidný život, čtení knih, chození na dlouhé procházky a,“ to nedopověděla hned, „toužila jsem po cestě za moře, do Francie, Španělska, Itálie, do Řecka,“ vzdychla, „to je zbytečný sen. Toho jsem se vzdala už dávno. Nejsem tak hloupá, abych nevěděla, že některé věci nepřísluší určitým lidem, nebo ženám v jistém postavení. Vy, markýzo, vy máte nějaký směr, nebo jste si vše už splnila,“ vrátila jí dotaz.

Annu ta dívka překvapovala, žádná její předešlá schovanka neměla tolik rozumu, také odvahy, aby se zajímala i o ni.

„Ne slečno Leedsová, nemám žádný konkrétní sen nebo cíl, o který bych nyní usilovala. Snad jen o šťastnou volbu svého synovce stran ženitby, ale tam jsem nebyla dostatečně rychlá, zvolil si sám,“ zvedla jemný porcelánový šálek k ústům, pozorovala jak se její společnice zachová.

„Lítost z tohoto, je na obou stranách, markýzo,“ šibalsky se ušklíbla a taktéž se napila.

„Drahá, vás měli poslat ke dvoru, dosáhla byste vysoko,“ zalichotila jí.

Georgiana dopila a odpověděla:
„Třeba bych se mohla provdat za vévodu,“

Anna si prohlédla netečnou tvář, ale oči v dívčině tváři, zářily šibalstvím.

„Mohla jste si ho vybrat,“ usadila jí Anna, co nedodala: „Mohli vás provdat i za prince, sice ne následníka, ale klidně i druhého,“

„Ano, myslím si, že jsem si možná mohla vybrat. Možná jsem si i vybrala tím, že jsem odmítla dvoření jiných. Venku to vypadá na hezký den,“ změnila bezostyšně téma.

Markýza, se to rozhodla respektovat, nechtěla zbytečně dráždit to, co je pravděpodobně neměnné.

„Ten porcelán, který zde mají, je moc pěkný,“ navázala.

Georgina sklopila zrak k prostřenému stolku:

„Konev a šálek,“ pousmála se, „nepřipadlo vám to nikdy divné, markýzo?“

Anna se zamyslela:

„Nevím, přijde mi to přirozené,“ ale byla zvědavá, jak k tomu přistupuje mladá žena, „co vám na tom nesedí, slečno Leedsová?“

Ta právě dopila a odložila prázdný hrneček na podšálek:

„Pokud si představím šálek, vždy ho vidím s podšálkem. Jsou si rovni, každý má svou funkci a jeden druhého může podpořit, mohou být i každý zvlášť. Kdežto konvice, je šálku vždy nadřazená, ač patří do stejného servisu,“ lehce nakrčila rameny.

Markýza si sice odpověď vyslechla, neodvážila se vyptávat se dál, z nějakého důvodu měla strach z odpovědi:

„Pojďme, čeká nás spousta práce,“ vyklouzla z rozhovoru.

Georgiana, zas s tím dokonala blazeovaným výrazem přikývla, vstala, vykročila v patách své průvodkyně.

Anna, se vrhla do víru obchodů na Bond Streat a Oxford Streat, s Georgianou v patách

V jednom nakoupila rukavičky, všech módních typů, materiálů, barev, další objednala.

V jiném, se spodním prádlem, objednali neskutečné množství košil z jemné egyptské bavlny s výšivkou tak jemnou, až to byl málem sen.

Také korzet, zdobený zlatavou krajkou v novém střihu, který dokáže zmenšit objem pasu dámy, že bude připomínat skvostné přesýpací hodiny.

Tedy tak to podávala prodavačka.

Když je zkoušely a upravovaly pro Georgianu, Anna si více a více uvědomovala, že ta mladá žena má jisté partie velmi přitažlivé pro muže, ve velmi pěkném objemu.

Také, jak moc vyniknou v tomto střihu i její vlastní, také i to, jak moc ona chce potěšit svého manžela, proto si rovnou objednala pro sebe, její manžel a jejich ložnice, je směr jejích tužeb

Nakonec přišla řada na vyhlášený obchod s šaty Jocelin Ferfexové.

Jen co vešly, postarší stará panna, si je prohlédla skrz cvikr s mohutnými obroučky:

„Markýza! Jaká splašená kobyla vás sem donesla, nebo jste se už konečně rozhodla se poddat mojí péči?“ zaburácela, mohutné poprsí se zachvělo.

„Slečno Ferfexová, přivádím svou schovanku,“ poodstoupila, aby bylo Georgianu více vidět, „mám práva k otevření účtu,“ mrknula.

„Ach Anno!“ vykřikla, bez ohledu na vše a všechny kolem se vrhla Jocelin k markýze, kterou objala.

Ta ji vřele vracela objetí, Jocelin, byla její spolužačka, dávná přítelkyně z dob studií.

„Jocelin, pro tuto mladou dámu potřebuji v šibeničním termínu šaty k přijetí u dvora, musí být úchvatná, protože společenské sezóny se již zúčastnila. No a pak plno ostatních,“ mávla elegantně ručkou v krajkové rukavičce.

Jocelin Ferfexová, přesně vikomtesa* Ferfexová, jediný přeživší potomek rodu Ferfexových, bez snahy v této línii pokračovat.

Tedy, to si myslí celá Londýnská společnost, jen málo zasvěcených, mezi které patří i Anna ví, že stará panna, není to správné označení, její milenec, potažmo budoucí snoubenec a manžel zemřel, aby jí zachránil při požáru jejich venkovského sídla.

Předstoupila nyní před mladou ženu, svým vějířem jí nadzvihla bradu, významně jí obešla:

„Nevím, Anno,“ zamračila se.

Georgina vysekla poklonu:

„Vikomteso, nedělejte si starosti. Tento poprask je sice nezbytný, ale šaty z mé první plesové sezóny jsou podle mého vkusu,“ naznačila pokrčení ramen, „budou vyhovující i pro vévodu Bedforda. Král, mi bude muset odpustit,“ lehýnce se pousmála, v očích čertovská světélka.

„Bude mít ten nový typ korzetu, přítelkyně drahá,“ doplnila Anna.

Modistka se podívala na markýzu:

„Bedford?“

Jako odpovědi se jí dostalo přikývnutí.

„Jeho účet?“

Opět kývnutí.

„Celá výbava pro vévodkyni?“

Opět kývnutí:

„Zcela volná ruka,“ dokončila Anna.

Nyní dvě ženy s úsměvem nevěštící nic dobrého, hleděly na Georgianu, ta stála bez známky nervozity před nimi.

„Hodila by se ke dvoru,“ zamumlala Jocelin. „Pojďte se svléknout, ať vás mohu změřit. Chci vidět všechny barvy, které vás?“ naznačila, že je nikdo oficiálně nepředstavil.

„Jocelin, dovol mi ti představit slečnu Georgianu Leedsovou, baronesu z Leedsu,“

Mladá dáma se uklonila v řádné pokloně.

„Slečno Leedsová,“ začala markýza, kdy zděšeně vykřikla, „slečno Leedsová!“

* Vikomtesa = vikomtka, různé přechýlení titulu vikomt.