S převlékáním i s úpravou účesu, Georgianě pomohla Marie.  Anna rozhodně nehodlala Eli, nechat dělat více věcí, které by mohla pokazit, odhalení, že správa personálu značně pokulhává, si rozhodně chtěla nechat na později. Potřebovala nejprve zjistit ostatní okolnosti, než bude jednat.

Slečna Leedsová, se prohlížela v zrcadle, neexistovala šance, že by v šatech, které měla baronesa nyní na sobě, mohla někoho okouzlit, ani sama Georgiana, je neměla ráda.

Byly v divné, snad, rezavé barvě a hlavně ve střihu, který by mohl být i módní, ale rozhodně, nelichotil její postavě.

Vyšla z modrého pokoje, opatrně zaklepala na markýzu, aby do jídelny šli společně.

„Pojďte dál, slečno Leedsová,“ vyzvala ji markýza.

Zakroutila nešťastně hlavou:

„Domnívala jsem se, že už to horší být nemůže,“ vstala z křesla, „proč jste si vzala s sebou takovéto šaty?“ zeptala se, složeným vějířem nadzvihla jeden ozdobný volán na  sukni.

Georgiana, bez ostychu řekla pravdu:

„Abych se zdála jeho milosti ošklivá,“ pozorovala výraz obličeje Anny. Nejprve šok a posléze veselí.

„Slečno Leedsová, máte obdivuhodné nápady, obávám se však, že o skutečném životě vás zatím nepoučili,“ trochu si odkašlala, „možná vás právě vaše snaha nebýt zajímavá, dělá to, čím tolik Fitzroye fascinujete. Dovolte, abych vás poučila, nikdy není dobré se snažit vynikat nad davem, to ani jedním směrem. Být oslnivá kráska, nebo až moc nevýrazná. Muži jsou lovci, slečno Leedsová a tudíž je láká náročnější lov, s tím, že kořist na konci, nemusí být zrovna jen úchvatná kráska,“ usmála se a vykročila ke dveřím, „pojďme,“ zavelela.

Georgiana si byla vědoma toho, co jí markýza právě prozradila.

Nedomnívala se, že by její pozorování bylo tak chybné. Moc dobře si uvědomovala vévodovu ješitnost, jeho smýšlení o sobě samém, přeci se nebude snažit získat nebo dotýkat se někoho, koho považuje za až tak mimo svou třídu.

Jediné, co její plány narušovalo, byl ten fakt, že ji dokázal rozčílit. Ona, pak nechávala spadnout svou masku netečného zájmu nebo nezájmu.

Už na škole se naučila velmi dobře zvládat vše, co bylo vyžadováno po dámách, nikdy však do žádné činnosti nevložila nic ze sebe. Nedala do ničeho emoce.

„Slečno Leedsová, zazpívala jste to správně, ale chladně,“

„Slečno Leedsová, ty stehy jsou precizní, ale ta výšivka je prostě bezduchá,“

Slyšela to ze všech stran, tedy krom výuky francouzštiny, tam byla chválená, stejně jako v etiketě.

Jídelna byla stejná jako ostatní místnosti v přízemí, prostě úchvatná. Přemístili se do ní po setkání se s vévodou v salónu, překvapený pohled, který věnoval své vyvolené, mluvil za vše.

Byl to šok, smíšený nevírou a odmítnutím.

Večeře se odehrála téměř v tichu, kdy si osoby u stolu vyměnili jen pár zdvořilostních frází.

Celou věc nakonec rozsekl sám Bedford:

„Slečna Leedsová je jistě vyčerpaná po cestě a tudíž se odebere do svého pokoje, aby zítra zvládla náročný program. Dobrou noc, slečno,“ stál tak blízko mladé ženy, že musela zaklonit hlavu, aby mu mohla pohlédnout do tváře.

„Děkuji milosti, dobrou noc tedy,“ udělala pukrle. Otočila se ke své garde dámě:

„I vám přeji dobrou noc Markýzo, omlouvám se, že vám nebudu dělat společnost, ale jak jste si všimla, jsem unavená a musím si odpočinout před zítřejším náročným programem,“ již bez jediného pohledu na vévodu odešla z místnosti.

Satisfakcí, že byla po večeři vykázaná jak školou povinná holka, do postele, jí byl hněvivý výraz ve tváři vévody.

Než opustila přízemí, toužebně pohlédla na teď zavřené dveře knihovny.

„Ach synovče,“ uchechtla se markýza, „nečekala bych od tebe tak nepromyšlené jednání,“ usedla na pohovku u krbu a vzala do rukou vyšívání.

Vévoda, hleděl na zavřené dveře a odolával velmi silné touze vyběhnout ven a ztrestat tu holku, která mu neprokazuje dostatečnou úctu.

Hlavně to, co měla na sobě!

Celou večeři by mohl žvýkat plevy, protože on myslel a jediné, to jak by z ní tu hrůzu nejraději svlékl. Co, svlékl. Strhal a rovnou hodil do ohně!

„Jaspere Fitzroyi,“ proniklo do jeho vědomí, „pokud se ti nelíbí oblečení té mladé dámy, měl jsi ji o tom informovat. Protože ona si je vybrala přesně kvůli tomu, aby se ti nelíbila,“ informovalo ho.

Otočil se k ní tváří:

„Aby se mi nelíbila?“ spíše jen vydechl otázku údivem.

Ano, bylo to pro něj úplně nové. Věděl, že si ho nevšímala, přesto se domníval, že až budou v tak úzkém kontaktu, bude se mu chtít zalíbit.

„Jistě. Už jsem tě varovala, že to není žádné šestnáctileté třeštidlo, které pln nadějí na manželství, vstoupilo do společnosti, ale velmi inteligentní žena,“ odložila vyšívání, „hlavně se ještě nevzdala naděje, že ti vyklouzne z háčku,“ usmála se, „je to asi prvně, co nejsi loven, že?“ mrkla na něj koketně.

Znovu se ozvala v jeho mysli otázka:

„Proč milosti, to tajemství by mohlo zemřít s mým otcem,“

Doposud si nechtěl připustit, že ho zaujala. Pokaždé, když se někde objevila, se o ní mluvilo. Nikdy špatně, nikdy dobře, ale vždy.

Ostatní mládenci o ní nemluvili jako nevhodné partii nebo o někom, koho bude potřeba dobývat, měli pocit, že bude stačit si jen říci, až je vyvedl z omylu známý barona z Leedsu:

„To se však mílíte, brachu. Není to žena, která okouzlí davy, za to je to právoplatná dědička panství, které je velmi pečlivě spravováno. Její rodiče jí až moc milují, aby jí nutili do manželství, které si nezvolí. To si zkusil po jejím uvedení, jeden nejmenovaný vikomt, myslel si, že jeho titul bude dostatečným vkladem, ale byl odmítnut tak rychle, že se nestihl podivit. Vyprávěl mi o něm baron, nepoužil milá slova o dotyčném, aby dal najevo, že jeho dcera není kytka u cesty, která se dá snadno utrhnout,“

Ostatní zabručeli, dále se však už dámou nezaobírali, alespoň ten večer

Přikývl:

„Máte pravdu,“ usmál se úsměvem, pro který by se ženy přerazily, „také zároveň nemáte. Nejde o to, že by to měl být můj první lov, ač jsem si v něm zajistil výsledek okamžitě. Jde spíše o zkrocení divokého zvířete,“ došel ke stolku s alkoholem, nalil si svou oblíbenou whisky.

Anna, sklopila zrak k jehle, nechtěla aby se prozradila výrazem, který naznačoval, aby se on, muž, nakonec nedivil.

Georgiana, vešla do svého přiděleného pokoje. Jak doufala, oheň v ohništi již skomíral.

Zvonkem přivolala služku, přišla k kejímu očekávání Eli.

„Prosím, Eli, pomozte mi se svléknout. Hodlám již odpočívat,“ postavila se tak, aby jí mohla sundat ty ošklivé šaty, které měly zapínání na háčky po celé délce živůtku.

„Budete mě potřebovat slečno, tedy budete ještě něco potřebovat slečno?“ opravila se.

Georgiana jen lehce zakroutila hlavou:

„Ne, děkuji,“ odpověděla tak lehce, že by překvapila všechny, co ji znají.

Eli, ji neznala, tak abi nemohla poznat, jak se šlechtičně, kterou právě opustila, lesknou oči v odhodlání provést lumpárnu.