Georgiana, vešla do svého pokoje. Služebná jí připravila šaty, které byly nové a svým střihem vhodné k cestování.

Mildred se divila, proč má baronese balit malé cestovní zavazadlo, proč se takto narychlo večer převléká, ale mlčela.

Z tváře slečny bylo patrné, že jde o vážnou věc.

„Budete chtít upravit účes?" zeptala se, když si všimla, jak zůstala strnule sedět před zrcadlem.

Jejich oči se setkaly v zrcadle:

„To bude milé, prosím nic složitého. Spíš jen drdol pod klobouk. Přijel pro mne vévoda z Bedfordu, jeho sestřenice bude mou patronkou pro představení u dvora. Pro velké zavazadlo si nechám poslat později, prosím nachystej mi ho i s vhodnými plesovými šaty," odpověděla a zatvářila se rozpačitě.

Mildred, se rozzářily oči:

„Vévoda! To je úžasné štěstí, slečno. Představení u dvora. Od doby, co má paní baronka podlomené zdraví, by vás tam nemohla jen tak uvést!" nadšeně vykřikla. Trochu nakrčila nosík:

„Vévoda, je mladý a hezký, třeba, když vás bude mít v domě," zasnila se.

Georgiana, nechtěla dlouholeté služebné brát iluze ani představy, nechá ji u toho, že se stane tak, tak jak to právě vyslovila a jak si to představila.

„Mám vám sbalit i knihu?" přetrhl její tok myšlenek dotaz.

„Nikoliv, ulož ji do knihovny," oblečená v cestovním plášti, v klobouku se rozhlédla po pokoji, který tak nečekaně opouští.

Byla dostatečně inteligentní na to, aby jí došlo, že se sem nikdy nevrátí, protože zná část tajemství.

Sluha odnesl zavazadlo do kočáru, sama sešla zpět do knihovny:

„Jsem nachystaná, vaše milosti," zdvořile udělala pukrle.

Vévoda vstal, dlouhými kroky se přiblížil, aby stanul před svou kořistí. Shledal, že mu sahá tak k podpaží. Mohla mít tak na nejvýš pět a čtvrt stopy.*

„Jste pohotová, slečno Leedsová, doufám, že budu mít i na dále důvod vás chválit,“

tím, že stál tak blízko, musela k němu zvednout pohled, došlo mu, že její oči nejsou hnědé, jak se domníval, ale nedokázal zatím odhadnout jejich barvu.

„Jistě, milorde,“ znovu vysekla pukrle, tím přerušila moment, kdy ji mohl ovládnout.

„Smím se rozloučit s otcem?“ zeptala se ho.

Přikývl na souhlas. Mladá dáma ho obešla:

„Otče, pravděpodobně se uvidíme na svatbě, prosím postarejte se o maminku. Doufám, že pro ni máte dost silný příběh, aby se netrápila, že jsme se společně nerozloučili,“ stiskla otci ruku.

Otočila se k vévodovi, její tvář byla zas netečná, i když před malou chvíli, byl její hlas plný citů.

„Jistě, že baronka, bude mít k návštěvě do svatebního obřadu dveře otevřené,“ usmál se chladně, Bedford.

„Děkuji, milosti,“ poděkovali současně otec i dcera. Překvapilo ho, jakou úlevu zaznamenal v jejich tvářích.

„Sbohem, dcero. Buď opatrná,“ rozloučil se s ní otec.

Ona se však už neotočila, vyšla z knihovny rovnou k východu.

Cítila, že pokud se jednou ohlédne, rozsype se a už nikdy neposbírá vše zpátky.

Vévodův lokaj jí pomohl nastoupit do velmi pěkného kočáru, uvnitř byl prostorný, protože vévodovy, dlouhé nohy, potřebovaly dost prostoru.

Usadila se proti směru jízdy, jak se slušelo, na hosta.

Bedford, se vyšvihl dovnitř, v zápětí se ušklíbl nad výběrem jejího místa:

„To nevíte, že snoubenci sedí vedle sebe?“

Georgiana, byla ráda za tmu uvnitř:

„My však nejsme snoubenci, milosti, tento status, nás teprve čeká,“ držela hlas tak aby byl pokorný.

„Měla by jste mít vyšší statut, být u dvora, máte dokonalé předpoklady,“ odvětil, vymrštil se a za pas ji stáhl k sobě. Přesněji, posadil si ji na jedno ze stehen. Jednou rukou jí přidržoval kolem pasu druhou jí chytil bradu:

„Jenže, já od vás, má drahá, očekávam naprostou poslušnost. Tak pokud vám přikážu klečet, uděláte to, protože nikdo nemá raději vymýšlení trestů a útrap pro ty, kteří se mi zprotivý nebo mi odporují,“ jeho ruce jí pustily, Georgiana se otřásla, představa, že klečí u jeho nohou celou cestu na jeho panství, které bylo vzdálené tři hodiny v rychlém kočáře jí vyděsila.

„Kam se mám tedy posadit, milosti,“ zeptala se. Protože si uvědomila, že příkaz ke klečení, nevydal.

„Kam vás posadím, sečno?“ uchechtl se. Jeho ruka zas obejmula její pas. „Nemyslím si, že jste natvrdlá,“ stáhl ji k sobě na sedátko, „budete mi sedět po boku,“ dokončil.

Georgianě, planula kůže, všude kde se jí dotkl.

Předpokládalo se, že vznešená dáma bude panna až do svatební noci, ale zároveň absolvovala jisté interakce s opačným pohlavím, jako jsou určité figury v tanci, jenže ona s minimem absolvovaných plesů, laxnosti rodičů k jejímu sňatku, se cítila velmi nejistá.

Odtáhla se co nejdále na sedátku:
„Milorde?“  oslovila ho. Nečekala na výzvu: „Můj otec, byl ochotný s těmi tajemstvími zemřít, tak proč všechno tohle kolem? Nejsem typ ženy, kterou ostatní považují za krásku, nebo alespoň pěknou. Řeknou o mě, že jsem zdravá,“ vychrlila.

Vévoda cítil v celém svém těle nelibost, kdy mezi jejich těla pronikl večerní chlad, stiskl ruku v pěst, aby si ji nepřitáhl zpátky.

Vůbec nerozuměl tomu, proč se ji chce dotýkat. Šeredná, nebo ošklivá, to by neřekl, ale rozhodně není typem ženy, s kterou by se vídal:

„Protože umírající, mají tendenci si ulevovat,“ procedil.

Není přece potřeba, aby jí byl věrný, to ona mu musí dát potomka a jak velmi dobře podotkla, nesmí to být panchart.

„Tak proč jste mi je prozradil? Vy snad?“ zeptala se v zápětí.

Nebyl si jistý, ale rozhodně mu přišlo, že zaslechl škodolibý osten.

Popadl ji znovu kolem pasu, přitáhl ji k sobě:

„Nikoliv slečno, těším se dobrému zdraví,“ druhou rukou ji chytil obličej a palcem v jemné, kožené rukavici přejel přes její ret, „raději být vámi, bych nedráždil neznámo, mohl bych vám dokázat, jak dobrému zdraví se těším,“ zašeptal.

Georgianě, plály tváře. Srdce se rozhodlo vyskočit z hrudního koše.

Ten dotek na jejích rtech.

Nebyla si jistá, co vlastně cítí, jestli je to ten podvědomí strach, nebo něco jiného, to co mají mezi sebou muž a žena.

„Přesto, milosti, trvám na začátku své otázky. Uznávám, že ta druhá část byla nemístná,“ odpověděla šeptavě.

Jasper Fitzroy, cítil, jak se o jeho stehno opřely její horké dlaně. Snažila se odtáhnout zpátky.

Jedna ruka jí podklouzla, tak trochu nechtěně v jeho těle vytvořila napětí, které se rýsovalo pod opaskem jeho kalhot.

Nezdálo se mu, že by si něčeho všimla.

Raději ji pustil.

„Zůstaňte sedět v klidu, deku tu mám pouze jednu,“ vymyslel důvod, proč si ji udržet hezky blízko. Rozhodil přes jejich klíny kožešinovou přikrývku.

„Odpověď je, právě proto ten sňatek,“ v té tmě si uvědomil, že z ní cítí zajímavou vůni. Nebyl to parfém, ale něco jako byliny.

„Myslím si, že otec by vám prodal půdu nebo tu část, co potřebujete, pod cenou. Určitě nikdy nechtěl, abych se musela dozvědět o,“ vzlykla, „o Henrym,“ ten projev smutku, který unikl si vyčítala.

Pevně zaryla prsty přes sukně do svých stehen, protože nebude nikdy plakat před nikým.

Fitzroy, si trochu odkašlal:

„To nebylo možné, je to spousta problematických okolností, kterém dámy nerozumí,“ snažil se zahrát téma do ztracena.

„Jistě,“ odsekla, „máte naprostou pravdu. Ženy si přeci jen prohlíží obrázky v knihách, rodí syny a když udělají chybu, porodí i další hloupoučkou ženu,“ bez toho, aniž by si brala k srdci, jeho předešlé požadavky se nejen odtáhla, ale přesedla si na druhou stranu.

Bez přikrývky, pocítila chlad, ale na ten si za chvíli zvykne, ubezpečila se.

Georgianě se v žilách vařila krev.

Žádný z těch putničkových gentlemanů, jí nikdy nevytočil tak, jako tento arogantní vévoda.

„Pokud se mě dotknete, vaše milosti,“ naklonila se dopředu, „předvedu vám, že na světě existuje celé spektrum barev, ne jen bílá a černá,“ šeptala. Tón však byl velmi aristokratický, panovačný, nemilosrdný.

Vévoda, byl paralizovaný šokem. Nakonec se pohodlně opřel, rozhodil paže a z plna se začal smát.

Bez problémů, by jí zlomil vaz, nebo ji jednou rukou udržel a druhou jí svlékl z těch fádních šatů.

Ječela by, nebo na konec vzdychala pod návalem vzrušení, které by jí daroval?

Pomyslel si, znovu mu začala být úzko v kalhotách.

Fitzroyi Jaspere z Bedfordu!

Okřikl se v duchu. Jak dlouho jsi sakra neměl ženskou, že tě vzrušuje slepice, jako je tahle baronesa z Leedsu?

*Přibližně 160cm